HORNOPOLICEJNÍ PŘEDPISY 1897 2.č.

VIII. Práce havířská

§ 114. Dobývání odkrytých hmot podšramáním nesmí se prováděti, přivodí-li tento způsob vzhledem k místním okolnostem, předvídatelně zmnožené nebezpečí. Převislé celíky buďtež řádným způsobem proti předčasnému shroucení zajištěny.

§ 115. Šráme-li se, musí se podebraná místa příčkami, rozpínkami, ponecháním menších podpůrných pilířků a půlčíky ve šramu a pod. proti předčasnému shroucení podporovati.

§ 116. Všechny roznosné stěny, kolem nichž se těžení a jiné práce dějí, buďtež před každým slezením obložení, jakož i po přestávce jednohodinové neb více dozorcem neb zvláště k tomu určeným, spolehlivým dělníkem na shroucením hrozivé hmoty, zvláště pak na odlupky mrazem prozkoumávány. Tato přehlídka dějž se s obzvláštní péčí, a v největším dosahu po lijácích, tání, jakož i znovupočetí delší čas stojících prací. Najdou-li se sesutím hrozící hmoty, budiž práce na čele tom tak dlouho zastavena, až se jejich odstranění za zvláštního dozoru bylo provedlo.

§ 117. Při závalovém pilířování uhelen vedeny buďtež pilíře tak, aby dělníkům v zátince zpáteční cesta vždy zajištěna zůstala.

§ 118. Při pracích v jámě, jež se jen z přestř­ižených fošen vykonávají, při zmáhání neb vyklízení zapadlých jam neb duklí, jakož i vůbec tam, kde výška neb druh pracovního místa podpory s dostatek zajištěné neposkytuje, jest dělníky pomoci ochranných pásů před spadnutím ochrániti. Nutno-li obhlídky a práce v jámě se střechy klece prováděli, musí se při úklonu této více než 6° vodorovný povaleček nadložiti. Též třeba dělníky na spojném řetězu neb oku lana upevniti. Prohlídky na pohybované kleci buďtež pokud lze s vrchu na důl prováděny. Při každé práci pod neb v těžních odděleních budiž s těžením jámou vyčkáno, anebo na nejmíň dříve zajištění dotyčných dělníků provedeno. Při napočínání předků ze svážen, sýpek neb dovrchních budiž vzat ohled, aby spodem pracující prací na vrchních předkách ohroženi bytí nemohli.

§ 119. Při průvodu důlních prací o více než 30° úklonu, kde budování pevně uložiti se nedá, buďtež jednotlivá dřevení proti sobě vystužena. Při zmáhání hnaním nad dveřejmi buďtež poslední výdřevy železnými skobami neb jiným vhodným způ­sobem utaženy.

§ 120. Závěsné povaly musí se nejméně na čtyřech místech pověsiti, a tak zbudovati, aby lana k tomu užitá nejméně 5násobnou jistotu proti obmyšlenému největšímu zatížení měla, a ostatní díly, jako okovní řetězy, háky, táhla atd. teprve při 5násobném zatížení na mez pružnosti napínány byly. Kromě 4 závěsních řetězů, lan atd., na nichž vysutý poval zavěšen jest, musí se 4 mezi sebou stejně dlouhé reservní řetězy neb lana v pohotovosti nalézati, jež volně visí pokud závěsné řetězy poval nesou, při utržení však jednoho neb druhého závěsu převrácení povalu zamezí. Spojení okovních řetězů atd. s povalem a lanem buď tak pevné, aby náhodné vyvléknutí ze spoje vyloučeno bylo. Stroj visutým povalem pohybující budiž spolehlivým přístrojem k zastavení chodu opatřen.

§ 121. Na mokrých pracovních místech ať se k uchycení vody okapní povaly neb plechy zařídí, a kdyby to nespomohlo, budiž mužstvo účelným oděvem (nepromokavými plášti atd.) opatřeno.

