VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Rynholec > DŮL ANNA > FRAGMENT Z DÍLA "ZA HOŘÍCÍM KAMENEM" V.VODVÁŘKY

FRAGMENT Z DÍLA "ZA HOŘÍCÍM KAMENEM" V.VODVÁŘKY

Výňatky z díla V.Vodvářky „Za hořícím kamenem“

Anna (Laušman I, Důl Československé armády)

Už od roku 1903 hledal Belgičan Albert Petiau, tehdejší ředitel Compagnie D´Exploitations Charbonniéres Société Anonyme, způsob, jak se dostat k údajně bohatým uhelným flecím lánsko-rynholecké deprese pod Holubínem, pod Stochovem a pod rybníkem Konopasem severně od Laury. Několik úspěšných vrtů v této oblasti přinášelo nadějné vyhlídky na dobrou těžbu.  Petiau tedy jednak probíjel z Laury směrnou chodbu (kveršlág) směrem na sever; jednak začal s přípravnými pracemi pro úplně novou jámu vedle karlovarské silnice, přímo pod návrším Holubína, východně od Rynholce, přesně v místech vrtu „A“, kde už byla zřízena prádla, kam se visutou lanovkou dopravovalo uhlí z Laury  a kde končila nová železniční vlečka z lánského /= stochovského/ nádraží. [i]

            Hloubení zcela nové šachty bylo zahájeno v roce 1908, ihned poté, co se Compagnie D´Exploations Charbonniéres Société Anonyme dohodla s Pražskou železářskou společností, působící východně odtud, na vytyčení demarkačních hranic těžby. Šachetní jáma byla prokopávána do hloubky asi 25 metrů v širším profilu, odtud pak níže v kruhovém zděném profilu 4,25 m. V hloubce 190,7 m měla jáma ve stěně vysekán tzv. překop, v němž byla instalována podávací stanice vody čerpané výtlačnými pumpami z dolu. Nová šachta byla pokřtěna po choti belgického ředitele Petiaua  Anna

V roce 1910, když ještě nebylo dokončeno hloubení jámy, dopustil se Petiauův knihvedoucí Kurz defraudace podnikových peněz a to Petiauovou pozicí natolik otřáslo, že byl vystřídán novým ředitelem Charlesem Knauerem. (Národnost tohoto muže zůstala záhadou. Údajně to byl Angličan, ale vypadal prý jako Asiat. Neuměl ani slovo česky a všeobecně se mu kvůli jeho nesrozumitelné řeči říkalo Hapapa. Závodním zůstal i za Knauerova působení Ing. Hruda.) Právě Knauer dokončil v červenci 1911 hloubení nové jámy (její konečná hloubka do náraziště dosáhla 272,4 m  a do žumpu 281 m). V den svaté Anny, 26. července 1911, byla na novém dole slavnostně zahájena těžba z uhelného pole. V únoru roku 1912 bylo zřízeno podzemní spojení nového dolu Anna se starší Laurou

Ke dni 1. března 1913 došlo na Anně  a na Lauře k překvapujícímu vystřídání zahraničního finančního kapitálu. Zůstalo záhadou, proč právě v době úspěšného zahájení těžby vysoce kvalitního uhlí belgická společnost  Compagnie D´Exploations Charbonniéres Société Anonyme  prodala veškerý svůj majetek Anglo-českému kamenouhelnému těžařstvu. Kontrolní balík těžebních akcií tehdy získali židovští obchodníci, a to Josef a Richard Weimannové, Leopold Sachs a Otto Augstein a advokát Moric Aron, předseda těžařstva.[ii]     

            Nová šachta Anna dala v září 1913 již 13 370 tun uhlí : 60% z pilířů a 40% z chodeb.[iii] V témž roce byly v jejím areálu zřízeny cech, lázně a lampárna a z  Laury tam byly přemístěny sklad a dílny. Podnik zaměstnával cca 800 lidí z širokého okolí[iv]. Administrativní budově vpravo za vysokými vraty se časem začalo neoficiálně říkat Bílý dům.

      Po první světové válce byl ředitelem šachty Ing. Mikšíček, který bydlel v Rynholci čp. 137. Byl to vynikající báňský odborník a geolog. Podnikal dlouhé vycházky do okolí, všímal si složení hornin, vyvěrajících na některých místech na povrch (traduje se, že prý pod zemí dokonce lízal kameny a podle jejich chuti se řídil při určování směru důlních chodeb) a  své empirické poznatky doplňoval soustavným studiem odborné literatury. Právě on vsadil už ve dvacátých letech 20. století na těžbu lupku a ještě počátkem šedesátých let vypracoval návrh těžby uhlí na kačickém poli.[v]

      V roce 1938 se majitelem Anny stala ze tří čtvrtin Pražská železářská společnost, které patřila kladenská huť Poldi. Název těžební firmy se změnil na Lánsko-rakovnickou akciovou společnost.

            Hned po první světové válce (v letech 1918 - 1920) byla při dole Anna zřízena tepelná  elektrárna, která sloužila především provozu šachty, ale přebytky energie byly až do roku 1965 dodávány do veřejné sítě. Elektrárna zaměstnávala v dobách největšího rozkvětu až 150 lidí. S technickým pokrokem a s rostoucí potřebou elektrické energie byla elektrárna několikrát rozšiřována : 1925 ; 1928 (výkon 6 000 kW) ; 1938 (výkon 10 000 kW).[vi]    

            V roce 1922 začal být elektrárenský červený popel, vršený na ohromné haldy nedaleko šachty, využíván k výrobě cihel a tvárnic (v areálu dolu vznikla cihelna na škvárové cihly) a ke stavebním účelům vůbec.[vii] Tato tradice, na kterou po roce 1965 navázal národní podnik Prefa Hýskov výrobou panelů, pokračovala až do roku 1989.  

            Po druhé světové válce byl důl Anna dne 14. 4. 1946 přejmenován na důl Laušman,[viii] ale protože jeho nový kmotr Bohumil Laušman[ix], vysoce exponovaný politický činitel, v roce 1949 emigroval, vrátila se šachta dne 11. 11. 1949 nakrátko k názvu Anna (11. 11. 1949 [x] – 9. 12. 1951), ale nakonec byla dne 9. prosince 1951 přejmenovaná na Důl Československé armády.[xi]  

Prádla na Anně (Armádě), tamější třídírna uhlí a jeho prodej byly zrušeny koncem roku 1953.Vlečka z lánského nádraží pak sloužila jen k dopravě dřeva a dalšího materiálu, uhlí se po ní vozit přestalo. Důl Anna (Důl Československé armády) a nový Důl Nosek byly propojeny lanovkou – po ní se mělo vozit kvalitní uhlí z Armády na Nosek a opačným směrem pak podřadné uhlí pro elektrárnu na Anně (Armádě).[xii]

            Důl Československé armády fungoval až do 30. září 1965, kdy tam byla těžba černého uhlí definitivně zastavena[xiii], důl byl zrušen a hned v následujícím roce zasypán.V r. 1965 byla zrušena i přilehlá elektrárna – její provoz byl zastaven v noci z 29. na 30. březen 1965. Dne 15. dubna 1965 byl do poloviny své výšky ubourán jeden z elektrárenských komínů; druhý komín s nádrží na vodu odstřelili pyrotechnikové dne 3. prosince 1965.[xiv] Těžní věž vzala za své dne 25. května 1965. Pouze zašpičatělý poměrně symetrický kužel hlušinové haldy, který ne a ne zarůst, tvořil až do roku 1990 výraznou dominantu kraje.

 

[i]               K vybudování této vlečky byla využita část zachovaného železničního spodku někdejší Pražsko-lánské koněspřežní dráhy.

[ii]              V roce 1924 byla společnost s názvem Anglo-české kamenouhelné těžařstvo transformována na Anglo-českou kamenouhelnou akciovou společnost v Praze. Této společnosti pak patřily šachty Anna i Laura až do roku 1945. Ve statistické příručce čs. hornictví z roku 1930 stojí : Anglicko-česká  kamenouhelná společnost v Lánech ; sídlo Praha II, Lützova 37 ; akciový kapitál 24 000 akcií po 500 Kč ; správní rada : L. Sachs, R. Weinmann, O. Augstein, O. Weinmann ; komerční ředitel a plnomocník O. Augstein ; technický ředitel Ing. J. Kulhánek ; prodej uhlí prostřednictvím firmy K. Rumler, Praha II, Lützova 55 ; důl Anna – Laura.          

