HROZNÝ DEN V PŘÍBRAMSKÝCH DOLECH 3

Počet obětí vzrůstá.

Během těchto dnů bylo na Horách Březových úhrnem vy­taženo ze šachet dvě stě čtrnáct mrtvých těl. Z Anenského dolu vyneseno 4. června celkem 29 'mrtvol. Z Vojtěšské šachty vyneseno 16 mrtvých horníků, mezi těmi Josef Mařík z Přeseděl, jenž byl v hloubi dolu nalezen utopen ve vozíku bahnem a kalnou vodou naplněném, z něhož mu toliko vrchní čásť hlavy vyčuhovala. Ubožák uchýlil se do vo­zíku, když dým a žhavé páry důl naplňovaly, ježto pak byl na smrt vysílen a sesláblý, omdlel a klesl celým tělem do vody, kde zahynul. Konečně vytaženi byli bratři Václav a Frant. Melicharové z Příbrami.

Zajímavo je, že byly před tím z tohoto dolu vytaženy dvě mrtvoly v křečovitém objetí, o nichž se všeobecně dle obleku i velikosti soudilo, že jsou to tito bratři. Když však mrtvá těla pravých bratří Melicharů byla nalezena, ukázalo se, že místo nich byly pod jich jmény včera pohřbeny zcela jiné osoby, jichž jména zůstanou ovšem na věky neznámými. Z dolu Františka Jos efa_vkonečně vyvezeni: Karas, Vacek, Sláma, B. Valát, Fára, Ivvětoň, Štěpán, Jos. Hubený, a tři úplně rozbité a rozsápané mrtvoly; po horníku Hoškovi, který byl již dříve vytažen, zůstalo u osiřelých, nezaopatřených malých dítek.

Pohřby konány toho dne celkem tři, při nichž 23, 16_a 29 mrtvol na hřbitovech pochováno. Večer spustil se vrchní správec Grogler, hormistr Stefan a třidič Stenberger z Vojtěšské šachty do 29. obzoru zasypané šachty Mariánské i shledali, že v dole tom zničil požár všecka lešení i stroje, jež se dílem rozlily, dílem zprohýbaly a rozpukaly. Mrtvol zde nenalezeno pražádných, ježto proměnily se děsným žárem v prach a troud. Kolem 7. hodiny večerní byly práce ve všech šachtách přerušeny.

Dne toho proniklo se též dále do chodeb a štol v šachtě Anenské a tu všude nalezeny spousty mrtvol v hloubi nedo­stupné. Rovněž v šachtě Františka Josefa usilovně se pracuje a dělníci, jimž připadá těžký úkol sjížděti do šachet, posilňují se rumem a černou kávou. O 9. hodině dopolední přišlo se zde na hromadu 14 mrtvol, jež byly spleteny jako v klubku a poskyto­valy pohled hrůzyplný. Mrtvoly ty byly vesměs z dolu vyvlečeny. Dne toho ráno pokusili se čtyři dělníci ze šachty Františka Josefa štrekami v 26. obzoru proniknouti do Mariánské šachty, což se jim též podařilo. Neohrožení mužové pátrali, zdali ještě hoří v Ma­riánské šachtě. Seznali, že ještě v hlubinách šachty jsou viděti jiskry. Všechny dřevěné součásti, pažení, stěny atd. a drátěná lana, vše úplně shořelo. Jak hluboko a vysoko, nebylo lze ovšem přesně určití, ale zdá se, že požár zasáhl šachty nejméně 300 metrů do výšky a do hloubky.

Dělníci házeli dolů kameny, aby se přesvědčili, zdali do­padnou na skalnatou půdu. Ale nebylo slyšeti nijaký zvuk, pád kamenů byl něčím stlumen a to jsou ovšem dole nahromaděné mrtvoly\ Ve 24. obzoru nenalezeny žádné mrtvoly, podle všeho leží asi v dolejších obzorech.

Že také lehkomyslnost může být člověku spasnou a může ho zachrániti před jistou smrtí, o tom svědčí horník Pletánek, který slavil den před katastrofou modrý pondělek a ještě v úterý statně popíjel, místo co by se měl odebrati do šachty, v níž zatím požár vypukl. Kdyby nebylo toho a Pletánek jako jindy by se spustil dolů do práce, zajisté by se rovněž stal obětí hrozné po­hromy.

Poplašné zprávy.

Horníkům sjíždějícím nyní do důlu dostává se všemožného občerstvení černou kávou, koňakem a šunkou.

Příčiny neštěstí již se vyšetřují a jak se dovídáme, děje se vyšetřování v Příbrami a okolí a i v Praze. Jsou k tomu prý jisté důvody. Obecně se také opakuje, že se oheň vznítil zrovna v době, kdy se šichty střídají a také v místech, kde je nejvíce dřeva, což poslední ovšem že je přirozené, neboť kde je nejvíce hořlavin, nejsnáze může oheň vzniknouti. Také se mluvilo, že páry z vody do důlu lité mnoho z hor­níků opařily, ale proti tomu namítá se, že právě tyto vody atmo­sféry v dolech ochladily a dle doposud vytažených mrtvol zjištěno, že smrť u nešťastných horníků nastala otrávením jedovatými plyny.

Poplachy, že v dolech hoří, nejsou v Příbrami žádnou no­vinkou, a proto se jim nepřikládalo na počátku žádné váhy v do­mnění, že věc nemůže nabýti ani povážlivých a nebezpečných ná­sledků, a z té příčiny asi mnoho z horníků nepřikládalo první zvěsti o nich dost váhy a víry. Zejmena vypravuje se o podob­ném požárním, na štěstí planém poplachu z r. 1878.

Na vytahování horníků v dolech zhynulých po malých pře­stávkách pracuje se ve dne i v noci. V horním úřadě usneseno udělovat zvláštní premie oněm horníkům, kteří se do dolů spustit chtějí. Než počet těchto nápadně se tenčí. Ti, kteří v dole nebyli, obávají se, že tam sami zhynou, jako se už mnohým stalo, a kteří tam vícekráte sjeli, jsou vysíleni. Vytahování nešťastníků potrvá ještě mnoho dnů. Vždyť do­posud sotva třetina zhynulých byla vytažena. Nejposledněji vytažené mrtvoly nalézaly se již ve značném stupni hniloby. Na­stává nebezpečí, že záhubný puch z více než 200 mrtvol hor­níků novou katastrofu zaviní.

Mnozí ze zhynulých vytaženi bez pohromy, nyní ale téměř není ani jediného, který by nebyl nejděsnějším způsobem zohaven. Mrtvoly jsou nejvíce tak nabubřelé, že hrozí prasknutím. Slabí mužové nabyli po smrti své objemu přímo neuvěřitelného. Vzdor tomu, že nejsou ve tvářích zohaveni, přece nelze je jinak poznati než podle oděvu a drobností, v kapsách se nalézajících. Jiné mrtvoly mají obličeje jak uhel černé a jsou zrca­dlově lesklé. Velký zápach šíří se z mrtvol nad zemí, takže ne­možno tam ani prodlévati.

Pohřbení oněch mrtvol je velice obtížné, poněvadž nikdo tak nabubřelých těl neočekával. Zhotovené rakve jsou příliš malé, než aby nebožtíci do nich mohli býti uloženi. Polootevřené rakve odvážejí se tudíž na hřbitovy, kde budou dříve zakopány, poněvadž není radno nechati je po několik hodin venku.

Dnes 4. června z rána obdrželo okresní hejtmanství v Pří­brami telegram ze šachty bohutínské, vzdálené as ho­dinu od dolu Mariánského, aby se do Bohutína odebralo bez odkladu četnictvo, ježto mezi tamními horníky vzniklo vážné hnutí. Odchod četníků vzbudil v Příbrami všeobecnou pozornost, ježto se vědělo, že byl dělný lid v Bohutíně znepokojen opatře­ním horní správy, která nedávno několik horníků z tamního dolu pro nedostatek práce na Březové Plory přeložila. Bohutínský důl nenese žádného čistého užitku i lze proto jednání báňského řidi- telstva pochopiti, leč když nyní došlo na B.řezových Ho­rách ku osudné katastrofě, a několik bohutínských horníků při ní zahynulo, propukla nevole v Bohutíně na novo a to způsobem, který prý vzbuzoval vážné obavy.

Nespokojenost ta dostoupila vrchole, kdy se počal z bohutínského dolu valiti otravný kouř, jenž se tam vodní štolou podzemní, přes hodinu dlouhou, z hořící Ma­riánské šachty doploužil. Jak se proslýchá, zaslechli čtyři bohutínští horníci z dolu dýmem naplněného volání o pomoc; později se ukázalo, že na pověsti té nebylo ani zbla pravdy, avšak tolik je jisto, že se zmínění 4 muži do otravných par v dolu pustili a po malé chvíli přivrávorali zpět omdlévajíce a klesajíce v náhlé závrati. Ten případ četné horníky v Bohutíně rozčilil, ale když tam bylo četnictvo telegraficky přivoláno, nemělo ani nej- menší příčiny k zakročení.

Sotva rozruch touto událostí vyvolaný utichl — rozlehla se nedopatřením jistého báňského úředníka z Bohutína poplašná zvěst, že z tamních skladišť zmizely dva kilogramy dynamitu. Rozumí se samo sebou, že po ztracených třaskavinách na­stala pilná sháňka a rozsáhlé pátrání, na konec však pověsf o do­mněle ukradeném dynamitu vzala za své a celá záhada vysvětlena. Ztracené dva kilogramy dynamitu, vlastně papírový výkaz o nich, nalezeny totiž po zimničném hledaní ve starých účtech o vydaném báňském materiálu, jež byly kdes omylem založeny.

Ještě více než pověsti Bohutínské, uvedl v nepokoj obyva­telstvo Březových Hor poplach, který vznikl následkem vzplanutí ohně v prádelnách u dolu Vojtěšského. Před 2. hodinou odpolední počala totiž z nenadání hořeti střecha báňské prádelny, stojící u zdi onoho důlu, sotva pak hasiči požár ten utlumili, vyšlehl plamen z druhé prádelny vedlejší. Zimničnému úsilí dělnictva podařilo se i ten oheň uhasit i, avšak nejrůznější domněnky, které o vzniku požáru kolovaly, uvedly obyvatelstvo okolní v nemalé znepokojení.

Smutně letnice v Příbrami.

Města Příbram i Březové Hory jsou obestřeny hávem smu­tečním. Černé prapory vlají se střech obecních budov i báňských paláců, s chrámů i domků hornických; dlouhé řady vozů a kar svážejí spousty hrubých, černě natřených rakví do nádvoří šachet a pohřební průvody ubírají se bez přestání k hlubokým šachtám hřbitovním. Hroby plní se mrtvolami i kusy těl rostouce v řady dlouhé, nepřehledné ... Ze šachet pak noří se dál kupy odulých hrozných hnijících těl, z nichž vane otrava, nákaza, děs a mor.

Beztvárné bezhlavé trupy nevozí se z černých, hrůzných jam již v celku jako dřív; hned v hlubinách šachet balí se do hadrů, cpou do pytlů a stahují do provazových ok a osidel, pomoct jichž odvlékají je tlupy dělníků do klecí >fáracích.<

Každou chvíli vyvážejí vozy příšerný náklad na povrch země a dopravují jej do kůlen, odkud ozývá se srdcervoucí pláč těch, kdož ve skomolených, neforemných trupech poznali těla svých rodičů, bratří neb přátel. Odehrávají se tu trapné výjevy; hoře­kující lid klesá v zoufalém bědování na znetvořené mrtvoly, líbá ztuhlé, zmrzačené ruce i nohy svých drahých a když jsou od nich odtrženi, rvou si vlasy, neb bijí hlavami o stěny v čirém zoufalství.

Město Příbram jeví po týdnu nejbolestnějších a nejsmut­nějších dojmů obraz již dosti klidný, ač přes tu chvíli setká se ulicemi procházející s nejtrudnějšími obrazy ze hrůzné tragedie- posledních dnů. Tu jde ve průvodu několika štkajících dítek usedavě plačící žena, nesouc pod paží boty, kazajku a čapku. Vdova a sirotci! Jdou z hor, kde nedávno vyvezli ze stříbrných jejich hlubin mi­lovaného manžela a poctivého otce ve stavu k nepoznání působe­ním plynů připraveném a jejž prvé pochovali.

