VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > HORNICKÉ ZAJÍMAVOSTI > JAK VYPADAL UHLOKOP

JAK VYPADAL UHLOKOP

Byl to obyčejný místní chasník v koženém klobouku, aby mu nepadala hlína do vlasů a kameny přímo na hlavu.

Měl šátek okolo krku proti potu stékajícímu na záda a také jako obranu proti neustálému průvanu. Holínky nenosil, protože ve zdejších dolech byla suchá země (zoul), takže se mohl v nízkých chodbicích pohybovat po kolenou –musel tedy mít nákoleníky. Abych nezapomněl – na zadku měl asi kus kůže, takzvaný „flek“, aby si nesedal do mokrého. A v obličeji příliš umouněný nebyl, ne-ne, zdejší uhelný prach totiž není mastný. Myl se až doma.

Trhací práce tenkrát uhlokop neznal. Uhlí kopal špicí (jakousi špičatou motykou – takovou půlkou krumpáče). Přihrnoval ho kraclí (to je zase srdcovitě široká motyka) a nakládal lopatou - tu asi znáte ;o).

Teď pozor! Nebyly vozy, nebyly koleje – nakládal to všechno do radvance (místní vědí). Radvanec, to byly dřevěné necky (Wanne) s kolečkem (Rad). Dohromady Radwanne, tedy necky na kolečku, po našem radvanec. Pražáci i zbytek republiky to znají po názvem stavební kolečko.

Uhlokop si svítil olejovým nejdříve lojovou svící, později kahancem, výkřik moderní technologie - karbidka u nás přišla na pořad dne během první světové války a to jen na bohatých velkodolech.

Na oběd mohl vylézt fedrákem po dřevěném žebříku na den. Tam se potkal s hašplířem, ten točil klikou rumpálu, aby dostal rubaninu na povrch. Hlušinu odhazoval na odval zase haldař, uhlí samotné pak třídil na katru (vodorovné síto), protože prodejné bylo jen uhlí kusové, mour pak zůstával přímo u šachty (bezpečáci ještě neexistovali).

Později, když na větších dolech byla zřízena kolejová doprava, běhali od figury pomocníci - fedráci (též odbíhači). S plným vozíkem pod jámu, s prázdným na ort. Ještěže většina chodeb (štrek) se svažovala k jámě (to bylo nezbytné pro odvodnění dolu).

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky