Kníže Adolf Josef ze Švarcenberka
(Text 1871 Světozor)
Tyto dni objevilo se zase u veřejnosti jméno jednoho z českých kavalírů, jenž duchem i srdcem se zasazují za provedení programu státoprávní oposice, jenž navzdor usilování přečetných našich nepřátel ostávají věrni přesvědčení svému hotovi jsouce všemi způsoby pracovati k dosažení cíle vznešeného. Muž, který v řadě nejpřednějších našich kavalírů zaujímá velmi čestné místo a jenž bujarým svým duchem dodává pružnosti státoprávní frakci mezi našimi velkostatkáři. Muž ten náleží kromě toho k nejmocnějšímu rodu v koruně české a až ujme správu všech rozsáhlých panství, kterým doposud vládne otec jeho, jméno knížete Adolfa ze Švarcenberku bohdá nabyde ještě většího lesku činy opravdu bohatýrskými nežli propájčiti může pouhý rod a pouhé prostředky hmotné, které bývají tytý z hřivnami zakopanými.
Kníže Adolf Josef ze Švarcenberka narodil se 18. března 1832. Dokonav svá studia vstoupil do vojska, kde se stal svým Časem rytmistrem při piuku hulánském. Oženiv se s Idou, kněžnou z LichtenŠteina vystoupil ze služby vojenské (1858), ale válka 1859 v Itálii vedená přiměla jej k opětnému vstoupení do vojska a sice do sboru adju- tantského, v němž i súčastnil se bitvy u Solferina (24. června), načež byl 28. Června na majora povýšen. Pozdější změny politické přivedly knížete na jeviště veřejného působeni; velkostatkáři historičtí zvolili jej několikráte na sněm český, kde náležel k nejhorlivějším hájitelům práv historických. Z příčiny té byl od více měst a vsí volen za čestného občana a roku 1865 i za starostu okresního zastupitelstva vodňanského a letos za starostu okresního zastupitelstva netolického, v kteréžto hodnosti nedošel ale císařského schválení. Volba tato a příčiny, pro které vláda zemská a ministerstvo neodporučili jej císaři k schválení, svědčí nejskvěleji, že kníže je ve svých zásadách nezvratný, že je v přesvědčení svém nezlomný a že náleží k nejpřednějším členům oposice státoprávní, která jej důvěrou svou vyznamenává.