A tam opět jede cválem vůz s nákladem čtyř a pěti prázd­ných černých rakví a spěje rychle k horám, aby nebylo nedo­statek prostředků k dopravení nešťastných hrdin práce k po­slednímu odpočinku v široké šachtě. Sta stříbrokopů věrných si v podzemním díle, věrných si v nenadálé smrti, také si odpočine po tragickém svém konci věrně a společně jednak na hřbitově příbramském, jednak na hřbitově březovohorském.

Však ejhle! Tamo opět hrčí vůz, na něm černá rakev, na přídě i zádi vozu po jednom horníku. Vezou zas jednoho z vy­vezených na hřbitov!

A tak to jde hnedle týden po hrozné katastrofě posledního května v Příbrami od rána do noci. V nejkrásnějším, nejbujnějším jaře vypadají zde lidé a pa­nuje zde celková nálada jako v den věrných dušiček. Rozčilení sice pomíjí a místo něho začíná zaujímati tichá resignace, odevzda­nost se tomu, co nastalo a co kraji zdejšímu za posledních dnů přežiti bylo.

Jdeme z Příbrami vzhůru k městysi Březovým Horám, k vlast­nímu jevišti hrůzostrašné katastrofy. Vršek věže tamního kostelíčka malebně vykukuje ze zelené temeno vrchu pokrývající skupiny stromů a »důly« komíny svými příšerně hledí v širý kraj, neboť koná se dnes v nich práce, jaká zde dosud nikdy nemusila být prováděna.

Již celý téměř týden místo vyvážení drahého kovu z hlubin zemských vyvážejí se tu jeho přičinliví dobyvatelé mrtví, otrávení, zohavení, rozervaní zloduchy podzemskými. Do Příbrami přibylo sta lidu'ze všech končin Čech, a i turisté z Německa, Anglie a Francie, prohled­nout si jeviště děsné katastrofy na Horách Březových. V sobotu později odpoledne připroudily z Příbrami přes doly na Březové Hory zástupy svatohorských poutníků, mužů, žen a dítek, kteří monotonní, truchlivý obraz zdejší spatřili a oživili. Ukázali tady svou zvědavost a mnohá všetečka odtud s placem utíkala.

Od dolu k dolu pak chodili a po různých podrobnostech na příslušných místech se dotazovali poslanci prof. dr. Masaryk, Blažej Mix a a princ Karel Schwarzenberg. Professor dr. Masaryk dostavil se sem v zastoupení posla­neckého klubu, aby dle očitých svých názorů a osotních infor­mací příslušné zprávy o katastrofě příbramské co nejrychleji a nej­spolehlivěji podati mohl za příčinou dalších zakročení ve pro­spěch postižených rodin a za příčinou ostatních s katastrofou sou­visících kroků české veřejnosti.

Jmenovaný poslanec shledal všemožné a energické přičinění všech činitelů na odstranění a zmírnění důsledků obrovského neštěstí toho, o něž se dnes celý svět zajímá. Lékaři, úřadnictvo, činí vše­možné a hornictvo chová se vzorně. Zejmena pak báňští lékaři mají nyní plné ruce práce a všeobecně obdivován jest na Voj­těšském důlu takřka nepřetržitě prodlévající dr. A. Kříž, který od počátku záchranných prací jest na nohou, pohotově a stále skoro na důlu.

Pohřbívání mrtvol děje se vždy z rána a k večeru. Z důvodů zdravotních bylo upuštěno od hromadných pohřbů, mrtvoly se ihned kladou do rakví a dopravují na hřbitovy. Zápach z mrtvol je totiž tak pronikavý, že se musilo vydati nařízení z ohledů zdravotních a to tím více, poněvadž jedovaté plyny hustě vycházejí ze štol.

