VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Bdín

Bdín

Levné uhlí jedině z malodolů ve Bdíně!

 

"Tak nám ukradli nejen štolu, ale i odval", povídala paní Müllerová Švejkovi. A taky že jo! Jedná se mi o malodůl Herkules, který byl provozován ještě i na přerubenickém katastru. Tím zdejší podivnosti nekončí. Dalo mi velkou hoňku schrastit pouhou půlku mapy dolového pole, abych se mohl aspoň orientačně podívat, kde se vůbec nacházel. Pravda je, že trochu jinde než kreslí ČGS.

Malodůl založil již v roce 1937 (rozpor s DUnK!) zdejší hegemon uhelné exploatace kounovské sloje druhoválečného období - Sdružení kamenouhelných dolů Humboldt a Herkules. Mimo těch vyjmenovaných v samotném názvu, provozovala tato společnost ještě třeba pochválovskou Jiřinu, bdínskou Svornost a někde se píše, že dokonce i dučického Knížete Schwarzenberka.                      

Ve společnosti působili: jako majitelé Karel Wittner z Přerubenic 35 (zároveň jako důlní) a Adolf Holý z Kroučové; dále jako plnomocník J.Valeš ze Slaného a závodního jim na dohodu dělal Ing. Vl. Plachta až od Plzně.

Úvodní štola se nacházela vprostřed jižního svahu jedné z džbánských rozsoch a teprve pod svahem se nacházely příslušné bunkry na uhlí a ten zatraceně ztracený odval. Na jedné z leteckých fotografií je vidět stín dřevěné konstrukce rozdružování, podle které by se dal zdejší uhelný provoz na fotografii poznat. Někde takovou fotku mám, ale nemůžu ji najít.

Nebohá polovina důlní mapy ukazuje na sever orientovaný úvodní překop dohánějící mírně upadající tenkou sloj. To je převládající styl otvírkových prací, které zdejší malodoly používaly jako přes kopírák. Těžba pak pokračovala do nitra kopce, kde se sice lepšila kvalita uhlí, ale zároveň rostly problémy s důlními vodami.

Nejstarší dobývky známé z půlmapy jsou z roku 1942 (opět rozpor s DUnK) a zatím velkou záhadou je pozice větrní jámy (šachtice), která byla nezbytná pro provoz takového pole. Evidentně se nacházela v jeho východní části a mám takové silné podezření, že se k tomu využívaly důlní díla sousedního malodolu Antonie.

 

Zjistil jsem, že ten ztracený odval dolu Herkules je velmi "zodpovědně" rozvláčen až k potoku, zřejmě tam dříve byly mokřiny. Dá se snadno identifikovat podle kousků švartny. Místo podjezdu zásobníků je zase pietně přikryto komunálním odpadem. No a terénní zářez štoly, až skoro na hraně novodobého lesíka, je také zasypán, zřejmě materiálem odvalů z výše ležící Antonie, takže se dá identifikovat jen podle starého propadu někde nad bývalým portálem.

Zmínil jsem Antonii. Ony v podstatě byly tři, jak ukazuje příslušný letecký snímek z roku 1947. Ta nejmladší - horní -skončila někdy ve 30.letech 20.století a všechny (ke konci) podle dat patřily Antonínu Sajlerovi ze Slaného. Tedy jinému vlastníkovi než měl Herkules. Závodního mu dělal JUDr. František Pavlišta. Pak je tu další - spodní Antonie - tu si dávám do spojitosti s odvalem u vsi Bdín, ke kterému se ještě vrátím.

Jak už jsem zmiňoval, podezříval jsem Antonii z větrního spojení se štolou Herkules (dobově "Hergules"), což dosud nemám potvrzeno. Proti je absence nezbytné boudičky na odvalech horní Antonie u starých leteckých fotografií a odlišní vlastníci obou dolů. Pro je jednoznačná blízkost obou horních děl - viz prokladová mapa.

No a také to, že jiné kontakty s povrchem na sever od ústí štoly Herkules jsem v terénu prostě nenalezl. Teda mimo již zmíněnou horní Antonii. Ta se hledala dobře jednak podle příslušných katastrálních pozemků a také podle odlišně zbarveného oraniště. A ta nezničitelná švartna v místě prostupu na povrch je k nezaplacení...

Minule jsem zmínil, že bdínské Antonie byly vlastně tři, ale nevyjmenoval jsem je všechny.

Ta "nejpůvodnější" stará Antonie se vlastně dříve jmenovala Alžběta a patřila Františkovi a Josefě Vejražkovům z blízké Srbče. Závodního tam dělal náš známý Jan Pondělíček z Hvězdy. Provoz tam rozjeli v prostřed První světové války a s osazenstvem cca 4-8 mužů natěžil každým rokem (přiznaných) necelých dva tisíce metrických centů uhlí z hloubky okolo 35 metrů necelý půlmetr mocnou sloj.

 

Těsně po skončení Velké vojny přistupuje do spolku Alois Srb ze Srbče, malodůl mění závodního (Ing. František Smékal z Prahy), zdvojnásobuje počet osazenstva a prudce zvyšuje produkci - až na šest tisíc - a pak dokonce jedenáct tisíc - q uhle ročně. Tím se ovšem vyčerpává.

No a v roce 1925 už říká "pane" Antonínu Sajlerovi ze Slaného. A pod jeho vlastnictvím se připravuje na změnu jména a rodí se tak (stará) Antonie. Ale jde furt o stejnou šachtičku otevřenou jamou blízko dnes zaniklé východní vidlice polní cesty a o něco nížeji u stejné polňačky položené větrní šachtice.

Ale my známe ještě jednu zachycenou (horní) Antonii a to z roku 1926. Na mapce je poměrně malá a leží západně od staré Alžběty/Antonie. Štola a šachtice se nachází na samostatných parcelách při dnes zaorané polní cestě do Pochválova. To je ta, co ji podezřívám z větrního spojení s Herkulesem a co posloužila k zavalení ústí jeho štoly. A vypadá to, že právě zde v roce 1927 dělá závodního Ing. Vladimír Plachta ze Lhoty pod Džbánem.

                        

To je ona.

A teď pozor - v roce 1930 je už důl Antonie stejného majitele Antonína Sajlera, popisován jako "štolou otevřený" a "založený roku 1924". A tomuto popisu (zhruba) odpovídá třetí zachovalá mapka se zanešenou dlouhou těžní štolou. Ta se už nacházela výrazně níže než byly jámy a větrací šachtice staré Antonie. Tahle štola totiž sloj musela v podzemí dohnat. Téhle říkám spodní Antonie.

No a na pointu si budete muset ještě počkat. Vrtá už někomu něco hlavou?

Pointa: každej má svý osobní trauma, to moje - teda jen pro oblast báňské historie ???? - je spojeno se štolou Herkules II, potažmo se štolou Bdín. Alespoň takhle ji nazývá Černá bible, neboli DUnK.

Ta ji připisuje pro rok 1928 A.Sajlerovi a k roku 1943 Sdružení kamenouhelných dolů Adolfa Holého & spol. Jenže ona si ji pravděpodobně plete s nedalekou štolou Antonie umístěnou o něco výše do svahu, jak je vidno z obrázku umístěného výše...

Mapka z období minimálně 1944 a výše (tak je zde datována poslední plocha šrafovaného výrubu Svornosti II) totiž nic takového v předmětné oblasti zakresleno nemá a to Svornost patřila do "stejné stáje".

 

Zmiňuje ji jiná literatura? Internetové Solvayovy doly + Zdař Bůh i písemná Kronika hornictví od Suldovského, zdá se vycházejí ze stejného zdroje (nebo opisují jeden od druhého) uvádějí totožná data. Tedy i včetně chyb (Přebunice místo Přerubenice a pod). Ty zde vedou ukončení průzkumu k roku 1956.

Tabulka v místě popílkem likvidovaného propadu už je opatrnější a uvádí neznámé datum vzniku i ukončení provozu. Podle místního pamětníka se do štoly lezlo až na úroveň náraží, na haldě býval vrátek, propad pod hruškou v poli (to by měla být spodní Antonie) s touhle štolou nekomunikoval.

Letecké mapy z roku 1938, 1947, 1953 a 1956 ukazují postupně zarůstající odval, jehož gró bych přisoudil právě blízké Antonii. Baráček v těsné blízkosti zde vyrostl evidentně až v průběhu válečných let. Těžko říci, zda měl něco společného s technologií, spíš bych řekl, že ne.

 

Takže babo raď, příslušné mapy nemaje. Hodně by napověděla ztracená 2.polovina mapky malodolu Herkules, bůh ví, proč DUnK štolu zrovna jeho jménem s indexem II opatřil...

No, prostě trauma.

A tak to podle dostupných map vypadá, že dříve popisovaná Antonie, která už zde dříve byla identifikována jako předchozí Alžběta, byla dokonce úplně nejpůvodněji Matyášem těžaře Františka Lidického, pro kterého dělal - kdo jiný než - Jan Pondělíček. Ovšem před nimi patřila DM Mathias Antonovi Loska(o)tovi z Otročína.

Druhý proklad identifikuje zakroužkovaný pozemek jako ústřední lidického šachtici, zřejmě tedy jménem Matyáš nebo Matěj, neb k areálu vedla samostatná cesta. Později se těžba přenesla ještě o kousek západně na další šachtici. Východní šachtice bude asi nálezná.

Zatímco o Janu Pondělíčkovi něco málo známe, František Lidický je zatím (pro mne) zcela neznámá historická postava. Celkem rád bych se o něm něco dozvěděl. Byl snad ze Slaného?

 Nebyl, teď už to vím. Byl z Milého.

Tímhle bych měl asi začít - obrázkem orientačního položení dolových měr na katastru Bdína.

Proč je orientační? Protože se situace měnila v průběhu času. Co platilo v polovině 19.století nemuselo platit na začátku století dvacátého. Došlo k několika výmazům starých DM a na jejich místě položení nových, často jinak orientovaných. Ale jádro zůstalo zachováno...

                        

Dolová míra nejprvnější se jmenuje Mathias a je zachycena k roku 1857 ve vlastnictví Antona Loska(o)ta z Otročína. Z Otročína! Otročiněves ještě chápu, ale zrovna Stříbro... K roku 1861 ji ale už vlastní Franz Lidický z blízké obce Milá.

Vedle ní v linii ležela DM Josef, zhruba v místech Ferdinanda a ta byla připsaná na Hermínu Hochbergerovou z Kahru. Jméno obce už mi neříká vůbec nic. Vypadá to ale také na nějaký spekulativní nákup, možná je dražba po (mně) neznámém úpadci.

Jméno Josef se nám objevuje napodruhé u 2 DM orientovaných kolmo k Wenzelovi a ležící na těsno pod ním. Ale i ty byly zanedlouho vymazány.

Vše se srovnává k roku 1864, kdy Franz Lidický, evidentně na základě dobrých zkušeností s těžbou v DM Matheus, pokládá v jeho těsném sousedství další tři - Barbaru, Ludmillu a Franze. Ty jsou na něho potvrzené ještě v roce 1867.

K těmto v uvedeném čase ještě přibyla DM Wenzel pana Johanna Zimmermana. Nahoře vykukující komplex DM Herkules původně pokládá Rakonitzer Bergbau Gesellschaft, Komplex dolových měr Karls Gück a Frisch Gewagt zase Humboldt. Šikmo položeného nejnovějšího Josefa a Teresii až ve 20.století zase těžař Lisec.

No a takhle se to projevilo na povrchu roku 1952:

Podle zatím ještě zachovalého odvalu na nejvrchnější části stráně Pod Voškovou lze identifikovat Liscovu (zemřel v době ražby) jámu Annu, pojmenovanou po jeho manželce. Tato jáma spolu s nedaleko západně položenou druhou jamou Josef, jejíž polohu dnes určuje už jen nevelký remízek, pomáhala vytěžit zdejší uhelné zásoby v první čtvrtině 20.století.

                 

Hloubení cca 50m šachtice Josef je zachyceno již na mapách Antonína Lidického ne dříve jak r.1878 a příslušná dolová míra zde byla položena k roku 1891. V prvé fázi to vypadá, že Josef byl hlouben za jeho vlastnictví samostatně a nekomunikoval se sousedními díly v DM Ludmila.

O něco později, od letopočtu 1904, už za jednoznačného vlastnictví Karla Lisce ze Bdína (?) jež v hloubi DM Li(u)dmil(l)a využívá jednu ze starších těžních šachtic jako výhradně větrní. DM Li(u)dmil(l)u kupuje Lisec společně s nějakým Řehákem od Josefa Brabce též ze Bdína, který na ní dotěžoval uhelné zbytky položené západně od stařin.

