VYNÁLEZCEM KAMEN NA UHLÍ BYL KRYŠTOF BERGNER
Jak už jsem jinde psal, původně se v domácnostech topilo dřívím a kachlová kamna na dřevo se na topení uhlím nehodila. Měla širší a kolikrát dřevěný (!) komín, když už výměník tak vertikální, neměla rošt zajišťující dostatčný přístup vzduchu a hlavně nesnesla zvýšený žár z uhlí.
Popsané nedostatky se rozhodl vyřešit "poslední pražský alchymista" a zároveň "první český chemik", chomutovský rodák Christian Berger (1721-1793). V roce 1766 (!!!) si nechává patentovat revoluční kamna na uhlí z ocelových plátů vymazaných šamotem a hlavně se samostatným roštem.
A aby kamna nekouřila (což byl hlavní nedostatek kamen na uhlí), vyvinul pro ně speciální palivo. Koule z uhelného mouru s pojivem z tuků. Pojmenoval je "peloty" (s písmenem "o", ne s "e"). To není vtip, to je fakt pravda!
Peloty se nakonec staly hrobem patentu. Komisař Dr. Boháč údajně nabídl vynálezci "svou osobní angažovanost" při velkovýrobě kamen a topiva za podíl na zisku a s Bergnerem se nepohodl. Na oplátku mu patent zamítl!
Aby toho nebylo málo, zakázal mu i výrobu pelot a topení v uhelných kamnech s odvoláním na nebezpečí ohně a obtížností dýmu pro pražské sousedy (laboratoř stála v Kozí ulici). Při incidentu z úředního výkonu došlo i na varovný výstřel do stropu.
Fakt to není cimrmanovská legrace. Na pohřebním listě kamen na uhlí stály dvě jména: Ledvinka z Adlersfelsu a nějaký Ant. Kestner. Opakuji - stále to není legrace. Tak to totiž sepsal Jiljí V.Jahn.
Na ocelová kamna vymazaná šamotem a s roštem zajiťující přístup vzduchu do topeniště však již bylo "zaděláno", chvíli to sice ještě trvalo, ale uhlí si do domovního vytápění cestu našlo.
Toto nejsou jeho kamna, to je "jen" ilustrační obrázek. Ale kde jste naposled viděli taková kamna v provozu? Já někde u Ostravy v knajpě 4.CS. A to už je sakra dávno!