Bourání komínu na „Barré”
Kolem Motyčína, který rozložen je při pramenech Týnického potoka, je sedm uhelných dolů (Prago, Kübeck, Engerth, Maxovka, Ronovka, Barré), z nichž ani jeden není na katastru motyčínském (nejmenším z katastrů celého hejtmanství; má 248 jiter 1230 čtverečných sáhů).
Na západní straně, na samých hranicích, ale již na vinařickém katastru, založen byl r. 1872-75 uhelný důl Barré, který nazýván původně Tuháňská šachta, protože údolí, v němž byl prohlouben, se zove Tuháňské.
Vysoká šachetní budova uzavřela pohled do krásného lesního zákoutí Volešky a 50 m vysoký komín po padesát let vysílal mraky kouře do celého údolí potoka Týnického. Po padesát let putovaly několikrát denně zástupy havířů z Motyčína, Hnidous a okolních obcí k tomuto dolu, aby 445 m pod povrchem země s nasazením svého života dobývaly „černé démanty", které před miliony lety sem uložila příroda.
Počátkem června r. 1923 roznesla se po celém okolí zvěst, že důl Barré bude zrušen jako přebytečný, těžba i horníci převedeni budou na blízký důl Engert, odkud uhlí bude zasíláno podzemní lanovkou na centrální důl Ro- novku. Zpráva tato potvrzena novou, že 9. června po poledni bude barrský komín poražen. Protože podobná podívaná nenaskytne se často v životě, spěchal jsem na vhodné místo v lese (!!!) u Barré.
Tam, jakož i na opačné straně na šachetní haldě, čekalo již množství dospělých i dětí. Ani fotografové nechyběli. Hovořeno jen o komínu a z hovoru zkušených havířů, kteří již byli svědky jiné podobné „porážky" na Bressonu a jinde, seznal jsem postup práce:
Na západní straně komínu vybourán (na té straně, kam má komín padnout) přes půl obvodu asi půl metru vysoký otvor, a aby snad komín předčasně se nesesul, vyplněn tento otvor silnými trámci (opěrami), které klíny utáhli. Opěry ty byly napuštěny therem a petrolejem a zapáleny. Kotouče černého dýmu vyvalily se k obloze a mocný hukot ozval se z komína. Silný průvan, povstalý probouráním otvoru, hoření jen podporoval. Kouř znenáhla přestával, trámce hořely však dále.
Jen praskot smolných trámců ozýval se k nám do lesa. Napjaté očekávání. Kam padne komín? Dle úsudku všech „zkušených" na západní stranu a přerazí se na několik kusů. Čekáme trpělivě s upjatými zraky na komín již 2 hodiny. V tom ozval se hlas: „Padá!“ Skutečně. Komín se poněkud naklonil, zakouřilo se a v okamžiku komín sesypal se dolů jak domečky z karet a zbyla jen velká hromada cíhel. Překvapeni byli všichni, i zkušení, i páni fotografové. Jen panu Nejtkovi z Hnidous-Ronovky, dle jehož fotografie pořízen obrázek v tomto čísle, podařilo se zachytiti vhodný okamžik, zlomení komínu.
Žádná rána se neozvala, ani nepadl komín na západ, ani se nepřerazil na kusy, jak předpovídáno, neboť nebyl tak důkladně stavěn a proto rozsypal se v jednotlivé cihly, které zakoupil stavitel z Libušína na stavbu obytných domků. Podobný osud stihl již dříve důl Bresson u Kladna a Ferdinandku u Cvrčovic.
Při šachtě posledně jmenované byly dva komíny značně nižší než u Barré, neboť důl tento založen na zvýšené rovině o 20 m výše než Motyčín. Oba tyto komíny odstraněny byly, tuším, r. 1922, ale způsobem zcela jiným, protože nebylo tam vhodného místa, kam by mohly být poraženy. Pražská úvěrní banka, majitelka dolu, darovala jeden komín Tělocvičné jednotě „Sokol" v Dubí a druhý Dělnické tělocvičné jednotě tamtéž s podmínkou, že spolky tyto komín samy si rozbourají a cihly odklidí.
Komíny musily být rozbourány od shora, což byla práce dosti obtížná a zdlouhavá, neboť odbourané cihly, spouštěny okovem dolů a očišťovány od malty. „Sokol" použil těchto cihel na stavbu zdi kolem letního cvičiště, Dělnická jednota na stavbu dělnického domu v Dubí.
Tak pomalu ruší se jeden uhelný důl za druhým (na podzim r. 1924 zastavena práce na Janovce v Libušině), komíny se porážejí a z materiálu toho stavějí se obytné domky neb jiné užitečné stavby. I na haldy však dochází. V nich nahromaděný škvárový červený popel se z nich vybírá na pěšiny, cesty a stavby, jinde z popele vybírají krásně vypálenou bílou opuku, kterou posílají do keramických továren.
A tak z bývalých šachet, kde sta lidí pod zemí našlo svoje zaměstnání, a ovsem někteří též svůj hrob, zůstávají jen obytná stavení, zvané kolonie (ne gonolie!) Protože nové doly se neotvírají, nastane jednou doba, že Kladensko, které tak rychle se zalidnilo, bude se zas poznenáhlu odlidňovati. Doufejme, že to nebude tak brzy a že my se toho nedočkáme.
Zprávu podal r.1923 Ad.K. z Motyčína, přepsal r.2014 Karel Kestner