Jeden z nejdůležitějších horních inženýrů ostravko-karvinského revíru 19.století narozený na Karlštejnu v Čechách. Na vrcholu své profesní kariéry zastával post generálního ředitele dolů Vítkovického horního a hutního těžířstva. Od roku 1882 císařský horní rada.
V podstatě celý svůj život pracoval na Ostravsku v podstatě se dvěma výjimkami. Tou první byl jeho karierní začátek v Příbrami a tou druhou bylo krátké působení na Kladensku. Na důchod se odstěhoval do Prahy a je pohřben v Budňanech pod Karlštejnem.
Je de facto otcem důlní koňské dopravy u nás. Zavedl velké důlní vozy (na 8 q) tažené koňmi (kůň utáhl 120 q) v česko-moravských uhelných dolech. Do té doby byly používány jen malé důlní vozíky (na 5,5 q) tlačené lidmi (utlačili max 2 vozíky). Pod jeho vedením se prosadila na jamách ocelová lana místo konopných a etážové klece s vozíky vedle sebe. Propagoval také visuté lanovky na povrchu a využívání vrátků pro horizontální dopravu pod zemí.
Nyní k důvodu, proč ho uvádím mezi osobnostmi našeho revíru:
Roku 1871 totiž opustil rozjetou karieru na Ostravsku a vydal se i s rodinou (!) naším směrem. A protože měl úzké vazby na Gutmanny a Vondráčky, domníval jsem se nejdříve, že došel až k nám - na Rakovnicko - kde zmínění podnikatelé otevřeli své doly v Brantu u Lubné. Ale nedošel, skončil totiž na rok jako horní ředitel Pražské železářské společnosti na Kladně! A pobyl zde toliko 17 měsíců...
Dál radši budu citovat jeho syna Dr.Ing.Jaroslava Jičinského: "V roce 1871 sdělil Vondráček mému otci, že dostane nabídku od PŽS, aby vstoupil do jejích služeb jako ředitel dolů na Kladně a velmi naléhavě radil, aby toto místo přijal. Vondráček věděv o svém nastávajícím vstupu do pachtovních společností s Gutmanny, chtěl ho postaviti v čelo spojených Vítkovických dolů. Jelikož však měli těžaři dohodnuto nepřebírat si vyšší úředníky, musil Vilém Jičinský Ostravu přechodně opustiti."
Je zmiňován jako původce prvního zaražení Mayrovské jámy (lokalita "U lípy"), kterou, již 30 m hlubokou(!), ovšem nechal další ředitel PŽS Gottfried Bacher zaházet jako špatně založenou. Z kladenského působení zmiňuje pouze to, že tam likvidoval roku 1871 stávku na dole Amalie, kdy se horníci chtěli zbavit jednoho poddůlního. Jinak se podle něho na Kladně nic zvláštního nepřihodilo, jedině, že "s ženou jezdili často do Prahy utrácet tam hodně peněz".
.
Každopádně na Nový rok 1872 zakládá Ignác Vondráček společně s bratry Vilémem a Davidem Gutmanny konsorcium "Vereinigte Witkowitzer Steinkohlengruben", které si propachtovalo Rothschildovy ostravsko-karvinské doly. A tak od srpna už je Vilém Jičinský zase na Ostravsku jako jeho ředitel. Což ovšem neznamená, že jeho vliv by nemohl sahat až na Rakovnicko, kde právě Ignác Vondráček s bratry Gutmanny držel důl Ignác v Brantě u Lubné, který byl v té době místními považován za zázrak techniky. Přesně tohle by totiž odpovídalo jeho rukopisu. V této době byl k němu přikoupen ještě Nosticův důl Ervín. Mnohé asi napoví názvy dolových měr, také asi by stály za prozkoumání podpisy na důlních mapách z té doby.
Jako bližší příbuzný je zmiňován ing. Mixa, s jehož jménem se setřkáváme v dokladech z působení tzv. dědiců Vondráčkových okolo šamotové továrny u Rakovníka a dolování na Barboře v Chladné stráni. Jednoznačné důkazy o jeho působení na Rakovnicku však zatím nejsou.
Z jeho dalšího působení již zpět na Ostravsku vyjímám:
Společně s Karlem Jaromírem Bukovanským vydávají od roku 1874 lidový kalendář "Horník". Původní náklad měl 3000 ks, od roku 1880 už 6000 ks a v roce 1890 dosahuje 7000 ks.
Od roku 1874 je členem vedení nově založené Ostravské horní školy a píše pro ni i dvě učebnice. Německy. Do češtiny je překládá Ing. Emanuel Balcar s použitím nově vytvořené české montanistické terminologie od Ing. Eduarda Hořovského.