František Šmíd

Nekrolog Jana Rennera

Za Františkem Šmídem.

Ve středu dne 14. září t. r. byl pohřben na rakovnický hřbitov jeden z význačných mužů v Rakovníce poslední doby, mlynář pan Frant. Šmíd. Milosrdná smrt vysvobodila jej nakonec z tělesných i duševních útrap, ušetřila jeho cit­livé srdce a měkkou duši českou trapných udá­lostí posledních dní. Narodil se v Zavidově roku 1869 jako synek domkářův, který k obživeni své rodiny musil přivyděláváti na chléb krušnou prácí i v uhelných dolech v Brantě, kde přišel o život.

František Šmíd chodil do školy v Petrovicích.  Na tuto dobu své školní docházky zemřelý s po­vděkem vzpomínal po celý život, neboť škola ta dala mu pevný základ do života a naučila ho dívat s nebojácností světu přímo v oči. Když vychodil školu, šel se učit truhlářství, ač by se byl rád vzdělával dále. Po nešťastné smrti otcově musel řemesla zanechat a ujmout se práce v osi­řelé domácnosti. Ta však nemohla uživiti celou rodinu a proto se ohlížel po nějakém zaměstnání aby umenšil matčinu starost.

Uhelné doly v Brantě byly zatím zavřeny a mnoho lidí z okolí šlo za prací do hnědouhelných dolů na českém severu. Fr. Šmíd se tam odebral také a tak nastoupil havířskou dráhu svého zemřelého otce. Za několikaleté práce v novém prostředí poznal všecku bídu českého člověka, jemuž bylo zde neustále zápasiti s vyssávajícím kapitalismem a brániti sebe i své děti proti násilné germanisaci.  Frant. Šmíd měl od mládí oči i srdce otevřené a bedlivě si všímal svého okolí. Vida zde nerovný boj, věděl hned, kam se má postavit a záhy stál v čele zápasících o poctivou českou věc.

Vydě­lanými penězi podporoval matku a tři své sestry. Když matčina ruka umdlévala, vrátil se domů, aby převzal a vedl malé hospodářství, překážek se nikdy nelekal a proto se pustil v nové po­volání se vší a rozhodností. Práce se mu dařila, ale malé hospodářství jej nemohlo plně zaměstnati. Ohlížel se po něčem větším, kde by mohl zabrati naplno. Štěstí mu přálo. Našel rovno­cennou družku pro celý život v nedalekých Žďárech, kam se přiženil do většího hospodářství k Fišerovům.

Dal se s chutí do práce v novém hospo­dářství; sousedé povážlivě vrtěli hlavami, když viděli, že nový hospodář začíná u nich s nebý­valými novotami: kupoval umělá hnojiva, dělal komposty, hluboko oral a po práci na polích jezdil s koňmi na výdělek. Brzy přikoupil sou­sední živnost a tak značně zvětšil hospodářství. Ve všem jeho podnikání měla lví podíl jeho mladá choť, která mu byla nenahraditelnou podporou při všech podnicích v dalším životě.

V části uhelných dolů v Brantě začalo se v té době znovu pracovat, ale bez valného úspěchu. Vystřídalo se zde několik majetníků, avšak žád­nému se nepodařilo vytěžiti potřebné a hodnotné uhlí; chyběl jim často kapitál a zvlášť znalost místní flece uhelné. Prováděné pokusy v dolech sledoval Fr. Šmíd velice pozorně; vyptával se starých horníků, kteří kdysi pracovali v těchto dolech a sám se v podzemí přesvědčil o zásobě a jakosti nedotčeného uhlí. Když měly být doly docela uzavřeny, koupil je se společníkem a tak se dostal k svému původnímu zaměstnání.

Brzy přesvědčil veřejnost, že v Brantě je hojnost dobrého uhlí. Když se mu podařilo ziskati zá­jemce o uhelné doly v Brantě, jichž se stal záhy samostatným majetníkem, prodal je a za peníze takto získané koupil veliký, ale zanedbaný sta­tek v Senomatech. Horlivě pracoval na zvelebení zakoupeného statku a jeho píle přinesla mu hojný zisk. Láska k rodné půdě, matce živitelce, po­háněla jej v jeho úsilí, aby vytěžil z ní pokud možno nejvíce sobě pro radost a k prospěchu spoluobčanů.

Všecko dosavadní podnikáni nestačilo jeho podnikavému a výbojnému duchu. Jeho mysl a ruce neuměly odpočinout, ty musely stále uskutečňovat nové plány, které se rodily v jeho ne­pokojném nitru. Dozvěděl se, že v Rakovníce jest na prodej „Panský mlýn“, kdysi tak důle­žitý v dějinách města, v poslední době stále víc upadající. Fr. Šmíd zde viděl vhodnou příležitost a možnost uspokojiti v novém podniku své do­savadní tužby a snahy. Prodal svůj statek v Se­nomatech slavnému pěvci Karlu Burianovi i svoje hospodářství ve Žďářích a koupil Panský mlýn.  Odstěhoval se do Rakovníka a stal se mlynářem.

V Rakovníce nastává poslední a nejvýznač­nější údobí jeho života. Začátky v zanedbaném mlýně byly těžké, ale nijak jej neodradily od za­počatého nového podnikání. Zlepšil mlýn, po­kud mu jen dovolovaly prostředky. Starý Panský mlýn byl brzy k nepoznání, přestavěl jej v mo­derní válcový mlýn, k jehož pohonu voda ne­stačila; bylo tudíž nutno zaříditi parní stroje, které poháněly také nově zřízenou pilu. Při no­vém podniku nepřestal být sedlákem. Zřídil při mlýně vzorné hospodářství a druhé v Huřvinách.

Jeho pole poznal každý na prvý pohled podle obdělání a úrody na nich.

Přišla světová válka a s ní nepředvídaný vše­stranný převrat ve všem životě. Doba ta, kdy nastala vysilující práce a starost, byla pravým živlem pro Fr. Šmída. Teď šlo o rychlé rozho­dování bez dlouhého uvažování a nemístné opa­trnosti i bojácnosti. Panský mlýn stal se rázem středem zájmu nejen města, ale i dalekého okolí. Nouze o potraviny přiváděla sem kde koho, aby tu hledal pomoc. Fr. Šmíd pomáhal, jak mohl; zásoboval přední naše lidi v Praze, ale neod­mítal ani druhé. Sám poznal velmi dobře, co je to bída a hlad a proto neodvracel se od nikoho, vydávaje se sám neustálému nebezpečí.

Byla to doba dnes přemnohým k nepochopení, která sama naháněla kapitál v ruce jednotlivců. Tak bylo tomu i zde. Ke cti zemřelého budiž kon­statováno, že mamon byl mu na hony vzdálen. Získaný kapitál nijak neukládal, ale dával ihned do oběhu, aby lid měl zaměstnání, výdělek a chléb. Heslem jeho bylo, tvořit válkou zničené hod­noty; proto podnikal stavby nových objektů a podniků, aby bylo s dostatek práce a výdělku. Kolik bylo tehdy lidí, které živil Panský mlýn a podniky, vybudované rozhodností a odvahou jejich zakladatele! Bylo by zapotřebí obsažného pojednání o všech podnicích, uvedených v život Fr. Šmídem. Dnes je dosti těch, kteří i pohrdlivě posuzují jednání jeho a „pouštění se do pod­niků, s nichž nebyl“. Nutno však uvážit tu dobu varu a kvasu, ve které kdo rychle dal, dvakrát dal. To vše byl výsledek odvážnosti a intensivní práce prostého člověka z lidu.

Byla to nadlid­ská práce pro jednotlivce a proto se nesetkala s žádoucím výsledkem; zůstalo však zde tolik, j kolik stačí, aby Fr. Šmídovi zajistilo trvalou a vděčnou paměť. Vše to svědčí o tom, jak hrdinně : se uměl bít se životem po šedesát let.

Jeho dobrota byla příslovečná. On nedovedl odříci pomoci tomu, kdo jej o ni požádal a byl jí hoden. Byl prostým přímým člověkem, přítelem nezištným, ducha i srdce statečného, vytrvalý do úpadu. S otevřeností a přímostí podnikal vše, dalek všeliké záludnosti. O jeho bystrém roz­hledu a zkušenostech svědčí to, že mu byly svěřovány  zodpovědné funkce v oboru hospo­dářském (lihovarnictví a řepařství) i v hornickém. Znal svět velmi dobře a proto nesl hrdinně svůj osud do posledních dnů a nedal na sobě znáti sla­bost, nepřátelům pro radost. Byl si dobře vě­dom toho, jak byly jeho nezdary posuzovány a jak rychle bylo zapomenuto na to, co dobrého vykonal. Byl síi však vědom, že jednal vždy po­ctivě a mužně a to mu dodávalo síly. Do svého nitra dal nahlédnouti jen svým nejbližším, ale ani tehdy nepodléhal sentimentalitě.

Odešels k věčnému odpočinku, kterého jsi v životě tak málo poznal. Ty hodnoty, jež jsi vytvořil, budou připomínati do svého zániku, že jsou výsledkem práce dobrého českého člověka, který tak názorným způsobem ukázal, že jen práce je smyslem a radostí všeho života.

A Bůh se nezeptá při lidstva posledním soudu, zda kámen lámal jsi, neb zda jsi verše psal; ať čelo myšlenkou, ať pluhem oral hroudu, ten každý spasen je, kdo dí: „Já pracoval !“

M. A. Šimáček.  1930

Co jsem načerpal dynastii Šmídů z Raportu (Tomáš Bednařík):

"Když (Panský) mlýn (v Rakovníku) s celým příslušenstvím (ještě před 1.sv. válkou) prodal Karel Fiala Františku Šmídovi, bývalému horníku na dole Brant, bytem v Zavidově" popisuje Pavel Donát autor rakovnické "drbny". Podle něj měli Šmídovi dvě dcery - Karlu (viz název dolu ve Hředlích), která pracovala u svého otce jako úřednice a pak se provdala za Čeňka Vaněčka. Druhá dcera, Boženka, zemřela jako desetiletá. Tři synové to měli rozdělené následovně: Karel byl mlynář, Jaroslav byl obchodní zástupce firmy Auto Praga a Květoslavovi připadla cihelna v Huřvinách. Šmídovi bydleli v čp. 35 na statku  v dnešní Sportovní ulici. Možná je to jen shoda jmen, ale sloužil u nich nějaký Josef Nachtigal (viz dějiny Belšanky). Šmídův mlýn byl původně vodní, ale ihned po koupi ho předělal na parní - víte, kam tím mířím. Ještě je zmiňována koupě kruhové cihelny v Krčelu a to také před 1.sv. válkou.

.

Čeněk Vaněček, pozdější starosta Rakovníka 1926-38) byl ředitelem rakovnické Spořitelny a vzal si, jak už jsem uvedl, šmídovu dceru Karlu. Mlynář Karel se oženil dcerou kněževeského statkáře Vojáčka, ale nevedl si zrovna dobře a tak mu banka musela přidělit majetkového správce a nakonec se oběsil. Květoslav si pořídil zmiňovanou cihelnu v Huřvinách (měl mu ji koupit ???tchán???) a právě zde se při kopání studny přišlo na uhlí. Ve zdroji se píše, že dolování uhlí bylo omezeno hloubkou 100 m kvůli "Kladenskému revíru", ale dobývací práva kupoval od dolu Rako a ve smlouvě se něco podobného nepíše.