Po stopách uhlí na Berounsku z deníku Pravda ze dne 1.2.1947
Asi půl hodiny cesty na západ od Zdejciny v lesích je malý důl, který patří do kamenouhelné pánve lísecké. V těchto místech těžilo se uhlí od počátku minulého stoleti (1810), nejprve povrchově, čímž vznikly četné jámy pod Lískem, později, když se o lísecké uhli projevil zájem, kopalo se do hloubky, o čemž svědčí řada hald „hlušiny". Dnes jsou tato místa většinou zarostlé lesem, někde se důlní dílo propadlo a vytvořily se hluboké, nebezpečné propadliny" (jižní svah Lísku). Havíři fárali do jam po žebřících, uhlí vytahovali rumpálem. Největšího rozkvětu dosáhly lísecké doly v polovině minulého století, kdy sem jezdili pro uhlí vápeníci z berounského a částečně hořovického kraje. Uhlí se říkalo „vápenka", protože sa jím pálilo vápno v polních pecích. Po r. 1875 těžba uhli na Lísku klesala, živořila několik let, či zanikla. Cesta, po níž vápeníci jezdili s uhlím z Lísku k Zahořanům jmenuje se dodnes „Vápenická cesta", v místech, kde je dnešní lísecká hájenka, bývala „štajgrovna", v níž bydlíval důlní dozorce. Poslední „štajgr" Svoboda odstěhoval se odtud kolem r. 1895. Celá desetiletí panovalo v kdysi rušném uhelném okrsku hluboké lesní ticho.
Teprve r. 1940 začalo se tu opět dolovati. Bývalé staré šachty byly otevřeny a v těžbě uhlí se pokračuje. Na západním svahu Lísku jsou dva doly, z nichž jeden „Dědeček" zvaný stojí, protože je částečně zatopen. Na lísecké šachtě pracuje asi 30 lidi, pod povrchem téměř 20 m rozbíhají se štoly daleko pod Lísek. Někteří z havířů vyznamenávají se „stachanovskými" výkony. Uhlí se vytahuje motorem, drtí se a sype na haldu. Lísecké uhlí nemá takovou kvalitu jako kladenské, protože je smíšeno s lupkem, ale přesto je o ně živá poptávka. Pro uhlí dojíždějí auta z dalekých okresů (Lovosice). Milovníci otisků najdou zde kusy kmenů a větví přesliček a plavuní,...
Stopy uhlí možno sledovati u Zdejciny u samoty „Na porostlině", kde je zasypaná šachta, z níž vytéká silný pramen „rezavé vody" a „V rokli" pod zdejcinskými drahami. Zajímavé místo je „U volejny" při křižovatce staré hudlické cesty s cestou strádonickou. V houštině nacházejí se tu střepy hliněných plucarů, jakých se užívalo na kyseliny. Pravděpodobné vyráběla se zde kyselina sírová z kyzu železného. Do r. 1894 stávalo tady stavení. Lisecké doly patřily v době svého rozkvětu rodině Salzmanově, potom přešly do rukou Furst... nedokončeno. Pokud najdete zbytek článku dejte vědět!
doplňuji - Fürstenberkům. Kdesi v hloubi FB mám článeček o převážení kyzů z Hracholusk na Lísek a výrobě české kyseliny dýmavé. Šlo o olejnu pana Poche z Prahy.