HORNOPOLICEJNÍ PŘEDPISY 1897 1.č.

Podivuhodným řízením osudu dostaly se mi do ruky hornopolicejní předpisy z přelomu 19. A 20.století. Rozhodl jsem se je převést kompletně do elektronické verze a to nejen z důvodu zachování některých (dnes již mnohdy zapomenutých) odborných výrazů a samozřejmě také zvláštních paragrafů týkajících se např. Podzemní dopravy koňmi nebo opatřením proti pádu dřeváku v lezním oddělení ;o). Druhým důvodem je viditelná návaznost těchto předpisů do znění pozdějších bezpečnostních předpisů, někdy mám až dojem, jako kdybych pročítal starou "dva a dvacítku". Jak nám říkali na škole "každej ten paragraf je psanej krví, takže tam prostě bejt musí".

Tímto děkujeme do Ostravy načemu příznivci panu Vladimíru Kejlovi za prima materiál a dejte se do čtení (to zajímavé je červeně):

Čís. 759.

Všeobecné důlnopolicejní nařízení

pro obvod c. k. horního hejtmanství ve Vídni.

Na základě § 221 písm. c) všeobecného horního zákona činí se následující opatření při provádění rud­ního a uhelného dolování, jakož i s ním spojeného úpravnictví a hutnictví pro obvod c. k. horního hejt­manství vídeňského.

I. Ochrana povrchu v zájmu osobního bezpečí a veřejného spojení (dopravy).

§ 1. Každé zařízení neb znovuotevření k samo­statné těžbě určeného roznosu neb důlu třeba nejméně čtyry týdny napřed hornímu revírnímu úřadu oznámili. Stejně platí při zrušení průvodu dolováních prací. Nutno-li průvod tento následkem nepředvídaných udá­lostí ve lhůtě kratší neb ihned přeruší ti, budiž nejdéle během 14 dnů po zástavě prací oznámení podáno.

§ 2. Při roznosech, lomech neb kutištích k získání zasadiva atd; buďtež na těch místech, kde toho bez­pečnost okolního spojení vyžaduje, dle místní povahy nejméně 80 cm vysoká ohražení neb stejně hluboké náspové příkopky zřízeny a udržovány.

§ 3. Místa na povrchu zemském, kdež následkem důlních prací rozpukliny neb nebezpečné ssedliny po­vstaly, neb se čekati dají, buďtež taktéž, kde toho bez­pečnost okolního spojení vyžaduje, dle předpisu v § 2. zabezpečena. Čítá-li se následkem dolování na trhliny neb hro­zívá ssednutí, budiž majitelem dolů majiteli neb správci dotyčného pozemku o možném nebezpečí zavčas zpráva podána.

§ 4. Blíží-li se práce dolovací železnicím, veřejným cestám, obydlím, vodním tokům, rybníkům, nádržkám, a jiným předmětům na povrchu, jichž poškozením by osobní bezpečnost ať nahoře neb na dole, neb veřejné spojení ohroženy býti mohly, budiž to revírnímu úřadu hornímu oznámeno, po případě pokud již stává úřed­ních předpisů toho druhu, dle těchto jednáno; obzvláště buďtež při průvodu dolování v poblíží železnic zacho­vávány předpisy ministeriálního nařízení ze dne 2. ledna 1859, ř. z. 1. č. 25.

§ 5. Ochranné pilíře k zajištění obcí, řek, silnic atd., úředně předepsané nesmí se bez úředního dovo­lení ani oslabiti, ani probíti,

§ 6 Horké neb žhavé strusky, kopce (haldy) ohněrodých uhelných hmot a pod., nesmějí v poblíží výchozů, neb tam, odkudž by dým do důlních prostorů vstupo­vali mohl, ukládány býti.

§ 7. Hořící haldy buďtež ohradou neb příkopami s náspem dle předpisů v § 2; obehnány; pokud se po­blíže pracovních míst neb cest nalézají, též i výstraž­nými tabulkami opatřeny.

§ 8. Při také i dočasném přerušení práce v dolech buďtež všechny příchody k nim proti ohrožení lidí neb zvířat zajištěny.

II. Zajištění roznosních a důlních prací.

§ 9. Při roznosech, v lomech a kutištích na zásadivo atd., má se odkryvným, případně porubným bokům vždy pevnosti a setrvalosti odkryvných neb rubaných vrstev přiměřený svah udělati.

Při větší mohutnosti dotyčných vrstev zvíce 6 m musí se odkryv, případně roznos na více schodů o při­měřené výšce a šířce rozděliti, pokud zvláštním dovo­lením rev. úřadu horního výjimky připuštěny nejsou.

§ 10. Veškeré důlní práce buďtež při jich prová­dění, pokud samy o sobě dostatečně pevný nejsou, proti zaboření zajištěny a po čas používání v dobrém stavu udržovány.

§ 11. Není-li na jámě takové dřevo a jiný materiál, jež k bezpečnému průvodu nevyhnutelně potřebný jsou, pohotově, budiž závodním průvod až do opatřeni všeho potřebného zastaven.

§ 12. Každá jáma budiž, pokud toho útvar jámou protklých hornin vyžaduje, dostatečnou výztuhou a stačitelným ohradním pilířem zajištěna.

§ 13. Při uhelných dolech a po zvláštním rozkazu revírního úřadu též u jiných dolů, nutno z pravidla jednou týdně všeobecnou, a nejméně jednou čtvrtletně důkladnou prohlídku jámovou, vyjímaje jámy pouze větrní, předsevzíti, a výsledek zkoumání toho v knize důlní služby zanésti. Na požádáni revírního úřadu budiž na jámě se nalézající obrazec zhotoven, na němž druh prohlou­bených hornin, a různé výbudovy naznačeny jsou. Pod­statné přestavby a jiné vážné změny jámové výztuhy buďtež s udáním času a druhu v brzku zanešeny.

§ 14. Všechny práce, kterýmiž předvídatelně hranice ohradníků dotčeny, neb opuštěná díla a vodní nádrže vyřízeny býti mají, nutno jen na základě důkladných měřeni provésti.

§ 15. Jsou-li v poblíží důlních prací spodní vody, dušláky neb vodonosné vrstvy známy, neb k očekávání, budiž předvrtáváním, neb jiným, účeli vyhovujícím opatřením bezpečnostním nebezpečí okamžité průtrže vodní neb plynů vyvarováno. Má-li se odčepování celých jam, neb velkých od­dílů, jež předvídatelně spoustami vod neb škodlivých plynů naplněny jsou, provésti, budiž, to dříve revírnímu úřadu oznámeno. Při takových pracech jest, pokud zvláštní ulehčení povolena nebyla: průřez přebitek na nejnutnější míru uvésti; předvrtávání tak zaříditi, aby odčepování bez­pečně se provedlo a nenadálému provalení vod neb plynů zabráněno bylo jakož i o dřevěné zátky, průměru vrtání odpovídající, pečovati a při střelné práci na­nejvýš po jedné ráně odpalovali. Účeli odpovídající zástavu (hrázi neb větrní dvéře) zříditi; O jistý, pohodlně zařízený, uzavřenými lampami (u jam s třaskavými plyny věterkami) dobře osvětlený odchod, lanem neb bradlením (rukojetí) opatřený, pečovati; toho dbáti, aby i v ostatních předkách zaměst­naní dělníci od přebitky unikajícími vodami neb plyny zachváceni nebyli, neb kde se to provésti nedá, předky tyto až do hotové přebitky zastavit). Předvrtávání budiž značeno tak, aby každou chvíli stav vrtání poznati se mohl.

§ 16. Veškeré otvory a příchody k jamám, šibíkům, kolmým neb sklonitým výtahům, svážným třídám a jamám, skutným děrám, dovrchním, komínům, větrním vrtním dírám, rubáním a pod. jak na vrchu tak na dole buďtež tak zabezpečeny, aby bez vlastní viny nikdo ani spadnutím do nich neb jinak újmy utrpěti nemohl.

§ 17. Náčiní, dřevo, kámen a jiné volné předměty smějí jen v takové vzdálenosti od jam, svážen, úpadnic a pod., ukládány neb trpěny býti, pokud z nich do těchto nic spadnouti nemůže.

§ 18. Dobývání sloje, ač-li jím zálomy povstávají, buďtež od schůdných míst krovních slojů v takové vzdálenosti udržovány, aby tyto práce ohroženy býti nemohly. Při vyřízení a přípravě budiž brán ohled, aby následkem malých pilířů uhlí se nerozdrtilo, a tím požáry, neb závaly nepovstaly. Způsoby dobývání, při nichž zátinky v přímém větrním proudu se nenacházejí, neb u nichž strop buď vůbec neb z pevné počvy podporován býti nemůže, jsou jen se zvláštním dovolením revírního úřadu pří­stupny. Taktéž smějí se sloje s více než 5 m mohutností jen se zvláštním dovolením revírního úřadu v celé plášti najednou dobývati.

§ 19. Při stropování o více než 50° sklonu nesmí se čelo (šířka zátýně) bez zvláštního povolení revírního úřadu bráti větší 4 m. Táž míra zachována budiž u ústupků.

§ 20. Ústí-li štoly neb jámy, jimiž větry vpadají (úvodní) v poblíží hořlavých předmětů, třeba dáti jich ústí ohnivzdornými, povždy ku potřebě a lehce pohybli­vými uzávěrkami opatřiti, aby se pro případ ohně jeho vzmožení jakož i vpadání kouřů do úvodního proudu zamezilo; současně musí opatření učiněna býti, aby se pro tento případ nezkrácené větrování na jiné cestě provésti dalo. Při hlavních jamách a štolách, jež s budovami jsou ve spojení, třeba, ač-li vodovody o dostatečném přetlaku zařízeny nejsou, v každý čas ku potřebě jsoucí, a lehce dosažitelné hasící nářadí, pohotově míti.

§ 21. Zavěšování nádob se žhavým palivem za účelem větrovodu v jamách se, pokud to, jako ku pří­kladu v jamách se třaskavými plyny, zvláštními před­pisy zakázáno není, jen za potřebné opatrnosti a stá­lého dohledu dovoluje. Vyjma v podzemních topeních, neb v džberech udržovaného neb - jinak k závodním účelům nevyhnu­telně potřebného ohně, jest rozdělání a udržování ote­vřeného ohně na dole zakázáno (§ 123. toh. naříz.). Jamách s třaskavými plyny se použití jakého­koliv otevřeného ohně jen s dovolením horního úřadu povoluje.

§ 22. Veškeré lehkomyslné zacházení s ohněm uvnitř šachtovní budovy neb kotce, neb v jejich poblíží, se přísně zapovídá. Lampy mají vždy tak se zavěsiti, aby od nich hořlaviny vznítí se nemohly. Hořící knoty nesmějí před úplným zhašením od­hazovány býti. podzemních strojovnách třeba čistivý materiál v uzavřených schránkách uschovat!.

