TAK TEN SLAVNÝ KAHAN SE ASI JMENUJE ŠPATNĚ...
.
Jedno z nejdůležitějších odhalení pro nás vzniklo z veliké a politováníhodné katastrofy. Roku 1812 způsobena byla v uhelných dolech fellingských explose třaskavin, jíž padlo několik set životů hornických za oběť.
Podobných událostí přihodilo se již ovšem více, avšak tentokráte zavdala strašná tato scéna příčinu k přemýšlení, neboť hornictvo těchto dolů chtělo se raději práce tak nebezpečné vzdáti, než aby podobně zahynouti mělo. Nyní vše hledělo najíti pravidla nějaká, jakými by se zavedlo větší bezpečí v dolech.
Majetníci dolů konali schůze a porady a hleděli všemožně k tomu, aby nebezpečí výbuchu třaskavin v dolech se obmezilo. Komise, která za tím účelem byla zvolena, měla uloženo obrátiti se na muže všeobecné důvěry hodného, jakým byl Davy, a požádati jej o vynalezení prostředku k zamezení výbuchu třaskavin v dolech.
Tomuto vybídnutí lze děkovati jedno z nejdůležitějších odhalení. Deputace vysvětlila Davymu, co hornictvo na něm žádá a jaké klade v něho naděje, jak ctí jeho vědomosti a váží si jeho bystrozrakosti.
Davy jako šlechetný muž milerád podvolil se velikému tomuto úkolu a tím spíše, poněvadž věděl, že může prospěti rozluštěním této problematické záležitosti tisícům lidu hornického. Aby tento těžký úkol provedl, počal Davy pracovati systematicky.
Hlavní věcí bylo, aby kovkopům sestrojil takové světlo, které by jim při práci postačilo a aby nebezpečí výbuchu bylo aspoň tak odstraněno, že by plameny obyčejných hornických kahanců nemohly se setkati přímo s výbušnými plyny.
Nejprve zkoumal podrobně vlastnosti plynů, pak jejich přednosti a povahu a konečně jejich spojení s atmosférickým vzduchem a výbušnými plyny. Podobným způsobem byly prozkoumány i prostředky zápalné, při čemž seznáno, že každé volné světlo nebo plamen jest velice nebezpečným plynům výbušným, kdežto zářivá tělesa tak nebezpečná nejsou.
Zde konečně přišly k platnosti znamenité vlastnosti platinového drátů, jenž v každém plynu vytrvale hoří a dosti jasně svítí, aniž by plyn zapálil.
Dále zjistilo se, že plyny vycházející z úzkých otvorů neb rourek rovněž neexplodují. Při těchto výzkumech přišel již Davy na to, že nový kahanec musí býti vzduchu jen velice málo přístupný.
Dříve však než přistoupil ve svém pátrání dále, odhalil tu důležitou okolnost, že plamen, pak-li se nad ním drží nějaké kovové síto, a třeba by se jakkoli hluboko do plamene pustilo, tento že skrze ně neproniká ani nešlehá. Místo plamene jde pouze kouř skrz otvory síta. Seznal tedy také, že kov ujímá plamenu vlastnost zápalnou, pak-li dotýká se nějakých kovových menších otvorů. Tím také byla otázka zřízení nového bezpečného kahance prozatím rozluštěna.
Dal zhotoviti kahanec obroubený kolem dokola sítí z měděného drátu vnesl jej hořící plamenem do místnosti naplněné výbušným plynem a ejhle, explose nenásledovala, avšak ihned nastal výbuch, jakmile síť byla s kahance sejmuta.
Tak zvaný Davyho bezpečný kahanec sestává ze světla obroubeného drátovou sítí, v jehož plamenu září spirálně vedený drát platinový. V případě, že by při práci v dolech kahanec zhasl, zůstane svítit platinový drát.
Pokusy dřívější, rozsvítiti světlo v nebezpečných okolnostech, mělo vždy za následek neštěstí, a aby tomu mohlo býti zabráněno, právě proto vynalezena tato lampa.
R. 1815 zhotovil Davy sám model tohoto svého vynálezu a věnoval jej královské učené společnosti darem, která doposud jej jako vzácnou památku chová.
Nyní docházely se všech stran přání, díky a pocty za velkolepý tento vynález. Anglická společnost uhelných dolů věnovala Davymu příbor v ceně 48.000 německých marků.
Avšak i nepříjemnosti získal mu tento vynález, neboť v téže době podařilo se hornímu inženýru Stephensonu podobnou lampu zhotoviti. Dlouho trval spor o prvost tohoto kahance, až konečně podařilo se dokázati Stephensonovi, že byl dříve hotov o čtrnáct dnů. !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Však bud tomu jak buď, Davy byl nyní oslavován jako theoreticko-vědecký vynálezce tohoto kahance, kdežto Stephenson jako praktický. Rozumí se, že Davy sklidil daleko více slávy z tohoto blahodárného vynálezu než Stephenson.
V této době nalézal se Humphry Davy na vrcholu své slávy. Akademie pařížská jmenovala jej již r. 1817 za svého člena, a když r. 1820 princ-regent, král Jiří IV., jeho opravdový příznivec nastoupil na trůn, bylo jedním z jeho prvních činů, že povýšil jej do stavu rytířského, do něhož povolán r. 1882 ze stavu baronů krá¬lovských, bylo to tehdy nejvyšší vyznamenání velikých zásluh tohoto self made man. Téhož roku byl sir Humphry Davy povýšen ještě na místo sira Josefa Bankse, presidenta královské společnosti nauk, a sice stalo se toto zvolení volbou jednohlasnou. Nikdo ze členstva nebyl proti tomu, aby Davy stal se předsedou jedné z nejlepších vědeckých společností světa.
Však r. 1827 počal poněkud churavěti, tak že složil veškeré své úřady, bylo mu teprve čtyřicet devět let. Téhož roku odjel se zotaviti do Itale pro její dobré povětří, ale stav zdravotní se natolik zhoršoval, že bylo rozhodnuto se vrátit zpět do rodné Anglie. Docestoval toliko do Ženevy, kdy jeho ušlechtilý duch opustil churavé tělo dne 29.máje 1829.