V té době ale je Josef položen taktéž vprostřed značených stařin, takže předpokládám, že to byla až do roku 1904 Lidického práce. Podle "bramboroidního" značení vyrubaných ploch lze v mapách identifikovat práci Jana Pondělíčka, později ji od něho přebírá Čeněk Galler známý z přírakovnických Petrovic a nakonec Ing. Smékal z Libušína.

Teprve v roce 1918 byla vyhloubena 62 m jáma Anna, jejíž odval je na fotce. Do té doby těžba probíhala pouze na západní straně josefových stařin a právě po této době se nově objevují výruby i na jejich východní straně - už v meziměří. O rok později byly obě jámy větrně spojeny. Poté byla Ludmila zasypána.

V té době Josef těžil už v pronajatých DM Herkules, které kdysi přešly do vlastnictví Clam Martinice. Sloj byla mocná 0,4 metrů a roční produkce obou jam se pohybovala od 10 do 44 tisíc metráků přiznané těžby. Hornický život zde však přestal pulsovat, stejně jako na většině zdejších malodolů, k roku 1926.

A nepomohlo tomu ani Liscem položení sousední DM Teresie (1915), která byla nevyužita a posléze zase vymazána. Zajímavost: Těžba Anny obchází území zdejšího lesního Ostankina vtipně zhotoveného v podobě borovice.

Tak snad má dobré základy ...

Několikrát jsem zde zmínil Ludmilu, tak jen ve zkratce. Již v roce 1864 prokazatelně patřila Franzovi Lidickému z Milé, který v ní i těžil. Nechal si ji zaknihovat zřejmě najednou s Barbarou a Franzem, protože jsem objevil jen jednu Náleznou.

Ta však měla k roku 1952 poměrně veliký odval, takže mne to dlouho mátlo. Snad to souviselo s aktivitami na blízkém dolu "Malé Kladno", nevím. O tomhle dolu příště. Každopádně odval je již pryč, připomíná ho jen remízek v poli. Dole byla Nálezná, nahoře Josef.

Lidický se zde pohyboval určitě v letech 1882 -1898 a bylo mu jedno, kam vlezl, v okolí mu to patřilo. Zřejmě dobře založené bývalé těžní šachty později zase používali sousední těžaři jako větrní, často se k nim ale museli prohrabat stařinami.

To byl případ Josefa Brabce ze Bdína, co dobíral okraje sloje na západní straně lidického stařin, které zde byly zřejmě ponechány pro svou nedobrou kvalitu - počítám, že se blížili k poruše, tam bylo uhlí rozdrobené. To tomuto "culíkáři" v období 1904-09 zřejmě nevadilo.

 

  Takže poslední tři šachtičky a budeme s Bdínem hotovi.

Nejdřív takovou raritku - Malé Kladno. Šachtička se zajímavým názvem patřila Stanislavovi Fričovi z Dučic č.59 a těžila uhlí z dolových měr Barbora a František. Její malé šachtice - těžní i větrní - měly hloubku shodně cca 24 metrů a byly činné jen v období 1934-36, takže na světlo denní mnoha uhlí nepomohly.

Zajímavost - shodné kuriózní pojmenování šachtičky "Malé Kladno" zachytila literatura ještě u blízkých Hřešic a to z období o desítky let dřívějším. Jestli bdínská šachtička byla nějaká její reminiscence?

No a pak tu máme ještě dvě samostatné Svornosti, které pro přehlednost rozděluji římskými číslicemi: jedničkou pro léta 1935-37 a dvojkou pro období 1941-44. Obě byly otevřeny štolou a větrány šachticemi.

Původními vlastníky byli (odjinud známí): Karel Wittner z Přerubenic 35 a Adolf Holý z Kroučové. Závodního na všech třech malodolech dělal Ing. Plachta od Nýřan. V dobách pozdějších se pak zdější těžby ujmuli Václav a Jaroslav Erbové s Bohumilem Svítkem.

                             No a tím by měla zdejší těžba končit ...

                                                                      IMG_20210329_132440.jpg

                                                            Ing. Karel Kestner, web a FB "Malodoly uhelné"

                                                                     malodoly@seznam, tel: 774 88 27 38

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky