A protože se to mezi těžaři 19.století urozenými pány jenom hemží, zvu vás na krátkou exkurzi mezi jejich tituly.
Rakousko-Uherská šlechta se tehdy rozdělovala podle dvou hledisek. Prvním hlediskem byl původ (autenticita), tzn zohlednění kolika urozenými předky se současník mohl pochlubit.
Ostře izolovaná "První společnost", čili aristokracie, měla 64 resp. 32 a nejhůře 16 přímých urozených předků. Zbytek šlechty nesplňující tyto podmínky byl zván "Druhou společností". Ta se dále dělila na "Vyšší vrstvu" povýšenou do stavu ještě před vznikem rakouského císařství (1804) a "Nižší vrstvu", která si na život v této kategorii vydělávala. Ano, to jsou naši těžaři.
Druhým hlediskem byla lokální příslušnost a to zvláště po uzákonění dualismu v roce 1867. Rakouská (vč.českých zemí), tedy Předlitavská, titulatura měla pětistupňovou škálu, Uherská, tedy Zalitavská, jen čtyřstupňovaou - nikdy neudělovala titul rytíře. Vyšší šlechta mohla podle významu obdržet titul: kníže (Fürst), hrabě (Graf) a svobodný pán (Freiherr) v Rakousku a baron (Baron) v Uhersku. Nižší šlechta pak rytíř (Ritter) a beztitulní prosté šlechtictví (Adelstandt) vyjádřené původem "z" (aus), někdy vyšperkované čestným titulem "šlechtic" (Edler).
Oslovení (predikát) byl buď "osvícenost" (Erlaucht), "vysoká urozenost" (Hochgeboren) a "jasnost" (Durchlaucht).
.