Úplně na začátek bych uvedl (v podstatě) pověst, která dynastii Průšů uvádí na scénu slánských uhelných dějin:
"V šerých dobách přelomu osmnáctého a debatenáctého století se na západní slánsko přistěhovali z hornické oblastí Jílové u Prahy tři havíři - horničtí apoštolové. Určitě sem šli za prací, takže o zásobách kamenného uhlí se již muselo vědět a je dokonce možné, že přišli na základě pozvání místní vrchnosti (Clam-Martinic), která si přála zvýšit odbornost dosaváde neutěšené selské těžby. A byli to havíři: Přibík, Koňas a Průša.
Zatímco se Přibík usadil na Tumlplace u nové císařské silnice Slaný-Karlovy Vary, Koňas se nejprve přesunul ke Kroučové, aby se později na Slánsko vrátil a založil zde další dynastii dřív, než na dole kdesi v Záboří zemřel i se synem zadušen důlními plyny, Průša začínal zase na Hráčku (blíže Kejkolku na Libovicku). A všichni tři začali hloubit malé šachtice, tu jámy, tu štoly, místně zvané "temnice", na Lánsku známé jako "dukly" (dunkel = temný). Protože při tom zaměstnávali místní, předávali jim takto hornický um a znalosti, které byly dále rozvíjeny. Tak počalo slánské hornictví.
Historicky zachycený nejstarší Průša se jmenoval Václav Průša (Libovice čp.7), který se z Hráčku přesunul do oblasti zaniklé středověké vsi Ostrov. Za manželku si vzal Annu Husníkovou z Kobylník. Jeho syn Jan Průša (měl pomník na Pozdeňském hřbitově, ale už tam není) (26.8.1809-17.11.1877) si blíže rodových malodolů postavil dům, později známou "Průšovnu" a když mu zemřela manželka Barbora rozená Rubešová z Bílichova (1815-14.4.1868), povolal svého jediného syna Josefa Průšu (16.3.1848-1.5.1923) z Litoměřického reálného gymnázia, vyplatil ho z vojny a když se on oženil, předal mu vedení prosperujícím malodolů.
Josef Průša
Nejznámější člen dynastie - Josef Průša - byl velice podnikavý. V lokalitě Ostrov Bor založil jámy Barbora a Svatá Kateřina (1876). Je také zmiňována třetí, tzv Naše šachta v rohu zahrady - cca 50 kroků od domu (pvp. pozdější Důl Štědrý???). Všechny tři jeho malodoly byly rumpálové. A protože největším problémem v jeho horním podnikání byly logistické potíže, rozhodl se je radikálně řešit. Zřídil si vlastní povoznictví (dodával tedy uhlí až k odběratelům) a aby dále snížil podíl vlivu dopravy na cenu uhlí, zavedl zpětné vytěžování dopravních kapacit (řečeno dnešním jazykem) a ze Slaného a Loun dopravoval, u sebe skladoval a dále prodával mouku (protiobchod s parním mlýnem), pivo (protiobchod s pivovarem) a další atraktivní komodity. Odběrateli byli nejen místní obyvatelé, ale i četné hostince. Tedy k hornictní přidružil špeditérství, maloobchod i velkoobchod s potravinami.
Majstrštykem, postaveným již roku 1880 (???), pak byla koněspřežná asi tři kilometry dlouhá úzkokolejná vlečka (tzv. "šlepka" - Schleppbahn), která dopravovala uhlí těžené na malodolech v lokalitě Ostrov po náhorní rovině a tedy do oblouku (vyhýbala se údolí) až k císařské silnici ze Slaného na Mšec (a dále ke Karlovým Varům - proto "karlovarská císařská"). Vlečka končila nedaleko hájenky u odbočky k Drnku, kde bylo sídlo prodejce (později zde jeho dcera Marie) - domek, váha pro povozy a decimálka pro drobný prodej. Základy včetně studny tam jsou dodnes patrné.
Jeho sestru si vzal horník Pokorný z Hřešic, který od Josefa Průši převzal část důlních výměr právě k Hřešicům, kde si otevřel a provozoval 15 metrů hlubokou šachtičku s malým domkem v prudkém svahu. Kolem roku 1895 je zde zaznamenána tragedie, kdy zde zahynuli dva jejich synové na udušení důlními plyny.
Byl velikým milovníkem divadla, pořádal české Besedy, půjčoval knihy a vůbec byl kulturně činný. Na Průšovně hostil pražké divadelníky, konkrétně je zmiňováva Zelnerova společnost. Což okolí vyhodnotilo jako že si žil "nad poměry".
Na přelomu století - r.1891 - předal upadající těžařskou živnost a tedy i Průšovnu, již jako ovdovělý, dceři Boženě (Jiráskové) a odstěhoval se do Nového Strašecí, kde se podruhé oženil a kde pracoval nejdřív jako úředník u soudu a posléze provozoval ?notářskou? praxi u JUDr. Justa jako kancelista (jezdil na parcelace), ještě později odešel do Slaného k doktoru Kohnovi a když ten zemřel, otevřel si zde realitní kancelář.
Odešel na mozkovou mrtvici v roce 1923. Měl tři sestry: Boženu (provdána Rakovník), Marii (provdána Litoměřice), Vlastu (odstěhovala se do Belgie, ale později se vrátila a vedla otci domácnost ve Slaném) a Miladu, která se jmenovala Černá a odstěhovala se z Prahy, přes Litoměřice a Náchod do Nové Paky. Ještě se zmiňuje jeho syn Břetislav, číšník v Praze.
Pozn: Jiráskovi "Průšovnu" později směnili s příbuznými - bratrancem Škutchanem ze Třtěně u Loun - takže zde bydleli Škutchanovi. Řekl bych, že hrob na jedomělickém hřbitově blízko Průšovny bude jejich...