IX. Stroje a vrchní zařízení

§ 122. Při zařizování strojoven, hutí a úpraven, ku kterým dle § 133 v. h. zák. předepsané povolení ku stavbě u politického úřadu vyžádati jest, ustanoví se případně nutná, zvláštní opatření bezpečnostní revírním úřadem horním po srozumění s kompetentním politickým úřadem.

§ 123. Zamýšlí-li se v jámě stroje rukou lidskou nepohybované (§ 133 v. b. zák.) k čemu též přece  větrní, topení, kotlovny a elektrická zařízení přísluší zaříditi, budiž to 14 dní před početím stavby, s před­ložením situačního výkresu ve dvou vyhotovách revír­nímu úřadu hornímu oznámeno. Při stavbě větších pecí budiž to zařízeno, aby topič na své pracovní místo mohl se dostati, aniž by s odcházejícím větrním proudem přišel do styku.

§ 124. Veškeří dělníci v poblíží strojů zaměstnaní smějí po čas práce jen těsně přiléhající oblek nosili. Převlékání šatů poblíže strojů neb částí v chodu jest zakázáno.

§ 125. Veškeré točivé a pohybované časti strojů jako osy, předstojné části (nosy klínů atd.) rozspoje, setrvačníky, kotouče, řemenáče a provazcové, styčná místa ozubených kol a frikčních kotoučů musí se při pracovních místech, dále až na 1,8 m od dlažky přechodních míst tak nadkrýti a uzavříti, aby se úrazu dotekem zabránilo. Tolikéž platí o transmissích, ač-li již jejich způsob a poloha stejné ochrany neposkytuje, jaké by se za­krytím docílilo. Nad pracovními a přechodními místy kolující ře­meny o více než 10 m rychlosti ve vteřině a šířce větší 150 mm třeba bezpečným způsobem podchytiti. Veškeré výklopy, sýpky, mačkadla, válce a spouštadla musí se proti nepatrnému přiblížení zajistiti.

§ 126. Spouštění a zastavení strojů má se v dotyčných oddílech závodu slyšitelným znamením napřed ohlásiti. Od toho smí býti upuštěno, žene-li hnací stroj jen jeden s ním bezprostředně souvisící pracovní stroj, jejž strojník též sám obsluhuje a stále na očích má.

§ 127. Každý pracovní stroj, jakož i zvlášť poháněná osa, jejíž řemen 40 mm šířky přesahuje, a jež častěji zastavena bývá, budiž vymykačem (na volný kotouč neb pod.) tak opatřena, aby tento ze stanovišti obsluhujícího lehce k dosažení a proti samovolnému vsunutí zajištěn byl. Kde se toto zařízení upraviti nedá, musí v jednotlivých pracovních místech lehce dosaži­telné zařízení signálové se zříditi, z něhož by k hnacímu stroji znamení k zastavení neb spuštění dáváno býti mohlo. Zařízení vymykací a signálová buďtež co taková výslovně označena.

§ 128. Shozené řemeny musí buď úplné odejmuty, neb na pevných závěsech tak upevněny býti, aby s otáčivými částěmi transmisse: do styku se nedostaly.

§ 129. Čištění a leštění hnacích součástí smí se za pohybu jen z dlažky nebo z pevného povalu (nikdy ale ze žebříku) a to jen způsobilým náčiním, nikdy ne pouhou rukou s použitím koudele atd. díti. Také ma­zání smí se na chodu jen tam díti, kde samočinných mazniček upotřebiti nemožno a kde mazání z pevného místa pomocí způsobilých nástrojů se děje. Úprava a vylepšování strojů v chodu, jakož i těsnění pump za pohybu se zakazuje.

§ 130. Navlékání řemenů a lan od ruky smí se jen za klidu neb při pomalém chodu (při uzavřené páře) díti; při pravidelném chodu os smějí se jen ře­meny užší 40 mm od ruky, a užší 100 mm tyčovými vsunovači našinouti.

§ 131. K navlékání a shazování, spravování a krá­cení řemenů, čistění á opravování hnacích součástí smějí se jen strojnič i neb jiné zkušené osoby, nikdy ale mla­distvé neb ženské osoby používati.

