Ing. Václav Trejbal se narodil 8.7.1900 v Rakovníku, v domě čp.316. V roce 1977 rodinu z domu vystěhovali a v roce 1978 dům zbourali. Na jeho místě chtěli postavit Ředitelství Rakovnických keramických závodů. Dnes je tam parkoviště (pod Vysokou branou, nad zámečnictvím).
V roce 1918 ukončil středoškolská studia maturitou s vyznamenáním na rakovnické reálce a pokračoval ve studiu na Vysoké škole báňské v Příbrami,kde po ukončení studií s vyznamenáním zůstal pracovat jako odborný asistent.Při studiích si musel přivydělávat vyučováním na učňovské a hornické škole i soukromým přiučováním, protože příjem otce nestačil na vydržování všech svých dětí na studiích. Už od roku 1920 psal odborné články týkající se hornictví a hydrologie do periodických a odborných časopisů.
Od r.1928 do r.1933 sváděl nerovný boj se senátorem a starostou města Rakovníka Čeňkem Vaněčkem o městský vodovod. Vyhledáním vody v místech určených Ing.Trejbalem přineslo překvapující kladný výsledek, na jehož podkladě byl po téměř 50 let trvajících snahách o získání dobré pitné vody vybudován v roce 1936 a v následujících letech vodovod trojnásobně ve svých zdrojích kryjící potřebu města Rakovníka. Po odborné stránce boj vyhrál. Morální úspěch měl pro něho špatné důsledky, protože poražený senátor Vaněček se postaral, aby nebyl přijat žádnou společností podléhající vlivu bank, ani do státních služeb.
Až rakovničtí horničtí podnikatelé Rosenbaum a Weigner v Brantě u Hostokryj na základě praktického úspěchu při řešení vodovodní otázky odvážili se ho přijmout v roce 1935 do zaměstnání jako báňského inženýra. Jako provozní inženýr a později jako odpovědný závodní kamenouhelného a lupkového dolu a šamotového závodu jmenované firmy rozvinul na tomto dole těžbu obou užitkových hornin. V létě roku 1937 dostal se do prudké debaty s majiteli dolu, když ho nutili, aby dal rozkaz havířům sfárat do zaplynovaného dolu. Dal výpověď a našel si od 1.11.1937 místo na v té době nejhorším kladenském dole, na dole Prago (později Zápotocký) v Kladně- Dubí.
Při zavádění plánování byl na podzim roku 1948 povolán na Báňské ředitelství v Kladně. Když na jaře roku 1949 se objevil kritický nedostatek žáruvzdorných lupků, hlín a zemitých barev, bylo mu svěřeno vedení inspektorátu. Od dubna 1949 byl ustanoven kromě toho vedoucím inspektorátu uhelných malodolů. Protože otázka výroby šamotu ze žáruvzdorných lupků byla velmi naléhavá, byl z jara 1950 uvolněn z vedení malodolů, aby se mohl věnovat výrobě šamotu a výzkumu.Podařilo se mu rekonstruovat starý důl "Rako" tak, že se neprojevil nedostatek základní suroviny pro těžký průmysl.
Po reorganizaci kladenského revíru byl ustanoven hlavním inženýrem národního podniku "Rako”. Odtud byl 15.5.1952 povolán za hlavního inženýra hlavní správy uhelného průzkumu na Ministerstvo paliv a energetiky. 1.3.1956 až 31.3.1958 byl ředitelem Ústavu pro průzkum uhelných ložisek. Organizoval celostátní průzkum československých uhelných pánví.
V roce 1955 mu byl udělen ke dni horníků Řád rudé hvězdy práce.
1.4.1958 až 30.4.1959 byl výrobně-technický náměstek ČLUZ N.Strašecí a od 1.5.1959 náměstek pro výstavbu a podnikový geolog.v ČLUZ N.Strašecí. 1.10.1960 odešel do důchodu.
Zemřel 3.5.1964 v Rakovníku.