VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Rakovník > DOLY NA SPRAVEDLNOSTI

DOLY NA SPRAVEDLNOSTI

KONEČNĚ POŘEŠENÁ SPRAVEDLNOST

Dolové míry Anna, Filipp, Josef, Lorenz a Franz(isci) patřily fürstenberskému bergmajstrovi Benediktu Josefu Mayerovi z Krušovic (na mapě je ale také jednou uvedeno jméno Friedrich Maier - že by syn?) a berounskému Fillippu Kunigerovi od roku 1847 až k datu 1861. Ještě o něco později -1864 až 1867 - je vlastnil již zmiňovaný, ale mně blíže neznámý, berounský radní Kuniger a nově také rakovnický podnikatel Josef  Juna (nepotvrzeno čp.53 Rakovník). Toto vše je vyčteno ze statistických ročenek.

V té době zde bylo zaměstnáno celých 35 pracovníků. Tedy žádná velká rána. Šichtmistra jim zde dělal Josef Nejedlý a role plnomocníka se zhostil Karl Hackenberger.

Jiné prameny ale zmiňují, že vlastnictví dolů přešlo roku 1863 na těžaře Ludvíka Toužimského, jehož domácí hřiště leželo na uhelném Klondiku v Brantě u Hostokrejí. Teda, než jej přepustil někdy v období 1864 až 67 Anglo-české společnosti. Je ale možné, že doly František Josef (pozdější Francschacht?), sv.Anna, Filip a Vavřinec měl jen v pronájmu. Co se intenzity dolování týče, tak se zde za Toužimského těžilo také málo - přes léto jen s osmi a přes zimu až s 24 havíři. Už delší dobu hledám fotokopii dokumentu, kde je proveden inventurní soupis těchto malodolů (konopný provaz, fárt, dřevěná lutna a td). Snad budu mít štěstí a rozvzpomenu se...


++


Na obrázku nahoře jde o tu nejpůvodnější situaci , tedy ještě před Moravií, která je přikoupila roku 1871 a pak tam o něco později provozovala šachtiček opravdu požehnaně. K staré Vodárce totiž vyrazila (nikoli těsně vedle) 22 sáhů hlubokou Vodárku novou a tak tam dohromady provozovali: 16 sáhů hlubokou (28m) Pánovku, 17 sáhů hlubokou Rikartku, 22 sáhů hlubokého Kranicha, 17 sáhů hlubokou Franzschachtu, 19 sáhů hlubokou Annu, 15 sáhů (28m) hlubokou Sklenářku a 13 sáhů hlubokou Stibrovku. Nová Vodárka se v budoucnosti stane Rosenbaumovou jamou Filip II a na Stibrovku se zapomene (ležela východně od haly ERIMPu). A pozor, to zelené na mapě NENÍ železniční trať(!), ta vedla jinudy a hlavně byla postavena později, ale jde zřejmě o další rakovnickou koněspřežku! O něco později jsou dolové míry rozšířeny o další plochy - viz obrázek dole.

Teď jenom domněnky: přízvisko Pánovka se v našem kraji váže na fürstenberské vlastnictví, Rickard a Stieber byli měštští radní a Skenářka možná patřila majiteli blízké skelné huti. Franz (Josef) Schacht a (sv.) Anna jsou snad jasné, ale na Vavřivce se teda nechytám. Níže vidíte všechny činné šachtice té doby pěkně pohromadě a hlavně včetně výškového situování ohlubní, pozice uhelné slojky a příslušného kótování.

 

Převedeno do mapy to vypadá takhle:


Existence zatím utajené vlečky bude asi důvod k mylné interpretaci lokalizace jam u ČGS, ono to totiž chybně svádí napasovat se na průběh řádné trati. Naštěstí ale zdejší polňačky si uchovaly původní průběh terénem, takže se lze s jistotou opřít o jejich křižovatky i linie, což nám pomůže jámy lokalizovat celkem přesně. Vlečku na rakovnické nádraží zmiňuje dopisní papír firmy těžaře ještě k roku 1921.

A vypadá to, že s rozchodem Moravie na začátku 80.let 19.století zde hornický život utichl. O dolování za Vondáčka není žádných zpráv. Ale to stejně netrvalo dlouho, s konečnou platností to zde totiž ještě před První Světovou a i těsně po ní, řádně zahustil místní těžař František Rosenbaum (má medailonek v osobnostech revíru). Údajně již v roce 1911 zde otevřel pro blíže neuvedené pražské majitele mělkou 13 m šachtičku Filip. Nejstarší stařiny z té doby ukazují na nepojmenovanou šachtici v JV cípu pánvičky. Na začátku války se, zdá se, osamostatňuje a pokouší se otevřít v místě Nové Vodárky novou výrazně hlubší a do budoucna i vydatnější jámu. Z finančních důvodů se proto roku 1916 spolčuje s místním židovským obchodníkem Oldřichem Weignerem.

Činorodí pánové těžaři pak zde provozují "Šachty Filipské na Spravedlnosti" , tedy z Nové Vodárky zřízenou jámu Filip II, původní Sklenářku a zatím neurčeného Josefa. Plus nějaké ty větračky. Firma zaměstnává  kolem 150 pracovníků, není však jasné, zda nejsou započítáni i ti z dolů na Lísku u Berouna a blízké briketárny, dolu Barbora v Přílepích a Johany v Železné. Zde končili s těžbou někdy kolem roku 1924, tedy nikoli jak uvádí DUnK v roce 1957, to totiž byla jiná Filipka na druhém konci Rakovníka svázaná s dolem 1.Máj, kterou ovšem Rosenbaum rozjížděl taktéž. Zajímavost: na jedné z map je zanešena i tříoddílová jáma v tělese železniční trati s rozfárávkou kótovanou měřičskými body. Takže asi existovala....

 

V současné době probíhá zástavba dosud holého plochého návrší řadou rodinných domků, takže mnohé pozůstatky důlních děl budou brzy naprosto zničené. Tomuto procesu zatím hrdě vzdorují dva odvaly - Pánovka a sv.Anna - přičemž druhý zmíněný je začleněn do zahrady výstavní rezidence a na jeho vrcholku skví se dřevěná replika těžní věže. Ta však - pokud byla příhradová (asi nebyla), nacházela se nikoli na vrcholu, ale u paty odvalu směrem k silnici. Ale i tak je to hezká reminiscence ;o).

Ještě k ČGS a DUnK používanému názvu jedné z jam a to "GRANIDI". No, občas se někdo překoukne, to se někdy prostě stává. Na starých mapách je totiž jednoznačně použito názvu "GRANICH" a "KRANICH". A překladač z němčiny je také sám o sobě výmluvný: KRAN, KRANICH je totiž JEŘÁB. No a abych nezapomněl - zřejmě tedy těžní - jáma ležela jinde než ČGS a DUnK vedou. A to poněkud výše na sever do svahu nad podnes patrným odvalem, který ovšem patřil k jiné jámě a to "PÁNOVCE". Opravte si.

Zajímavost na závěr: lokalita je geologicky proslavená existencí roztříštěných odžilků efusiva granofyru procházející částí uhelé sloje, což potvrzuje činný vulkanismus v době karbonské sedimentace.

Fotogalerie současného stavu: http://malodoly.rajce.idnes.cz/NA_SPRAVEDLNOSTI_RAKOVNIK/

MÁTE LEPŠÍ? VÍTE VÍC? REAGUJTE NA:  malodoly@seznam.cz

 

 

 

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky