VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Z DOBOVÉHO TISKU > HALDA

HALDA

Halda

V našem hornickém kraji jest skoro každému význam; slova toho znám. Je odvozeno z německého ,,Halde" (hromada nebo násyp).

Zajímavo pro nás jest, z čeho se obrovská hromada, někde dokonce jako hora vysoká, skládá.

Odpověď jest lehká; z odpadku, které nemohou již býti k ničemu upotřebeny, vyvážejí se na místo, aby v provozu více nepřekážely.

Takové hromady obsahují rozmanité věci, a kdyby měly býti všechny vyjmenovány, bylo by k tomu mnoho psaní zapo­třebí; uvážíme-li jen okolnost, než započne se s dolováním, co vše se musí odkliditi, aby mohlo býti ke kutání nebo hlou­bení přikročeno.

Takové hloubení dolu trvá někdy celý rok ba i více, zvláště u hlubokých jam 400 až 800 metru, jako jsou „Mayrau", ,,Max", ,,Ronna", „Theodor", kde muselo se prokopati až 80 různých vrstev naplavenin, než se dosáhlo cíle a dobyté tyto materiály, pokud se nedaly k ničemu pro první dobu použiti, vyvezeny na haldu tak, jak za sebou se přiházely, hlína, písek, opuka, rudy, slepence, hlína kaolinová, břidla chloridová; vedle toho za dřívějších dob vyvážel se i uhelný prach (mour) na haldu, když naň nebylo odbytu, a vyveze se dosud vše bezcenné, jako: koudel, upotřebené látky, barvy a odpadky dříví, že rostly a rostou do výše tak dlouho, dokud se dobije. Taková halda, prosáklá nejvíce uhlím, poněvadž lupek sám o sobě obsahuje značné procento uhlí, obyčejně se vzňala, buď pod vlastním tlakem anebo vyvážením vřelého popele, doutnala po celá léta, až úplně prohořela.

Takových hald máme u nás značné množství. Již v druhé polovině 18. století se rozmnožovaly vrtáním nových jam a ležely úplně nevyužity do doby nynější, kdy asi před 25 lety jistý prof. Dr. Bischof z Karlsruhe zjistil v těchto vyhořelých násypech lupek, obsahující křemík a hliník tak na polovinu, a asi 2 o/o železa, „Si. AI. Fe.", hodící se výborně k výrobě porculánu, mosaiku a šamotu. Tím se stalo, že tyto hromady byly přehrabány a cenný lupek (jeho cena rovnala se asi uhlí) prodán do továren v různých státech. Pak dělo se vybírání lupku (opuky) syrového ihned v jámě a havíři dostávají za vůz vybrané opuky odměnu zvlášť.

Dnešní dobou haldy tak snadno nehoří, poněvadž uhlí vytřídí se z drobných kamenů, jež nazýváme perky, tak dokonale, že i nejmenší částice se splachováním v prádle a do rybníků k tomu určených svedou a pod kotli spálí. Jdeme-li kolem takového násypu a budeme-li různé ty vy­vezené části skal, to kamení více sledovati, doděláme se pře­kvapujících a někdy, radostných výsledků.

Tu naskytne se příležitost najiti kouli neb kouli sploštělou zvíci velké pecky, těžkou; budeme-li se snažit, abychom ji roz­bili, praskne, rozvalíme pak půlky a naskýtá se nám podívaná na vnitřek koule; uzříme krásné ryšavé krystaly železné rudy (ferosideritu), posázené místy krystalky vápníku (Calcitu), jinde podaří se nám rozbiti vrstevnatě zvětralý kus opuky, a j.  Jaký někdy krásný černý obrázek zjeví se našim očím! Překva­peni budeme zvědavě blíže prohlížeti: otisk kapradiny nebo kus zkamenělého kmene (Lepidodendron), které nejvíce při­spívaly k tvoření se kamenného uhlí. Kůry, zdobeny jsou pěk­nými jizvami listu, podle nichž možno roreznávati rozličné vrstvy útvaru kamenouhelného.

Sepsal Jos.Čihák z Motyčína, přepsal K.Kestner 2014

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky