VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Pochválov > DŮL JIŘINA

DŮL JIŘINA

S JIŘINOU POD NADLOŽNÍ PEŘINOU

Důl "Jiřina" byl založen ve statrých důlních mírách "Václav" těžaře Václava Zahrádeckého z roku 1876. Ty v exekuci koupily schwarzenberské doly v roce 1910, aby byly těsně před válkou, v roce 1939, dále pronajaty firmě "Sdružení kamenouhelných dolů Humboldt a Herkules v Přerubenicích".

Důl byl otevřen po kladném geologickém průzkumu celými dvěma vrty a jednou šachticí(!). Poté byla neprodlenně ražena 60 metrů dlouhá úpadní štola (30 cm/m), která končila nárazištěm. Důl byl vybaven kotelnou se strojovnou s dvěma vysloužilými kotli z jiných dolů a těžním strojem.

Štola byla údajně nazvána po dceři pana Adolfa Holého, plnomocníka dolu. Obchodní záležitosti vyřizoval podílník Josef Valeš, dalším podílníkem byl Karel Vitner a technickým řízením byl pověřen ing.František Margold. Těžařem bylo z počátku již zmíněné "Sdružení kamenouhelných dolů Přerubenice".

V roce 1941 je jím ale již JUDr. Bohumil Dymeš z Prahy, který do společnosti kapitálově vstoupil vkladem 150.000,-Kč po druhém zatopení dolu, kdy se předchozí podílníci podniku vzdávají kapitálového spolupodílnictví v jeho prospěch. Odbyt mu v Praze, ze své kanceláře na Vinohradech v Kladské ulici č.p.3, zajišťuje pensionovaný bankovní ředitel Adolf Kabelka.

Od roku 1941 je technickým vedením dolu pověřen inspektor ing.J.E..Honl, naddůlním je pak Antonín Schwarz a účetním Blažej Valeš. Z havířů jsou známa jména: Václav Vajc z Úhovic, J.Mrázek, Fr.Jánský, Jar.Douša, Vlast.Šťastný, V.Erba, Jan a Karel Fejfar.

Po znárodnění důl připadl do správy SUŽD Kladno (inspektorát Lány, skupina Mutějovice), které jej v roce 1949, jako nerentabilní, uzavřelo. Z této doby zaznamenávám složení závodní rady: předseda Josef Pedál, jednatel Václav Valeš, pokladník Josef Tichý. Závodním byl ing.Václav Kuba, jeho zástupce Bohumil Jánský.

Asi metr mocná slánská visutá sloj byla otevřena ve svahu nad Smolnickým potokem štolou a protože by odval zasahoval do vodoteče a byl by zároveň problém s logistikou, bylo odtěžení provedeno lávkou nad potokem do protisvahu(!!!), kde byl teprve areál dolu, ke kterému vedla cesta od silnice na Kroučovou.

Cesta do areálu vstupovala dvakrát, jednou od západu okolo kotelny s komínem, podruhé od severu přes objekt váhy, jejíž těleso je v některých materiálech vydáváno za jámu. Objekt jámy se ale pravděpodobně nachází více ke středu areálu, dnes již zaházený hnojem. Fotografie při částečném odkrytí najdete v odkazu. Je zde patrný obdélníkový profil se silným armováním v rozích.

O existenci jámy dále napovídá železobetonový kotvící blok v ose patek konstrukcí sloužící zřejmě pro elektropohon vrátku. Konečně lze dohledat na úrovni hladiny potoka silný výron okrově zbarvených železitých vod, což by odpovídalo odvodnění jámového komína "dědičnou štolou". To je nepotvrzeno.

Ve vzdálenosti cca 75 metrů jihovýchodně od ústí štoly byla založena 31 metrů hluboká (starší) větrní  jáma, která leží už na Třebockém katastru. Buď touto větrní, nebo o 15 metrů vzdálenější (novou) větrní jamou byla do dolu vedena elektrická energie a možná i stlačený vzduch (nepotvrzeno). Každopádně nedaleko zbytků staré jámy se nachází další kuželovitá deprese s viditelnými armaturami a cihlovou vyzdívkou. 

Důlní vody vypláchly podzemí již v únoru 1940, na to konto bylo vybavení dolu rekonstruováno a byla nasazena silná elektrická čerpadla. Elektrický proud se pravděpodobně vyráběl ještě na šachtě. Rozjetá těžba byla opětovně přerušena výronem důlních vod podruhé a to již v listopadu 1940. Tentokrát dostoupila až 16 metrů od ústí štoly. Následnou rekonstrukci již provádí výhradně JUDr.Dymeš, který nechává z trafostanice v Pochválově přivést sekundární linku a důl plně elektrifikuje.

V roce 1943 je zmiňováno vyhloubení nové větrní jámy (cca 90 metrů od ústí štoly), stavba skladiště, třídírny a kanceláří. Taktéž je zmiňováno hloubení kolmé těžní jámy na nádvoří dolu, kde byl třemi vrty ověřen uhelný vývin v hloubce 44 metrů.

Dle vyprávění nebyla pracovní disciplina osazenstva nijak valná (byla válka), zato platy měly být nad úrovní kladenských velkodolů. Důl mimo jiné plnil úlohu schovky před nástupem na nucené práce v říši. Mimo disciplinárních řízení nenechala však okupace obětí na osazenstvu.

Konec války si však vybral daň v podobě  rabování vojáků údajně Vlasovovy armády na konci dubna 1945. Pokusu o vniknutí do firemní pokladny vzalo za své zařízení kanceláří včetně listinných dokladů. Škoda byla vyčíslena na 40.000,-K.

Zde jedinná fotka osazenstva z roku 1947(?), to ale probíhlala "dvouletka", vlevo nahoře vedle Gottwalda ale vidíte "pětiletku". Té se důl nedožil, byl uzavřen po deseti letech života, nedotěžen...

O uzavření dolu se mi nic najít nepodařilo.

Pokud znáte nějaké zde neuvedené údaje, prosím, kontaktujte mne.

Stejně tak rád přijmu i kopie jakýchkoli fotek dolu.

 

 

ZDE ODKAZ NA FOTOGALERII SOUČASNÉHO STAVU A ARCHICNÍCH MAP A PLÁNKŮ:

http://malodoly.rajce.idnes.cz/JIRINA_V_POCHVALOVE

ZDE ODKAZ NA FOTOGALERII ARCHIVNÍCH ZÁBĚRŮ DOLU:

http://malodoly.rajce.idnes.cz/JIRINA_V_POCHVALOVE_ARCHIVNI_FOTA

MÁTE LEPŠÍ? VÍTE VÍC? REAGUJTE NA:  malodoly@seznam.cz

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky