REBELIE PECÍNOVSKÝCH HAVÍŘŮ NA DOLE RICHARD VE STUDNĚVSI KOL ROKU 1870
(přepis autentické výpovědi naddůlního smečenské vrchnosti)
Pracovali zde havíři z Pecínova - byla to ves až za Strašecím - a to Růžička Josef, Jirgl Josef, Pech Josef a Pech František, od 33.září letos,tedy 14 dní.
Asi před 3 roky pracoval zde Růžička Václav, bratr vpředu řečeného, Odtud odešel v nepořádku, jakož i v pracovní knížce má zaznamenáno, že jinde rád činí výstupy. S nadřečenými čtyřmi přišli ještě jiní dva: Růžička Tomáš a Čádek, taktéž z tamté krajiny. Tito dva Růžičkové žádali mě již asi 4x abych vzal do práce též jejich bratra Václava - což jsem odepřel. Čadek přišel ke mně na začátku tohoto týdne, abych jej propustil z práce, což jsem mu hned vyhověl s tím, že vyplacení na čisto nebude dříve až za 14 dní.
Převčírem přišel Růžička Tomáš a žádal, aby se mu daroval, dal byt na dolech. Pecínovští totiž bydlejí přes týden kdesi na Tuřanech a něco musejí platit a na neděli jdou do svého domova. Před 5 roky dávala se dělnictvu ta výhoda, že na dolech měli zdarma byt i panské slamníky, nyní se to nečiní. Žádosti Růžičky Tomáše se odepřelo vyhověti s tím, že vyplacen bude až za 14 dní. On však s tím nebyl spokojen - za chvilku po něm přišel Růžička Josef a Jirgl Josef a také oni chtěli byt zdarma.
Odepřel jsem jim to a jen tolik se jim povolilo, když ohlásili vystoupení, že tedy 14 dní dám jim byty na dolech a budou platit každý 10 kr denně. To oni nechtěli, buď že jim dám byt zdarma, nebo hned propustit a též hned zcela vyplatit a to požadovali způsobem násilným: „…v kanceláři na jámě že si lehnou a že mi z krku nepůjdou.“
Učinil jsem o tom oznámení na ředitelství a je jim uloženo každému 1 zl pokuty. Z kanceláře nechal jsem je šichťákama (dělníci za denní plat na haldě) násilně vyvést , ale oni chodili pořád za mnou, vedli svou a z haldy se nehnuli. Včera se k nim přidružili oba Pechové a žádali to samé. Pechům jsem říkal: takové lidičky já nezdržuju ani minutu, jako jste vy, a proto vašemu přání ihned vyhovím, jenomže peníze nedostanete až 14 dní. A oni začali všichni choditi po haldě a každý ved svou dišputaci … a že jim musím vyhovět.
Růžička Josef: že tedy bude ještě pracovat 8 dní, ale jenom na haldě a za ten plat, jaký mají jiní. Jářku: já platím jen podle práce a vám jako přebytečnému dám denně 80 kr. To že né.
Růžička Josef mezi chůzí říkal: „ jestli se k němu někdo přiblíží, že ho probodne nožem.“ Abych se těchto lidí zbavil, šel jsem domů a oni ,, hned že se mě nespustí a šli všichni se mnou“. Z mého domu poslal jsem tedy Čabouna do Slaného s oznámením na četnictvo. Růžička Josef šel též do Slaného, přišel , že byl „ na hejtmanství a já že se s nimi mám vypořádat. " Za chvíli přišel Čaboun, že četníci přijdou.
… ti čtyři buřiči stáli u haldy „Prostřední“ a koukali až uvidí četníky a „jakmile ho spatřili'' šli čerstvým krokem k Richardě, sebrali své nádobí a šli pryč. Já potom později šel jsem s četníkem na Richardu - Pecínovští byli však již pryč. A vyhrůžku s nožem z ostatních dělníků nikdo neslyšel - tedy jsme oznámení neučinili.
Dělnictvo na Richardě, které při výstupech Pecínovských jen se pousmívalo a „v duchu tomu bylo velmi rádo“, při objevení se četníka s nasazeným bodákem na jámě - zůstalo najednou celé zaražené a bylo mysle tak skleslé, že na otázky nebylo s to ani odpovídat.