Důl Jaroslav (Důl Nosek, Důl Tuchlovice)
Z Laury už se vracíme pod Starým zámkem domů, ale cestou se nám otevře výhled na rekultivovanou odvalovou haldu šachty na východním obzoru. To jsou pozůstatky nejmladšího dolu v lánském okolí, který byl jižně od Tuchlovic a východně od Lán zřízen Pražskou železářskou společností za účelem vyrubání nejzápadnější části hlavní kladenské sloje v kladenské depresi, za velkou shazující tektonickou poruchou omezující důlní pole šachet Wannieck a Schoeller. Se skrýváním ornice bylo započato dne 18. srpna 1939 a hloubení těžní jámy bylo zahájeno dne 10. února 1941. Důl byl původně pojmenován Jaroslav po největším akcionáři Pražské železářské společnosti, bankéři Jaroslavu Preissovi, ale za nacistické okupace se používal oficiální název Tuchlowitzer Schacht. Otvírání důlního pole započalo teprve v roce 1945 a první těžba z rubání byla zahájena až koncem roku 1952. Štoly ražené směrem na jih pronikly až do uhelného pole někdejší šachty Max Egon Zeche[1] poblíž dnešní hájovny Pustá Dobrá a dolu Františkánská (Mašina) u Ploskova[2].
Po osvobození v roce 1945 byl důl nazýván opět Jaroslav, ale dne 7. dubna 1946 byl překřtěn na Důl Nosek podle komunistického ministra vnitra Václava Noska, rodáka z blízké Velké Dobré. V důsledku listopadových událostí roku 1989 byl Důl Nosek přejmenován na Důl Tuchlovice.
V roce 1949 se konal z podnětu Klementa Gottwalda intenzivní nábor do hornictví – tzv. Lánská akce. Pro nové havíře, kteří budou fárat především na Dole Nosek, mělo být postaveno zcela nové hornické sídliště. Prvotní záměr byl vybudovat toto městečko na katastru obce Lány. Od 28. listopadu 1949 byl za výkladní skříní lánského obchodu čp. 6 (U Dědiče) dlouhodobě vystaven plán zamýšlené nové výstavby. Sídliště se podle něj mělo rozkládat na severozápadní straně vesnice, od silnice k fotbalovému hřišti vpravo směrem ke Kopanině a ke hřbitovu, převážně na pozemcích Bechnerových, Kytkových a Najmanových.[3] Nakonec, zřejmě proto, že nebylo žádoucí stavět sídliště v těsné blízkosti prezidentského sídla, vyrostly domy pro havíře na katastrech obcí Stochov a Honice.
Administrativní budově Dolu Nosek se říkávalo Kreml. Hned vedle něj byla postavena patrová bytovka se dvěma vchody (čp. 523 a 524), kde bydlel podnikový ředitel, důlní inženýři a ostatní chudí. Ironicky bývala nazývána Chudobinec.
K Dolu Nosek odbočuje mezi Kamennými Žehrovicemi a Tuchlovicemi z karlovarské silnice asfaltovaná příjezdová cesta. Po její levé straně stojí řada tzv. finských dvojdomků“ (čp. 501 – 522), postavených pro zaměstnance závodu. Domky byly původně obloženy dřevem, proto se celé kolonii říkávalo Dřevenkov či Dřevěnkov.
V první polovině padesátých let byla zřízena mezi Noskem a Armádou téměř přímočaře visutá lanová dráha o délce asi 4 km, kterou se přepravovalo uhlí vytěžené na Armádě na nosecká prádla. [4] Lanovka dvakrát vedla nad silnicí : jednou křižovala silnici Slovanka – Lány a podruhé už téměř u Armády hlavní silnici Praha – Karlovy Vary.
Lanová dráha pro dopravu uhlí z Dolu ČSA na prádla na Důl Nosek se začala budovat v roce 1951 a do provozu byla uvedena dne 3. srpna 1953. Byla dlouhá včetně stanic 4 000 m, bez stanic 3 810 m. Celkové převýšení trati činilo 7,5 m. Rychlost posunu byla 2 m/sec. Na trati stálo celkem 355 opěr vysokých 6 – 14 m. Jezdilo 100 až 110 vozíků v rozestupech cca 72 m. Prázdný vozík vážil 450 kg, plný vozík 1 450 kg.[5]
Vozíky s uhlím přestaly jezdit poměrně brzy, asi se to nevyplácelo, ale betonové patky s ocelovými konstrukcemi sloupů zůstaly trčet v polích a v lukách ještě hodně dlouho. S bouráním bylo započato koncem roku 1964.[6]
Nad lihovarem, než se od Slovanky dojde k polní cestě odbočující doleva k ovčínu, v místech, kde bezpečnostní konstrukce přemosťovala silnici k Lánům, se ještě řadu let říkávalo u lanovky.
Počátkem roku 2002 byla těžba v Tuchlovicích zastavena, avšak vžité pojmenování Nosek , Na Nosku, U Nosku se udrží ještě hodně dlouho, zejména když se z nadmořské výšky 423 metrů zdvíhá k nebi ohromná šedivá odvalová halda, převyšující všechny přírodní terénní nerovnosti a viditelná z široka daleka.
[1] Malý důl Max Egon Zeche se nacházel asi 1,5 km východně od Lán, v místech, kde dodnes stojí budova větrné šachty zrušeného dolu Nosek; říká se tam na Pustince (Dokud se na Nosku fedrovalo, bývalo hučení Pustinky za nočního ticha slyšet široko daleko.) Šachta Max Egon Zeche byla vyhloubena ve čtyřicátých letech 19. stol.; její sloj o mocnosti 130 – 140 cm byla uložena v hloubce 43 – 45 m.
[2] Tento důl vyhloubený ve čtyřicátých letech 19. století se nacházel na jihovýchodním konci lánského katastru u Ploskova v lesním položení Františkánská. Tato šachta byla lokalizovaná mimo dosud využívanou lánsko-rynholeckou depresi a rubalo se v ní uhlí ze západního okraje hlavní kladenské sloje. Dolu se tradičně říkávalo Na Františkánský /Františkánská/. Zatímco v jiných šachtách vozili horníci pod zemí uhlí k těžní jámě v radvancích a nahoru ho vytahovali v kbelících rumpálem, Na Františkánský se fedrovalo pomocí parního stroje. Byla to v dobývání uhlí na Kladensku převratná technická novinka, proto se šachtě obecně začalo říkat Na mašině /Mašina/ a tento pomístní název převzala i nedaleká hájovna, která o mnoho let přežila krátkou slávu zdejší těžby kamenného uhlí. Šachta i hájovna vzaly už dávno za své, ale do lesa Na mašinu se chodí na houby pořád.
[3] Pamětní kniha obce Lány II, s. 187.
[4] Prádla na Armádě a tamější třídírna uhlí byly zrušeny koncem roku 1953 v souvislosti s uvedením lanovky do provozu. Z Armády se na Nosek vozilo kvalitní uhlí a opačných směrem se pro elektrárnu na Armádě dopravovalo uhlí podřadné. Lanovka znamenala také konec transportu uhlí,vytěženého na Armádě, po železniční vlečce na lánské nádraží. Vlečka sice zůstala v provozu, ale pouze pro dopravu dřeva a pomocného materiálu.
[5] Pamětní kniha obce Lány II, s. 251.
[6] Kronika obce Lány III, s. 393 – 394.