§ 23. Důlní požáry většího dosahu, a takové, jimiž jiné důly spoluzachváceny býti mohou, ať se revírnímu horn. úřadu ihned oznámí.

§ 24. Látky snadno samovznětlivé nebuďtež nikdy k vyplňování důlních prostor používány.

III. Těžení.

§ 25. Po čas plnění, nesmí se do zásobáren, jakož i z komínování nic dolů sypati. Počátek a konec plnění třeba zavoláním ozna­movati. Kamení jalové, důlní dřevo a pod., pokud se na vůzkách převáží, musí tak naloženo býti aby samo od sebe spadnouti nemohlo. Výklopné vozíky mějtež truhlík s rámcem závorou bezbečně spojený, jež se jen v pádu potřeby vysunouti dá.

§ 26. Ve třídách, kde se lidmi těží, nesmí potmě voženo býti.

§ 27. Při těžení koňmi má pacholek, ač-li proň na prvním voze zvláštní sedadlo upraveno není, koně na oprati vésti a s rozžatým světlem vedle, aneb není-li to možno, před svým koněm kráčeti.

§ 28. Vozačům jest zakázáno, po čas těžby v jámě na těžní nářadí lehati, neb když toto řádnými sedadly neb nástupky opatřeno není, si na ně sedati neb na něm státi.

§ 29. Vozači smějí za sebou jen v odstavcích 20 m při sklonité a 10 m při vodorovné koleji jezditi. V zákrutech, výměnách, kol větrních dveří atd., budiž pomalu jezděno.

§ 30. Pakli vozači nejsou s to, následkem spádu koleje v každý čas vozík zadržeti, třeba o dostatečné prostředky k jích brzdění neb smýkání pečovati. Vozačům jest se hned z počátku směny přesvědčiti, zdali příslušné přístroje brzdící neb vlečné v do­brém stavu se nalézají, a jsou za jich použití na místech, kde toho potřeba, zodpovědni. Vozíky v klidu na sklonité trati buďtež až k upotřebě tak podloženy, aby z nahodilých zevních příčin v pohyb uvedeny býti nemohly.

§ 31. V nízkých těžních třídách buďtež náležitá opatření učiněna, aby se poranění rukou při vozbě co nejvíc předešlo.

§ 32. Vozačům jest zapovězeno před vozy kráčeti, neb vozy samy pustiti. V oklikách, výměnách, větrních dveřích a pod., budiž pomaleji jezděno, taktéž při přiražení na jiný vůz neb vlak v klidu stojící budiž pozorně a mírně najeto. Při posunování vagonů smějí dělníci jen ze strany, neb ze zadu, nikdy však na vzpružích (pufrech) tlačiti.

§ 33. Má-li dva neb více vozíků najednou odvá­ženo býti, třeba je dříve dohromady spojiti. Spojování dějž se jen v klidu, a sice takovým způsobem, aby rozdvojení samo od sebe nastati ne­mohlo. Při těžení koňmi smí se kůň teprve potom ke vlaku připnouti, když všechny vozíky seřaděny a spolu pevně spojeny byly. Vypřáhnutí koně dějž se teprve po zastavení vlaku. Má-li vlak na více místech vůzky připínati, smí se připojení to státi teprve, až vlak zastaven a za­brzděn byl, při čemž kůň připjat zůstati může. záhybech, výměnách, větrních dveřích atd., budiž pomalu jezděno.

§ 34. Při těžních jamách musí se na každém náražišti vozíků účelné náražní prostory nalézati a ústí jam tak zařízeno býti, aby vybíhání a natiskání vůzků a skládání materiálu bez nebezpečí pro zaměstnané nahoře a na náražích dělníky díti se mohlo. Je-li spojení protiležících stran jamních zapotřebí, zřízeny buďtež patřičné ochozy.

§ 35. Na všech nárazištích opatřena buďtež ústí těžních jam pohyblivými uzávěrkami, jež jen při na­tiskání a vybíhání se otevrou, po čas těžení však uza­vřeny býti musí. Tam kde není zvláštních narážečů (vybíhačů), zřízena buďtež uzavření tato samočinně. Kromě toho budiž za obyčejného těžení před ústí jam železná příčka zasázena, za tím účelem, aby narážečům k opoře a přidržení sloužila, aniž by natiskání vozů stížila.

§ 36. Kde se užívá těžních tůn (okovů), musí se v příslušném náražním povalu jáma silnými dvířkami jámovými uzavřití, a tůna na držadly podepřené přestrčky posazována býti.

§ 37. Vraty (hašple) buďtež na vrchu zápěrníky, jakož i roubíkem neb jiným aretovacím přístrojem a ochrannými tyčemi, při více než 20 m hloubky též i brzdou opatřeny. Zápěrníky (povalné lištvy) musí tolik nad bedně­ním vyčnívati, aby byly noze, pomocné tyče pak tak nařízeny, aby byly ruce natiskače pevnou oporou. Též třeba vraty tak zaříditi, aby ani z ložisk vyskočiti ani ulomením v čepu dolů spadnouti nemohly. K tomu cíli mohou se na podpěrách vratu výřezy neb násady připevniti, na něž by v pádu čepního zlomu rumpál se posadil.

§ 38. Spojení mezi těžním lanem a klecí, případně těžní nádobou budiž tak pořízeno, aby nahodilému vyvlečení zcela se zabránilo.

§ 39. Při hloubení třeba vodítka k vedení těžní nádoby tak zaříditi, aby se uvíznutí, neb následujícímu spadnutí její zabránilo. Za těžení nesmí se do těžních oddělení vstupovati. Při hloubení jámy, nad nímž těženo býti má, budiž k ochraně lidí v hloubeni se nalézajících mezi ním a nejspodnějším těžením patrem dostatečně silný (hlavní) poval proveden.

§ 40. Ve svisných šachticích a šibících dány buďtež narážečům háky k přitahování těžního okovu.

§ 41. Těžní nádoby smějí při hloubání jen na šíř ruky pod okraj plněny býti. Při hloubení těžné náčiní a materiál, musí, ač-li okraj okovu přesahují, vrchem dobře na laně připe­vněny býti.

§ 42. Jest zapovězeno jakékoliv předměty do těž­ních nádob v pohybu se nalézajících vhazováti neb na ně docela vyskakovati.

§ 43. Jeřáby (kabely) ač-li k spouštěni pump a těžkých předmětů sloužiti mají, buďtež brzdou, závlečkou a zdvojeným ozubím opatřeny. Užívání kabelů jiných soustav jest jen s povolením horního úřadu možno.

§ 44. Na všech těžních jamách buďtež přístroje signálové zavedeny, jež dovolují, aby jimi ze všech náražních míst znamení strojníkovi dávána býti mohla. Tabulky, jež význam signálů naznačují, buďtež ve strojovně, na jámě a na náražích upevněny. Jámy o vratu a šibíky, v nichž se těží, obdrží takové signální přístroje tehdy, když dovoláním nelze více se dorozuměti.

§ 45. V upotřebě se nalézající svážné a úpadnice buďtež, pokud se jimi netěží, nahoře hned pod vrchními plotnami tak uzavřeny, aby se ujetí vozíků nevolky zamezilo. Třídy doleji ústící buďtež, dokaváde se z nich nenatiská, při jich ústí do svážné neb do úpadní v také výši uzavřeny, aby těžní vozíky pod uzavírkou podejeti nemohly. Skutečné otvory (řícně) buďtež, dokaváde se do nich kámen nenasype, dobře poklopem uzavřeny.

§ 46. V oněch třídách, do nichž svážné neb úpad­nice ústí, musí se spojení (přejezd) náraznými stěnami neb ochozy na patě zajistiti. Od zřízení těchto zájistek může tehdy upuštěna býti, dá-li se spojení na třídě na tak dlouho přerušiti, což platnými zařízeními zajištěno býti musí, pokud se v řečených svážných neb úpadnicích těžení neskončí. Ústí-li ale koleje svážné a pod. tak do třídy, že tato jen přímým pokračováním svážné býti se jeví, musí na spodku svážné atd. uzavírka kolejí zřízena býti, jež po čas těžby ve svážné uzavřena zůstane.

§ 47. Brzdivé přístroje buďtež dobře v ložiskách upevněny a vyjma takové, jichž chod se samočinně reguluje, též co samočinně zatížené zařízeny, při čemž brzdičem jen v poloze úplně chráněné ovládány býti mohou. Upevnění neb zavěšení nadzdvižené brzdivé páky jest zakázáno. Pokud brzdění není svěřeno samým havířům neb vozačům, třeba jakožto brzdičů schopných k tomu dělníků upotřebiti, jejichž pokynů při těžbě poslušno býti třeba. Před početím směny jest se brzdiči o řádném závěru brzdivých příkladků, jakož i o správné službě součástí brzdy přesvědčiti. Zvláště nutno k tomu při­hlíželi, aby buben brzdivý dobře byl ustaven, aby krátkost lany nepovstala; používá-li se při těžení z různých ploten nástavných kousků lana neb řetězu, jest se brzdiči o správném jich spojení přesvědčiti.

§ 48. Ve svážných, atd. není zdvihání vyšinutého vůzku, klece (kozy) neb protiváhy, ujímání jejich pří­těže, krácení neb dloužení délky závěsné dříve dovoleno, dokud předmět vyšinutý řádně podchycen neb pod­ložen nebyl.

§ 49. Ve všech svážných, šibících a úpadních, ve kterých dovoláním zřetelně dorozuměti se nemožno, buďtež signálová zařízení opatřena, jimiž se z nárazišť brzdiči, a naopak znamení dávati dají. Tolikéž ve všech směrných o strojním těžení, budiž signálové zařízení ze všech nárazišť ke strojníku provedeno.

§ 50. Lezní a těžní třídy, jichž počva leží pod vodou neb je rozmočena, musí se dobře upevněným povalkovým chodníkem opatřiti.

§ 51. Slouží-li jednokolejné chodby neb třídy s úklonem větším l1/2°, neb takové, v nichž se koňmi těží, současně k obchůzce, třeba zaříditi výhybky, ač-li třída sama dostatečně široká není.

§ 52. Těžní mosty jakož i všechna manipulační místa zvíce 1,5 m od dlážky opatřena buďtež pevným povalem a zábradlím. Toto sestávejž nejméně z lati nebo línek, jež jak ve výši 40 cm, tak i 80 cm připevněny jsou, Lať (lano) v 40 cm může též počevni lištvou nahražena býti. Těžní mosty vedoucí přes dráhy, veřejné cesty atd. buďtež tak opatřeny, aby spadnuvším materiálem nikdo poškozen býti nemohl. Výjezdy na haldy třeba na koncích přípravou k uchycení vozíků opatřiti.

§ 53 Těžní mosty a lešení všeho druhu na vrchu, nad a pod nimiž lidé přechodí, ať se častěji v příčině jejich uchovalosti prohlížejí a místa poškozená vyměňují.

IV. Důlní obchůzka.

§ 54. Každá uhelná jáma v dobývání se nalézající musí dvěma dobře schůdnými východy s povrchem spojena býti, jež tak od sebe neodvisly buďtež, aby veškeré na různých patrech a v jednotlivých oddílech důlních se nalézající mužstvo v případu neschůdnosti jednoho, druhým východem nahoru dostati se mohlo. Při založení nového patra třeba též na brzké spojení s druhým východem pomýšleti.

§ 55. Při rudných dolech dobývajících budiž o druhý východ, dvojité spojení jednotlivých oddílů neb pater důlních s povrchem, případně s cestou k povrchu, jakož o udržování tohoto druhého spojení v bezpečně schůdném stavu tenkráte pečováno, když toho místní poměry vyžadují.

§ 56. Jámy v dobývání, oddíly neb patra dolů, jež mají jen jeden příchod, buďtež revírnímu úřadu hornímu oznámeny. Oznámení podáno budiž během 30 dnů od počaté právoplatnosti tohoto nařízení, příště pak ihned od početí rubání tamtéž. Stane-li se jeden z obou schůdných východů na dobu očividně delší tří měsíců neschůdným, budiž to též revírnímu úřadu oznámeno.

§ 57. Sjíždění a výlez lidí smí se jen v určených k obchůzce chodbách, jámách a třídách předsevzíti. Obchůzka jiných chodeb, jam neb oddílů její, jest jen závodním úředníkům a dozorcům, jakož i oněm osobám dovolena, jimž se k tomu zvláštního příkazu od zodpovědného závodního úředníka dostalo.

§ 58. Při donášce náčiní mužstvem buďtež jedno­tlivé kusy patřičně dohromady svázány a tak nešeny, aby nikdo vypadlými kusy poškozen býti nemohl. Dřeváky mějtež tak pevně k noze připevněny, aby při lezení jámou neb šibíky nahodilému vyzutí a spadnutí jich zabráněno bylo.

§ 59. Je-li lezní oddělení jen součástí též k jiným účelům sloužící jámy, musí býti proti ostatním oddílům tak obedněno, aby nejvýše 10 cm mezery otevřeny zůstaly.

§ 60. V jamách a šibíkách hloubky 18 m ne­dosáhnuvších, jejichž přípravy s druhými lezením opatřenými jamami ještě přebity nejsou, jest lezení na žebřích též i v těžních odděleních neb vedle nich bez zvláštního lezního oddělení v tom. čase, kdy se netěží.

§ 61. Ve všech lezních jamách o úklonu větším 65°, buďtež odpočinky, nejvýš 8 m od sebe vzdálené, zařízeny. Povalky v jamách a šibících musí se v dobrém stavu udržovati, bývají-li kamenem obtěžkávány, též na únosnost jich prozkoumavati.

§ 62. Žebříky buďtež se svahem, a sice ne větším než 80°, tak upevněny, aby drabiny (příčlíky) všude jisté nastupování dovolovaly, a ramena žebře pokud možná na příčkách upevněna byla. Žebříky mají, ač-li pro zvláštní poměry výjimky třeba není, lezní otvory kryti. Lezní otvory nebuďtež větší dělány, než jak právě pohodlný průlez vyžaduje, jinak musí přiměřeně za­kryty býti. Nad výlezem z jámy a nad každým povalem musí žebře nejméně 1 m vyčnívali, neb musí pevné rukojetí tam se upevnili. Lanových žebříků smí se jen provisorně používati a musí tyto na obou koncích upevněny a napnuty, při více jak 8 m délky nad to uprostřed podepřeny býti.

§ 63. Žebříky smějí jen výjimkou v jamách neb šibicích v délce 18 m svisle upevněny býti a to jen tak, aby drabiny nejméně 15 cm daleko od boku jámy se nalézaly.

§ 64. Žerdě stoupací smějí jen v zátinkách, výzkumných neb jiných pomíjejících neb prozatímních pracích použity býti a mají býti nakloněny a tak upevněny, aby stoupák vrchním koncem o 1 m povalek přesahoval, jinak buďtež pevné rukojeti (poruče) nařízeny. Stoupací žerdě delší 8 m aneb takové se schozenými, jistý výstup nezajišťujícími příčníky, nebuďtež trpěny.

§ 65. Schůdky a ležmé žebře, jakož i stupánky podél boků hotových tříd buďtež vždy pevnými rukojeťmi neb zádržnými provazy atd. provázeny. Při přechodu stříd schůdky budiž kromě toho opatřeno, aby nikdo v pádu vyklouznutí spadnouti nemohl.

§ 66. Skluzavky nesmějí při úpadu větším 47° zakládány býti. Kdež jsou ve větší výši nad počvou vedeny, musí buď v přiměřené výši nad nimi po obou stranách souběžné latě, neb spodní povalky pod sklu­zavkou pořízeny býti, aby se vypadnutí sjíždějícího zamezilo.

§ 67. Jízda na pouhém laně a plném okovu se vůbec zapovídá, oproti tomu může závodní v příhodném místě jízdu na prázdném okovu, v prázdném vytahovadle anebo za připevnění osoby jedoucího k lanu též v sedle neb oku lanovém výminečně dovoliti. Má-1 i jízda po kleci pravidelnou býti, neb lezními stroji provozována býti, třeba k tomu dovolení revírního úřadu si zaopatřiti, kteréž v příčině lanově těžby jen tehdy dáti se může, když na jámě stávající zařízeni s požadavky nařízení c. k. horního hejtmanství ze dne 10. dubna 1896, č. 2568 z 1895 se srovnávají.

§ 68. Svážné, úpadnice, říčně atd., jež současně k lezení slouží, třeba zvláštním lezním oddělením opatřiti, jež od oddílu těžního přiměřeně chráněno budiž. Ve svážných a úpadnicích, jež k lezení použity býti mají, může se od zvláštního, řadou stojek neb rostlým kamenem ochráněného lezního oddělení tehdy upustiti, když při té svážné zvláštní osoby ustanoveny jsou, o to pečující, aby, pokud svážnou se jde, nic se netěžilo; v případě, slouží-li svážná jen několika málo třídám, a je-li toho druhu, aby světla na ní se po­hybujících z obou nárazišt (hlavy i paty), svážné dobře viděti byla, a kromě toho z obou těchto míst dorozumění s chodcem zavoláním jest možné. V případě prvém smí se teprve po obdrženém a zodpovězeném signálu, v případě druhém, když se brzdič sám přesvědčil, že nikdo ve svážné se nenalézá vůz vtisknouti a těžiti.

§ 69. Obchůzka a překročování těžního oddělení jam, svážen, úpadnic a řícní jest kromě v § 68. na­značených výjimkách jen úředníkům závodním a do­zorcům, jakož i zvláště k tomu ustanoveným osobám dovolena. Pokud se v nich těží, nesmí se do těchto těžních oddělení, jakž na náraziště (hlavní a patní plotny) skosmých výtahů a svážen vkročiti, a do posledních též žádné vozíky vtiskati.

§ 70. Obložená komínování, sýpky neb dovrchní o více než 25° spádu nebuďtež dříve nastupovány, dokud na zavolání: "Čekat nahoře!" neb na dané znamení souhlasná odpověď nedojde.

§ 71. Vstupování na těživo v řícních a sýpkách k plnění, jezdění po koze, protiváze neb v těžních nádobách na svážných a úpadnicích jest zakázáno.

§ 72. Pobyt v směrných neb sklonitých třídách, v nichž strojní těžení (parostroji, elektrickým proudem, lanem [řetězem] bez konce a pod.) zavedeno jest, do­voluje se v čas těžby jen osobám při tom zaměstnaným, dále závodním úředníkům a dozorcům.

§ 73. Používání těžby koňmi neb strojního zařízení k převozce lidí jest jen s povolením revírního úřadu horního přípustno.

V. Větrování

§ 74. Veškerá obložená neb průchodná místa na dole třeba zdravým proudem tak zásobit, aby světla dobře hořela, dýchání lehkým bylo, a zdraví neb i žití důlního mužstva nahromaděním škodlivých větrů ohro­ženo nebylo, aniž vysokou teplotou netrpělo. Jakmile k tomu přirozené větrování nestačí, třeba dle potřeby k umělým zařízením přistoupiti.

§ 75. Nastalo-li u větrovodu jámy nějaké přerušení neb bezpodstatné zadržení proudu neb některé části, neb je-li jakost větrů vývinem škodlivých plynů povážlivě ohrožena, třeba ihned mužstvo z dotyčných míst, po případě též z celého oddílu neb i z celé jámy odvolati!

§ 76. Jámy, mezi sebou otevřeně spojené, zpravtež sebe na vzájem bezodkadně o těchto změnách u větrování (§ 75); přivodí-li se změny takové zúmyslně budiž zpráva o tom zavčas napřed podána. Všechny části dolu, jichž ani k obchůzce ani k obložení neužito, třeba uzavřití. Nedovolená obchůzka uzavřených míst se zakazuje.

§ 77. V takových dolech, v nichž povážlivý výron škodlivých plynů dle místních zkušeností vyloučen není, musí každý předek, v němž práce přerušena byla, před znovuobložením osobou, závodním neb dozor majícím úředníkem, k tomu ustanovenou, na jakost větrů zkou­mán býti. Je-li tato neuspokojivá, musí před znovuobložením nalezené plyny býti odstraněny, anebo se předek uzavře, stejným způsobem musí všechny doly, zvláště jámy a hloubení, jimiž pravidelně čerstvé větry neprotahují, před slezením obložení světlem na přítomnost dušláků býti zkoušeny. Dříve, než-li se toto šetření stane, a bezpečnost sezná, nebudiž do takových míst vstupováno.           

§ 78. Po vyzvání revírního úřadu třeba sestaviti: 1. rozvrh větrovací pro určitou dobu, v němž zá­kladní tahy větrního hospodářství obsaženy býti musí 2. nákres o větrování, z něhož směry větrů a pro ně učiněná opatření poznati se dají.

§ 79. V jamách, jakož i strojovnách o teplotě 30° C a více, nesmí dělník déle šesti hodin býti zaměstnán; další zaměstnání jeho na dole, třeba i v chladnějších místech, není dovoleno. Do doby zaměstnání jsou i od­dechy k vůli ochlazení k přičtení. Práce o teplotě 40° C a více jsou jen v pádu nouze a hrozícího nebezpečí dovoleny.

§ 80. Dělání hrází při důlních požárech, jakož i otvírání požářišt jest jen za stálého dohledu dozorce a hotovosti záchranného mužstva přípustno.

§ 81. Na každé uhelné jámě buďtež nejméně 2 větérky pohotové, a v dobrém stavu udržovány.

§ 82. První objevení se třaskavých plynů na jámě, jakož i každé zapálení a explose třaskavých plynů neb uhelného prachu budiž, byť by při tom i nikdo k úrazu nepřišel, ihned revírnímu úřadu hornímu oznámeno.

§ 83. Které jámy čítati jest mezi jámy o plynech třaskavých, a které předpisy na jich průvod vztah mají, jest zvláštními nařízeními horního hejtmanství stanoveno

VI. Osvětlování (viz § 26)

§ 84. Náražiště svisných a skosmých jam, a těch stříd, v nichž se strojně těží, buďtež pokud těžba trvá zvláštními, trvale opatřenými světly osvětleny, pokud k tomu denní světlo nestačí.

§ 85. Zakazuje se do dolů, jež nejsou ani denním ani pevně umístěným světlem ozářeny, bez lampy potmě vstupovat!

§ 86. Roznosy, jakož i veškerá zařízení na vrchu buďtež za noční práce, dále veškeré zvláště neuzavřené prostory, v nichž se stroje, transmisse, otevřené jámy a pod. nalézají, v době pracovní pevně upevněným osvětlovacím zařízením tak osvětleny, aby dělníci při svém zaměstnání každé jim hrozivé nebezpečí poznati a je vyminouti mohli.

§ 87. Osvětleno-li důlní a povrchové zařízení elektricky, buďtež vždy udržovány v dobrém stavu reservní lampy, aby v pádu nesvícení elektrického světla ihned použity býti mohly.

VII. Střelná práce

§ 88. Jakožto střeliva mohou kromě oněch třaskavin, jež prachovému monopolu podléhají (střelný prach, střelný salnytr a pod.) jenom třaskaviny upo­třebeny býti, jež úředně dovoleny byly (§ 4. min. nař. ze dne července 1877 říš. zák. list. č. 68, ve min. nař. ze dne 22. září 1883 ř, z. 1. č. 156 změněném znění.) Opatřování pro závod důlní potřebného střeliva a zápalek jest jen majiteli dolu vyhrazeno. Dělníci jsou povinni od toho závodu, při němž pracují, výhradně svoji potřebu střeliva odbírati.

§ 89. Střelivo a palníky pro důl potřebné smějí jen obeznalými a spolehlivými osobami býti přejímány, odváženy, uloženy a vydávány, jejichž jména do slu­žební knihy se zanesou. Pří převážce a vydáváni střeliv, dále při zamě­stnání ve skladních prostorách se používání otevřeného světla a kouření zapovídá.

§ 90. Dodané závodu třáskaviny musí se bez­odkladně do určených pro ně skladišť doručiti.

§ 91. Střelný prach atd. (Vypuštěno,)

§ 92. V příčině uschovávání střeliv, jež monopolu prachovému nepodléhají, mají ustanovení min. nař. ze dne 2. července 1877 ř. z. 1. č. 68, a ze dne 22. září 1883 ř. z. 1. č. 156., v příčině zakládání podzemních skladišť pro tato střeliva min. nař. ze dne 6. dubna 1892 1. 3175 platnost.

§ 93. Palníky jakékoliv, zvláště jich zápalky ne­smějí nikdy v jednom a témže místě s třaskavinami uschovány býti. Uschování střelného prachu a podobných prašných střeliv v jednom a témže magacínu s jinými třaskavinami jest se zvláštním úředním dovolením tenkráte přípustno, když ukrytné prostory obou druhů od sebe úplně odděleny jsou.

§94. Prostory k uschování střeliv dlužno tak uzavřití, aby nepovolanými bez násilí otevřeny býti nemohly.

§ 95. Pro každé skladiště třaskavin vedena budiž i kniha příjmu a vydání, tak aby dle ní okamžitá zásoba magacínu každou chvíli spolehlivě určena býti mohla. Tato okamžitá zásoba budiž na tabuli ve skladišti visící;  zapisována; toto udání budiž stále doplňováno.

§ 96. Užívá-li se na některé jámě střeliv nějakého druhu, jen za účelem vyzkoušení neb prozatímně, smí se střelná práce s nimi jen dozorci, kteří k tomu závodním v knize služební jmenovitě označeni jsou, a pod osobní zodpovědností závodního v příčině zachování potřebných pravidel bezpečnosti, prováděli. Pravidelné užívání jakéhos druhu střeliv při které jámě jest jen tenkráte dovoleno, když revírnímu úřadu hornímu druh použitého střeliva a palníku vytčen a současně předložený řád o zacházení se střelivem jím potvrzen byl. Řádem o zacházení se střelivem buďtež všeobecné předpisy následovních §§ 97 až 108 tak doplněny, jak toho míra zvláštních vlastností upotřebovaných střeliv a palníků, a sice zvlášť pokud se týče dopravy jich od, nebo do skladišť a do jámy (§ 97,), zacházení se střelivy k nepotřebě, zvláště s rozloženými neb zmrzlými preparáty nitroglycerinovými s ohledem na jich rozlamování neb krájení, ochranu proti sálavému teplu, proti zmrznutí (§ 102.), některá opatření při zacházení s patlníky používanými (§ 103), druh ucpávek, postup při nabíjení a ucpání (§ 104.) zachování se při selhávkách, a zanechaných píštělích (§ 108.) vyžaduje. Totéž staniž se když dodatečně jiné střelivo neb palníky do pravi­delného užívání vejíti mají. Doly, pro něž řády o zacházení se střelivem v době právomoci tohoto nařízení již hornoúředně schváleny byly, učiňtež svrchupsaným předpisům během tří mě­síců po v platnost uvedení tohoto nařízení zadost.