§ 132. Setrvačníky buďtež na bezpečné jich otá­čení od ruky zařízeny. Má-li se stroj převésti přes mrtvý bod, ať se při­pouštěcí ventil na tak dlouho uzavře, dokud se setr­vačníkem točí.

§ 133, Drtidla opatřena buďtež samohybným po- sunovadlem mačkané hmoty.

§ 144. Schody a chodby třeba v dobrém stavu udržovati a pevným zábradlím opatřiti. Schody zdmi obstoupené třeba nejméně na jedné straně rukojetí opatřiti.

§ 145. Otvory v podlaze, zásobárny, lešení, povaly, pavlače, površní plotny a šikmé plochy buďtež tak uzpů­sobeny, aby ani lidé s nich spadnouti, aniž s nich spadlými předměty zraněni býti nemohli. Nádržky všeho druhu, jež nejméně 80 cm nad povrch nečnějí, buďtež proti do nich spadnutí lidí chráněny.

§ 146. Pracovní místa zvenčí budov vyjma zásob mají se, pokud toho jich účel vyžaduje, ochraně před počasím střechou nadkrýti a bočně zapažiti, jinak buďtež aspoň na vhodných místech přístřešky zařízeny. Při náledí budiž nádvoří, pokud z pravidla lidé po něm chodívají, popelem, pískem neb podobně po­sypáno.

§ 147. Závody, při nichž se škodlivý prach, plyny neb kouře vyvíjejí, opatřeny buďtež zařízením k zamezení jich neblahých následků. Obzvláště ať jest u všech v takových hutích používaných pecí a jiných zařízeních o to pečováno, aby jedovatým parám vstup k pracovním místům zamezen byl. Hromadné prášení budiž občasným postříkáním a odmetením zamezeno.

§ 148. V takových závodech, kde se kyseliny, ží­raviny, jedovaté a prašné látky zpracují, neb připravují, budiž o vytopenou místnost pečováno, kde by dělníci čistý šat svůj a potraviny proti zaprášení chránili a se mýti mohli. Jisti a piti v takových místech se zapovídá a jest jen mimo ně dovoleno.

§ 149. Dělníci, jimž odstraňování náletu prašných  komor v rudných hutích přísluší, buďtež tak vyzbrojení, aby v dýchání náletu se zamezilo. Jakmile některý dělník příznaky nevolnosti, hlavně  žaludeční obtíže ucítí, má ihned lékařskou pomoc vyhledati.

§ 150. V jamách k lití nesmí se nikdo po čas odlívání zdržovati. Dělníci v tavírnách nenostež kvůli ochraně před spálením spodky do bot neb punčoch zastrčeny.

§ 151. Na milíř do vysoké pece vůbec, dále na rudní sloupec stojných pražíren vstupovati v čas chodu se přísně zapovídá.

§ 152. Dělníci, jež jsou třískami, plenami kovovými neb struskovými krůpějemi na zdraví ohroženi, musí přiměřenými maskami neb ochrannými brejlemi opatřeni a k jich používání přiměni býti.

§ 153. Studny a jiná místa, jež by dušláky přechovávati mohly, jako plyno- a kouřovody a pod., buďtež před do nich vstoupením na bezpečnost prozkoumány. Při čistění takových plynovodů má určené k tomu mužstvo dle možnosti zvenčí práci vykonávati.

§ 154. Při všech nebezpečných pracích povrcho­vých, jež nespadají pod ustanovení § 118., při nichž ohrožení dělníka pádem ale obávati se možno, má se tento pokud možná závěsnou šňůrou po čas práce zabezpečiti. Práce na střechách buďtež za všech okolností jen po předchozím závěsu prováděny.

Čís, 8061 ex 1899

Ministerským nařízením ze dne 19. května 1899 čís. 95. i. z. jsou vydána zvláštní ustanovení ohledně zacházení s palníky (třaskavými zápalkami); minister­ským nařízením ze dne 19. května 1899 č. 96 ř. zák. zvláštní nařízení, týkající se zacházení s bezpečnými střelivy (třaskavými látkami), podléhajícími prachovému monopolu (dynamon, bezpečný dynamon). Aby před­pisy tyto do všeobecného policejního nařízení pro doly ze dne 5. dubna 1897, č. 759, pojaty byly, mění se téhož částka VII. vztahující se na práci střelnou a zní nyní následovně:             

VII. Střelba (práce střelná)

§ 88. Ku střelbě smí se používati mimo střeliv, která podléhají prachovému monopolu (černý nebo-li střelný prach), bezpečná střeliva ve smyslu ministerialního nařízení ze dne 19. května 1899, čís. 95 ř.z. (dy­namon, bezpečný dynamon a p.) pouze těch třaskavin, které úředně za přípustné uznány jsou (§ 4. minister. nařízení ze dne 2. července 1877 čís. 68. ř. z. změně­ného minister. nařízením ze dne 22. září 1883 č. 156. říšsk. zák.). Opatřování střeliva a zapalovadel k dolování po­třebných jest dovoleno jen majitelům hor. Horníci jsou povinni, potřebné třaskaviny a zapalovadla výhradně si opatřovati od správy dolu, na kterém pracují.

§ 89. K dolování potřebná střeliva a zapalovadla smějí býti přijímány, dopravovány, uschovávány a vydávány jen věci znalými a spolehlivými osobami, jichž jména se zapíší do důlního denníku (knihy důlní).

§ 90. Dolu dodaná střeliva a palníky musí bez prodlení ve vhodné místnosti býti uloženy.

§ 91. Ze střeliv monopolu prachovému podléhají­cích, mohou černý prach a pod. ve vhodných nádobách v množství až do 15 kg. na povrchu v místech neoby­dlených býti uschovávány. K zařízení povrchních skladišť na větší množství podobných třaskavin dlužno si vy­moci povolení od politického úřadu a provedeny býti musí dle předpisů obsažených v dekretu dvorní kanceláře ze dne 28. dubna 1848, sbírka polit, zákonů sv. 76, k č. 51 s vhodným použitím §§ 7. a 8. minister. nařízení ze dne 17. května 1891 č. 62. ř. z. Podzemní skladiště na střeliva, určená pro černý prach, musí pozůstávati ze dvou částí od sebe oddělených a k uzamknutí  způsobilých, z nichž přední z venku přístupná místnost (předsíň) slouží k vydávání prachu, kdežto druhá k ní přiléhající a jen z přední místnosti přístupná část má sloužiti k uschování černého prachu.

Jen do přední místnosti smí se vejiti s lucernou jejíž skla opatřena jsou mosaznou mřížkou, chránící ji před rozbitím; vejiti se do ní smí jen v plstěných střevících aneb boso. Podzemní skladiště k uložení až do 50 kg. podobných třaskavin musí od druhých skladišť na střeliva, dále od jam, štol a děl, v nichž se pracuje, nejméně 50 m od nejbližších svážných a tříd nejméně 10 m. býti vzdáleny. Taková prachárna nesmí zřízena : býti tak, aby chodník od ní bezprostředně ústil na schůdnou střídu, nýbrž budiž umístěna v prostoru nej­méně 2 m dlouhém a od prvnější v pravém úhlu odbočujícím. Za jakých podmínek smí v podzemních skla­dištích uloženo býti více než 50 kg černého prachu se od případu k případu ustanoví. Uvnitř takových pra­cháren nesmí se přechovávat železná náčiní a jiné železné součástky. Podlaha položena buď jemnou vrstvou slínu a jen v jamách suchých, kde slín schne a tvrdne, žíněnkami a rohožkami a buď v čistotě udržována. Uschování prachovému monopolu podléhajících bezpečných střeliv (dynamonu a bezpečného dynamonu) lze obmeziti jen do té míry, že hleděno býti musí k tomu, aby byly spolehlivé uzamčeny. Prostory k uschovávání takových třaskavin sloužící, buďtež pokud možno suché.

§ 92. Ohledně uschovávání střeliv, které monopolu  prachovému nepodléhají použito budiž ustanovení ministerialního nařízení ze dne 2. července 1877 č. 68. ř. z,  a ze dne 22. září 1883 č. 156. ř. z., stran založení podzemních skladišť na podobná střeliva minister. nařízení ze dne 6. dubna 1892 č. 3175. Palníky uschovány buďtež v místnostech, jež úředně jako jisté k uložení a k bezpečnému vydávání těchto zápalných látek za způsobilé uznány byly (§§ 2. a 3. ministerialního nařízení ze dne 19. května 1899 č. 95. říš. zák.).

§ 93. Palníky každého druhu, obzvláště kapsle, ne­smějí v žádném případě v jedné a téže místnosti se střelivy chovány býti. Uschování černého prachu a po­dobných práškovitých střeliv v jednom a témže skladišti s jinými střelivy, jest přípustno jen po zvláštním úředním povolení, když místnosti k uschování sloužící pro oba druhy střeliv jsou úplně od sebe odděleny.

§ 94. Místnosti k uschování střeliv a palníků sloužící buďtež tak uzavřeny, aby je nepovolaný bez použití násilí nemohl otevříti.

§ 95. Pro každé skladiště na střeliva založena budiž kniha pro příjem a vydání, z níž by bylo lze vždycky spolehlivě seznati okamžitý stav ve skladišti. Případný stav budiž na tabuli ve skladišti umístěné napsán. Udání tato vedena buďtež stále.

§ 96. Použije-li se na dole některého druhu stře­liva pouze na zkoušku aneb jen mimochodem, smí stříleti tímto střelivem pouze dozorci, kteří k tomu závodním určeni a v důlní knize předepsáni jsou a za osobní zodpovědnosti závodního za dodržování všech potřebných bezpečnostních opatření při střelbě. Pravidelné používaní některého druhu střeliv při dolování jest jen tenkráte dovoleno, když druh střeliv a palníků, jichž se použiti má, revírnímu hornímu úřadu se oznámí a když současně předložený řád o používání střeliv tímto jest schválen. Do řádu o používání střeliv buďtež zapsány vše­obecné předpisy následovních §§ 97. až 108., potažmo buďtež tak doplněny, jak toho vyžadují pravidla, smě­řující ku zvláštním vlastnostem používaných střeliv a palníků se zvláštním ohledem na dopravu jich ze skla­diště, do něho a v dolech (§ 97.); zacházení se střelivy jež se staly neupotřebitelnými, obvzláště nitroglycerinová střeliva rozkládající se a mrznoucí (§ 98.); zachá­zení s vydanými střelnými patronami, obzvláště v nitroglycerinových střelivech s ohledem na přelamování a přeřezávání jich, ochrana proti sálající teplotě, proti zmrznutí (§ 102.); případná bezpečnostní opatření při, zacházení s palníky, jichž se má použiti (§ 103); druh ucpávky, postup při nabíjení a ucpávání (§ 104); zachá­zení se selhanými náboji potažmo se zbylými patkami (§ 108). Totéž se musí státi, kdyby se dodatečně chtělo pravidelně používati jiného druhu střeliv a palníků.

§ 97. Množství střeliva převyšující 5 kg třeba v blízkosti jam a závodních staveb, jakož i na dole dopravovat vždy jen samo o sobě. Doprava množství 25 kg převyšující budiž vždy vykonávána dvěma muži. Střeliva nesmějí se nikdy s palníky současně v jedné a téže těžní nádobě dopravovat! Dopravou zaměstnaní dělníci mají na blízku se nalézající osoby vzkřiknutím: „Prach (dynamit) přichází!“ uvědomit! Doprava střeliv v jámě díti smí se jen po předchozím uvědomění strojníka a narážeče v náraží. Dovážení střeliv v jámě a doprava těchto do podzemních místností k uschování, nesmí se díti v čase vjezdu a výjezdu mužstva. Pro bezpečná střeliva (dynamon, bezpečný dynamon, která podléhají prachovému monopolu, platí předchozí ustanovení jen v té míře, že se nedovoluje dopravovati tato střeliva pohromadě s palníky, a že při dopravě 20 kg. převyšující nutno upotřebiti vždy dvou mužů.

