VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > ROZLIČNÉ RYCHLOKURZY > KONĚ V DOLE

KONĚ V DOLE

Teď opravdu jen pro ty, co se potřebují dovzdělat - žentoury, trejvy, nebo taky prostě jen mašiny - jako pohonná jednotka starých dolů.
.
Nejdřív byly samozřejmě rumpály neboli hašple, kde se využívala lidská síla - jednomužně, dvojmužně nebo čtyřmužně. Moderní ruční vrátky (přežily až do 20.století) měly důmyslně zpřevodované soukolí, které dovolilo tahat až 50 kg břemena ze 100 metrové hlouky.
.
Chtělo by se říct, že na větší hloubky a váhy břemen využil horník práci domácích zvířat, tak jak to znal ze zemědělství - zapřáhl koně (nebo skot) do žentourů. Pravdou bylo ale to, že se tyto rotační mechanismy začaly využívat hlavně na čerpání vody.
.
Voda se totiž musela čerpat pořád (do zblbnutí), kdežto těžba na laně byla vysloveně cyklická záležitost. Jak a čím se čerpalo ukážu někdy později, teď přináším pár obrázků zvířecích pohonů. A to o síle jednoho, dvou a čtyřech koní (hřídel nemohla být jednostranně namáhána).
.
Mimochodem odtud původní jednotka síly (Hp) z dob, kdy rotační pohon převzaly nejdříve parní, později benzínové a elektrické stroje, neboli agregáty. První lokomobily se těm zvířecím svým výkonem v podstatě rovnaly. Byly silné od čtyřech do 12 koní. Akorát, že spotřebovaly kolikrát až 1/3 těženého uhlí.
.
Myslím, že z obrázku vše podstatné pozorný čtenář pochopí...

 

Někdy bylo potřeba koňské síly (a hlavně vytrvalosti) i pod zemí.
.
Zase - nejčastěji k pohonu čerpadel důlních vod, které svými přítoky ohrožovaly existenci dolu jako takového, dále pak k pohonům ve svážných queršlágech (překopech) nebo šibících (jáma bez vyústění na povrch), které doháněly sloj nebo žílu. Teprve sekundárně byl kůň využíván jako tažné zvíře v důlních chodbách.
.
Rotační mechanismy tam vypadaly obdobně, akorát byly z důvodu místa skromnější. Bubny byly svislé stejně jako u původních žentourů převzatých ze zemědělství, nebo už vysloveně hornické s horizontálním uložením bubnu. To se ovšem kroužiný pohyb koně musel převodovým kolem oklopit.
.
No vraťme se k problému - jak dostat koně do podzemí, ikdyž se mu nechce. Dostal injekci sedativ, byly mu zavázány oči a pomocí popruhů byl zavěšnen pod klec, nebo přímo místo těžní nádoby (tuny). Směrem k milovníkům koní podotýkám, že havíři tam šli dobrovolně, jen s vidinou výplaty, aby uživili rodiny.
.
U štol to bylo jednodušší, tam kůň prostě jen vešel a zase mohl , na rozdíl od otvírkou svislým důlním dílem, odejít. Havíři jen museli přizpůsobit velikost profilu štoly.


 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky