Večer o štědrém dni 1925 zemřel Ing. Hubert Hruda, ředitel dolů Svatoňovické báňské společnosti v Malých Svatoňovicích. Naše malá hornická obec ztratila v zesnulém dobrého druha, podnik, jeho vedení svěřený, svědomitého a zkušeného vůdce a jeho rodina milého a starostlivého otce. V mužném věku 45 let, uprostřed činnosti, musel odejiti tam, odkud není návratu.
Hruda narodil se 2. ledna 1881 v Zásmukách v okresu kolínském, kde jeho otec byl ředitelem cukrovaru. V útlém věku ztratil otce, načež přestěhovala se matka s dětmi do Dobromělic na Hané. Reálku Vystudoval Hruda v Prostějově a v Brně a r. 1898 věnoval se studiu hornickému v Příbrami. Po dokončení odborného vzdělání počal svou praktickou dráhu v revíru ostravském. R. 1925 vstoupil do služeb Angločeského kamenouhelného těžařstva, které tehdy počalo otvírati svůj uhelný terrain v západní části kladenského revíru na Novostrašecku. Nejdříve co přidělený inženýr, později co závodní, vyhloubil obě šachty Lauru a Annu za nepříznivých podmínek, ježto práce byla ztěžována velikými přítoky vod. Tehdy upotřebil Hruda poprvé u nás s úspěchem mamutích pump a své zkušenosti uveřejnil v »Hornických a hutnických listech« z r. 1906. Válka světová vytrhla Hrudu z jeho intensivní činnosti. Musel opustiti započatou práci, aniž se dočkal prvého ovoce.
Narukoval 1. srpna 1914, ale již 2. září octl se na haličském bojišti v ruském zajetí. Byl dopraven do Semipalatinska, kde se mu nudný život v táboře zajateckém brzy zprotivil. Hlásil se proto k nějaké práci odborné. Jeho přání bylo vyhověno a od poloviny r. 1915 působil ve zlatých dolech v Udaly, v předhoří Altaje, od záři 1916 na kamenouhelných dolech Kungul u Pavlodaru. Od r. 1917 svěřena mu byla i stavba úseku Jižní sibiřské dráhy, kde setrval až do doby, kdy dolehl k němu hlas, volající roztroušené krajany zajatce do čsl. legií. Dne 27. září 1917 přihlásil se co střelec a prodělal pak celou známou anabasi do Vladivostoku, odkud pak šťastně se dostal přes Suez co poručík do vlasti v březnu 1920.
Po krátkém oddechu vstoupil do služeb Škodových závodů co vrchní báňský inspektor na dolech Sv. Pankráce v Nýřanech. V r. 1921 přijal místo ředitele u Svatoňovické báňské společnosti v Malých Svatoňovicích.
To je prostý výčet hlavních událostí v životě zesnulého, který byl naplněn usilovnou prací a snažením. Mimo svou rodinu a své povolání neznal Hruda jiných radostí; když již byl upoután na lůžko, staral se stále o svůj závod, téměř do posledního dechu. Útrapy válečných let podlomily jeho zdraví a chronická krise hornického průmyslu v době poválečné přispěla též svým dílem k postupu jeho zákeřné nemoci.
Hruda byl skromný a tichý pracovník a dobrý člověk. Kdo jej poznal, zachová si jej v milé vzpomínce.