§ 98. Střeliva smějí se vydávati jen ve tvaru a jakosti úplně k potřebě se hodící. Prázdné nádoby, obaly, jakož i dřevěné a papírové odpadky nesmějí se skladištích ponechávati.

§ 99. Vydávání střeliv, palníků a kapslí díti se smí osobami v § 89. vyznačenými, a při užívání střeliv, které nepodléhají monopolu prachovému, jen náčelníkům družstva aneb, kde střelné práce zvláštním osobám (střelcům) svěřeny jsou, jen těmto vydávati. Pouze tyto osoby smějí střeliva takového druhu míti a jich používati. Množství střeliv a palníků na jednotlivé předky aneb střelcům vydané nesmí pře vyšovati potřebu sta­novenou pro jednu směnu. Třaskavé palníky a střeliva nesmějí se současně jedné a téže osobě vydávati.

§ 100. O vydávání (vztažmo vrácení) střeliv mo­nopolu prachovému nepodléhajících, vedou se zvláštní zápisy, které musí obsahovali:

1. jméno příjemce,
2. počet vydaných velkých (dlouhých) a malých (krátkých) patron jakož i váha těchže, konečně
3. jméno vydávající osoby.

Podobné záznamy vedeny buďtež o vydání vztaž­mo o vrácení palníků dle druhů a počtu kusů.

§ 101. Doprava třaskavin z místa, kde vydány byly k místu práce, uschování tamže a zpátečná doprava neupotřebených střeliv díti se má v uzamčených nádo­bách správou závodu dodaných; černý prach a podob. práškovitá střeliva smějí jen v plechových neb dřevě­ných nádobách a právě tak, jako třaskavé zápalky nikdy s jinými střelivy a palníky společně v jedné nádobě se dopraviti. Zápalky chovány buďtež ve zvlášt­ních nádobách. Zápalky a střelivo nesmělí současně jednou a touže osobou na místo použití se donášeli. Střeliva v jedné směně nepoužitá, vyjímaje ony, jíž prachovému monopolu podléhají (černý prach, dynamon, bezpečný dynamon a pod.), jakož i zápalky dlužno po ukončené směně na místo vydání vrátiti. Nádoby se střelivem a zápalkami umístěny buďtež na bezpečných a suchých místech od pracovního předku přiměřeně vzdálených a smí jen před bezprostředním jich použitím do předku pracovního donešeny býti.

§ 102. Střeliva se smějí jen v patronách používati.

§ 103. Střelné patrony smí_se upravovali teprve před bezprostředním jich upotřebením! Upravené takto patrony nesmi se v zásobě držeti. Doutnáky buďtež, dříve než se použijí, co do spo­lehlivosti zkoušeny, poškozený (drobivé a vlhké dout­náky buďte na místo vydání vráceny.

§ 104 Používání uhlí jako ucpávky se bezpodmínečně zapovídá. K nabíjení a ucpávání střelných ran černým prachem zakazuje se bez vyjímky, užívati železných jehel  a nabijáků, rovněž používání hubky, práchnivého dřeva, i olejového papíru místo siřníků k odpalování, se zapovídá.

§ 105. Při použiti střeliv nepodléhajících prachovému monopolu, nesmí se práce střelecká a sice nabíjení a odpalování ran, pokud tato se nevykonává zvlášt­ními na úkolu nezávislými osobami (střelci, úředníky a pod.) vykonávali nikým jiným než náčelníky družstev; ucpávka díti se smí taktéž jen náčelníky družstev aneb pod jejich bezprostředním dozorem.

§ 106. Před odpalováním střelných ran obsadí se ; příchod k dotyčným předkům havíři, aneb přiměřeně uzavře. Před odpálením rány uvědomí se po blízku nalézající se dělníci hlasitým vzkřiknutím: „Hoří!“ Při očekávané prorážce předků (pilířů, tříd atd.) uvědomí se před odpálením jedné neb více ran mužstvo obou míst zavčas a důkladně tak, aby každá po­chybnost o započetí neb ukončení této práce střelné byla vyloučena. V témž pracovním předku současně nabité rány se najednou zapálí ti musí.