[iii]              Do konce roku 1930 bylo na Anně vytěženo téměř 4 600 000 tun uhlí.

[iv]              Nejméně zaměstnanců (725 osob) měly Anna a Laura v roce 1914; nejvíce (1 112 osob) v roce 1920.

[v]              Chaloupka, Josef : Rynholec – toulky po stezkách minulosti, vlastním nákladem r. 2008, s. 146 a 148.

[vi]              Krůta, Václav : Rynholec, MNV Rynholec 1980, s. 21.

[vii]                             Správa elektrárny dovolovala, aby si zájemci červený popel zdarma odváželi. Navršená škvára se místy spekla do ohromných bloků, které hrozily při neopatrném odebírání popela sesutím. Dne 26. 2. 1934 zajel pětapadesátiletý kočí Čeněk Šlapák ze státního statku v Lánech s koňským povozem na velmi nebezpečné místo, kde tvořil balvan spečené škváry nad podebraným úpatím hromady popela jakýsi převis. Kočí  nabíral (samozřejmě zespoda zpod převisu) sypký materiál, vtom se dala lavina škváry shora do pohybu a Čeněk Šlapák i s vozem v okamžiku zmizeli pod spečenými kusy škváry a pod ještě žhavým nedávno navršeným jemným popelem (zapřažení koně stáli kousek stranou a vyvázli jen s drobnými popáleninami). Zachránci, aby se mohli k místu neštěstí vůbec přiblížit, ulévali (i když neradi : následky si dovedli představit) žhavý popel vodou, která se okamžitě měnila v syčící páru. Výsledek dopadl tragicky. Vyhrabaný kočí už nežil. Vlastní příčinu smrti  těžko stanovit : byl těžce potlučený škvárovými balvany, udušený, popálený a opařený. Tak hrozný odchod ze světa neměl v kraji pamětníka. ( Kronika obce Lány)

[viii]            Přesně to bylo tak, že Důl Anna se začal nazývat Laušman I a Důl Laura Důl Laušman II. – Pamětní kniha obce Lány II, s. 102.

[ix]                             Bohumil Laušman (1903 – 1963); sociální demokrat; 1935 – 1939 poslanec Národního shromáždění; 1938–1939 generální tajemník Národní strany práce; 1940 – 1945 člen čs. Státní rady v Londýně; od listopadu1947 do března 1948 předseda Čs. Sociální demokracie; 1945 – 1948 poslanec Národního shromáždění; 1945 – 1947 ministr průmyslu; od února 1948 do června 1948 náměstek předsedy vlády; 1948 – 1949 ředitel Slovenských elektráren v Bratislavě ; 1949 – 1953 v emigraci.

                Pamětníci tvrdí, že když byl Laušman coby kmotr přítomen pokřtění dolu u Rynholce svým jménem a lidé mu provolávali slávu (bylo mu tehdy uděleno i čestné občanství v Rynholci), zřejmě už uvažoval o emigraci, protože prý se nechal slyšet : „Dneska voláte hosana, a zítra zítra budete křičet ukřižuj.“

[x]              Pošta, František : Pamětní kniha obce Lán, s. 280.  ;  Pamětní kniha obce Lány II, s. 186.

[xi]              K přejmenování došlo na slavnostní schůzi v lánské sokolovně dne 9. 12. 1951. – Pamětní kniha obce Lány II, s. 227.

                Na šachtě pracovali jako brigádníci příslušníci Československé lidové armády. Ve volném čase zřídili pod Vašírovem u rybníka dětské hřiště, které odevzdali 2. září 1951 veřejnosti. – Pamětní kniha obce Lány II, s. 221.

[xii]             Chaloupka, Josef : Rynholec – toulky po stezkách minulosti, vlastním nákladem 2008, s. 148.

[xiii]            Kronika obce Lány III, s. 393.

[xiv]            Krůta, Václav : Rynholec, MNV Rynholec 1980, s. 21.

                Kronika obce Lány III, s. 386.

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky