Dva zaniklé doly
Asi na poloviční cestě od Olšan k Hnidousům - po obou stranách okresní silnice ,a širokého údolí Týnického potoka - zdvihaly se po dlouhá léta k obloze mohutné budovy a komíny dvou uhelných dolů: Ferdinandky na jih a Theodoru na sever. Dnes oba dva doly již patří minulosti.
Protože oba dva závody po léta poskytovaly několika stům horníků živobytí a přispěly tak vydatně k oživení našeho kraje, zasluhují, abychom jim věnovali trochu vzpomínek. D ů l F e r d i n a n d, nazvaný po bývalém císaři Ferdinandu Dobrotivém, byl na katastru obce Cvrčovic. S hloubením započato r. 1849, bylo několikrát v něm pokračováno, až r. 1875 přišlo se na vrstvu mocnou 8.7 m. Mezi havíři, kteří sem docházeli ze širokého okolí - až z Kačice - byl znám pod jménem „První“. R. 1882 prodán byl s ostatními doly (Pragy, František Josef společnosti Buštěhradské dráhy, která z něj těžila denně přes 1.000 huntů uhlí až do r. 1918, kdy přešel koupí v majetek Pražské úvěrní banky, která doly přezvala na Prago I., II. a III. Těžba soustředěna byla na Prago I. (Frant. Jos.) v Dubí a bývalý důl Ferdinand zrušen.
Stroje byly odmontovány, komíny a některé budovy rozbourány svépomocnou prací sokolských jednot v Dubí a v Cvrčovicích, které stavebního materiálu použily k stavbě svých sokoloven. Ústí. šachet (byly tu vlastně dvě) bylo betonem překlenuto, ostatní budovy postupně rozbourány a tam, kde dříve hučely stroje a sta havířů sjíždělo denně pod zem, aby nebezpečnou prací zajistili sobě a svým rodinám nejnutnější živobytí, je vše srovnáno se zemí a proměňováno postupně v malá políčka, která havířům mají nahraditi nedostatek dnešních příjmů. Jediným zbytkem je dělnická kolonie, lidově zvaná „Čabárna“ a šachetní halda, která rovněž se rozebírá, takže postupem doby i ta zmizí.
D ů l T h e o d o r, postavený na protější straně 1897-1900, znám je víc pod jménem „Kréta“, kterýmžto jménem byl havíři nazván proto, že v době jeho založení vedena byla válka mezi Řeky a Turky o ostrov Krétu. A shodou okolností právě v době, když důl byl zrušen (1935), vypukla v Řecku revoluce, která řízena byla právě zase z ostrova Kréty. Název tento tedy dolu štěstí nepřinesl.
Nezáleží však na jméně, ale na náležité a promyšlené práci při zakládání dolu. A té asi tady nebylo (podobně jako na dole Humboldt - viz roč IX.), jinak by se nemusil rušit jeden z nejmodernějších a velikým nákladem postavených dolů. Chybí tu to hlavní - dosti mocná vrstva uhlí.
Konány byly různé pokusy, aby důl mohl být zachován: Původní samostatný provoz byl zrušen a veškerá těžba spojena byla lanovou drahou se sousedním blízkým dolem Ronovkou. Na dole postavena byla briketárna na zužitkování drobného odpadkového uhlí, ale ta se dlouho neudržela a byla zrušena. Zřízena byla veliká cihelna, která vyrábí tak zvaně popelové cihly, podobné cihlám struskovým, ale ani ta důl nezachránila. Jedině elektrárna, která byla zřízena v letech 1901-2, zůstala na dole i po jeho zrušení. Proudem z ní zásobovány jsou všecky doly společnosti (Ronna, Kübeck, Barré, Engerth), továrna Kablo, a obce Motyčín, Hnidousy, Pchery, Humny a kolonie v Brandýsku.
Za celou dobu asi 35 let vyvezeno bylo z dolu Theodor asi 40,000.000 q černého uhlí. Co je tu bohatství - a hlavně kolik rodin v té době mělo zajištěno živobytí! V době největšího rozkvětu r. 1908 - zaměstnáno bylo až 1.000 dělníků - a ti postupně byli přemístěni na jiný důl, aneb přišli o zaměstnání. Jak nemá býti tolik nezaměstnaných!
Zastavení těžby provedeno bylo dnem 1. února t. r. Toho dne vyvezen byl ze šachty, která je 437 m hluboká, poslední naplněný vůz (hunt), který byl ozdoben věncem s nápisem „Poslední vůz“. Přítomni byli všichni zodpovědní dozorci, úředníci a inženýři. Odtud poslán vůz lanovkou na ústřední důl „Ronna“, kde za doprovodu povrchových dělníků dopraven pohřebním tempem do třídírny, kde věnec s tabulkou byl sňat, na čas uschován — a poslední uhlí z dolu Theodor smícháno s uhlím z ostatních dolů - naposled.
Tak mizí jeden důl za druhým a lidé z našeho revíru jsou nuceni hledat živobytí jinde, čímž pozvolna se náš kraj odlidňuje a ochuzuje.
Sepsal A. Vácha, přepsal K.Kestner 2014