§ 97. Střelivo těžší 5 kg. musí poblíž jámy a budov, jakož i na dole vždy pro sebe přenášeno býti. K tran­sportu více než 25 kg. budiž vždy dvou mužů použito. Třaskaviny nesmí se současně v téže nádobě s palníky dopravovati. Při dopravě zaměstnaní dělníci upozorňujte v po­blíží se nalezající osoby zavoláním "Dynamit jde". Těžení střeliva jámou smí jenom po předchozím uvědomění strojníkově i narážeče na dole předsevzato býti. Těžení střeliva jámou a doprava do důlních skla­dišť nesmí se díti v době těžení mužstva.

§ 98 Střelivo smí se jen ve formě a způsobě k potřebě úplně způsobilé vydávati. Prázdné schránky, obalný papír, útržky dřeva a papíru nesmí se ve skladíštích trpěli.

§ 99. Vydávání střeliva smí se jen na v § 89. označené osoby díti, které zase jenom střelcům neb k tomu určeným, předákům, vydávají. Jen tyto osoby smějí střelivo a zápalky ssebou bráti a používati. Množství na jedno obložení neb střelce vydaného dynamitu nesmí přibližnou spotřebu jedné směny přesahovati.

§ 100. O vydávání (případně zpět přijímání) stře­liva musí se vésti zápisník, obsahující a) jméno přijímatele, b) počet vydaných velkých (dlouhých) neb malých (krátkých) patron, jakož i jejich váhu, dále c) jméno osoby vydávající.

§ 101. Přenos střeliva z místa vydání do pracovních předků, jeho uschování a zpět dodání nespotřebovaného střeliva staniž se v kabelách zavřených, jež dodá správa závodu. Taktéž zápalky buďtež ve zvláštních obalech schovávány. Ve směně nespotřebované střelivo vyjma střelný  prach a pod., jakož i zápalky musí po skončené směně na místo vydání zpět navráceny býti. Kabely se střelivem buďtež v přiměřené vzdálenosti od předku na jistém a suchém místě uschovány. Střelivo a palníky smějí se teprve bezprostředně před upotřebením do předku přinésti.

§ 102. Střeliva smí se toliko ve formě patron upotřebiti.

§ 103. Vyžaduje-li střelivo k odejití výbuchy zápalné (úderné) patrony, smí se tato s palníkem teprve před samým použitím spojiti. Odpalné patrony s palníkem nasazeným nesmějí v zásobě chovány býti. Užívá-li se odpalné šňůry, budiž tato před použitím na spolehlivost její zkoušena; šňůry poškozené (shnilé neb vlhké) buďtež na místo výdejní vráceny.

§ 104. K ucpávce ran uhlí upotřebiti se přísně zapovídá. Při nabíjení a ucpávce ran střelným prachem se použití železných nábojek a jehel bez podmínky zakazuje, právě tak jako použití hubky k pálení, troudu, olejem napuštěného papíru na místě sirných nití,

§ 105, Užívá-li se jiných třaskavin než střelného prachu a jemu podobných látek trhacích, smí se střelná práce, a sice nabíjení a odpalování ran, pokud k tomu zvláštní od místního úkolu neodvislé osoby (střelci, úředníci atd.) ustanoveny nejsou, jen předáky (četaři) prováděti; ucpávání dějž se taktéž jen předáky, neb za jejich bezprostředního dohledu.

§ 106. Před odpalováním ran nechť jest přístup k dotyčným předkům havíři obsazen, neb bezpečně uzavřen. Před odstřelením rány buďtež v poblíží pracující dělníci voláním „Oheň jde!“ upozorněni. Čeká-li se přebitka dvou předků (protisměrem, neb s pilířem, střídou atd.) třeba před odpálením jedné neb více ran obložení tohoto místa zavčas tak zpraviti, aby o začetí a skončení této práce v omylu trvati nemohlo. V témže předku současně nabité rány buďtež současně odpáleny.

§ 107. Střílí-li se více ran současně, taktéž i když ucpaná rána selže neb střelivo bez výbuchu vyhoří, nesmí se do předku před uplynutím desíti minut od pálení vstoupiti. Pokud výjimky tohoto pravidla (ku př. při elek­trickém pálení) přípustný jsou, obsaženo jest ve zvlášt­ních řádech a poučeních.

§ 108. Při nestržích (píštělích) neb poblíž selhávek založené vrtné díry mějtež takový směr, aby se s oněmi setkati nemohly. Odstřelením stržená hmota budiž před vyvážením na pozůstatky střeliva nahodile v ní zbylého prohlédnuta.

§ 109. Každé obložení jest povinno o účinku jím odpálených ran před opouštěním práce se přesvědčiti, a nahodilé selhávky buď neškodný učiniti, neb o nich nastupujícímu obložení zprávu dáti.

§ 110. Při zhotovení patron, ucpávání a odpalování ran se kouření tabáku zapovídá.

§ 111. Kde v blízkosti střelného předku řádné útočiště k zajištění dělníků proti střelbě se nenalézá, musí se ochranná opatření, (střelné dvéře, v jámách střelné povály atd.) zaříditi. roznosech se střelná práce jen tehdy dovoluje, pokud bez nebezpečí pro dělníky a veřejné spojení prováděna býti může.

§ 112. Kde se bezpečných lamp (věterek) užívá, smí se k odpalování ran jen takových palníků používali, jež zvenčí díry bez plamene účinkují.

§ 113. Pro střelbu v dolech s třaskavými plyny budiž k tomu účeli zvláště vydaných nařízení (viz § 88.) uposlechnuto.

POKRAČOVÁNÍ!