Příšerný je pohled na řady mrtvol kolem šachet rozložené, jest to divadlo, jež musí otřásti i nejpevnějším a nej otužilejším mužem. Tím obdivuhodnější je zmužilost dělníků, kteří vzdor všemu ještě sestupují do šachet, ovšem ne již s tím zápalem, jako když ještě doufali, že se jim podaří zachrániti některé ze svých soudruhů. Uznání hodná je též vytrvalost úředníků, kteří dnem a nocí jsou na nohou. Rovněž neobyčejná je horlivost a obětavost lékařů, jichž smutným úkolem jest ohledávati mrtvoly a posky- tovati pomoci dělníkům, kteří ochuravěli při pracích záchranných. Avšak ani to vše nestačí, a tak bylo nutno zaopatřiti výpomoc nejen úřadníkům, ale i lékařům. Na všeobecnou nemocnici v Praze byla poslána telegrafická žádost, aby sem byli vysláni dva výpomocní lékaři, a následkem toho přibyl sem MUDr. Reichert se dvěma lékařskými asistenty. Ministr orby hr. F a l k e n l l a y nařídil, aby mu každodenně třikráte byly posýlány o situací, zprávy telegrafické.

Všech dělníků v 16 báních v Příbrami a Březové Hoře jest nyní ..., tyto pak jsou dle hodnosti rozděleni v 47 tříd. Letos čítalo se ve třídách těchto : 82 naddolních dozorců, dolních tesařů, denních dozorců, poddolních a podpoddolních, 31 vrchních dozorců, dozorců a poddozorců v úpravnách, 5 vrchních dozorců, dozorců při strojích, dozorců při stroji stoupacím, 2 zed­ničtí a tesařští mistři, 3 dílovedoucí ve strojnické dílně a továrně na drátěná lana, 1 skladník, x vrchní mistr a mistr kovářský, 1 vrátný, 1 dozorce nad vodovody a hlídač rybníků, 1 mistr na pile, 2 vrchní dozorci a dozorci ve skladišti na nádraží, i dozorce při stavbách, 21 kancelářských pomocníků, 78 vrchních strojve­doucích a strojvedoucích, 45 vrchních topičů a topičů, 29 obslu- hovačů strojů vodních a stoupacích, 1607 havířů, 366 důlních te­sařů, 219 zedníků a šramovačů, 133 naražečů a vybihačů, 531 běháčů a mladších havířů, 520 vrátkářů a zasypačů, 23 vysypačů, 16 počtářů, 38 vyklepávačů a pomocníků, 70 dělníků při drobení rud, 166 hochů přeběračů a splavovačů, 652 vybihačů, přibíhačů, mladých splavovačů a prostředních splavovačů (denních), 132 starších splavovačů, vrchních splavovačů, stoupám a krusařů (předních dělníků a pomocníků), 17 děvčat při vybírání a splavování (na dni), 125 kovářských tovaryšů, zámečníků, soustružníků, učňů kovářských, zámečnických a truhlářských, 10 modelářů a truhlářů, 41 denních tesařů, IO denních zedníků, 20 dělníků v to­várně na drátěná lana, 268 směnařů a prodavačů, 4 denní a noční hlídači, 7 pilařů a pomocníků, 26 obsluhovačů koní a 12 písařů. —- Ježto při nynější katastrofě dle odhadu znalců zahynulo kolem 400 osob, možno konstatovati, že si požár v šachtě Marián­ské vyžádal za oběť třináctý díl všech horníků a zří­zenců ve stříbrných dolech u Příbrami.

Opuštěných žen, matek a dcer, které po nich zůstaly, .čítá se již nyní na půl osma sta, sirých dětí pak sedm set dva a devadesát.

- Poslední vide umírajícího napsaná na dně hořícího dolu. Dojemný výjev uzřeli horníci, kteří se odvážili do štoly 12. patra v dolu císaře Františka Josefa. Tam uprostřed štoly za jed­ním sloupem nalezena byla mrtvola lezce Josefa Káše v podivu­hodné situaci. Mrtvý stál rozkročen v prostřed chodby opíraje se jednou rukou o dřevěný podpěrný sloup, v druhé pak držel tužku a lístek papíru. List ten byl poslední vůle nešťastníkova, kterou týž napsal v poslední chvíli svého života, když viděl, že z ho­řícího dolu nelze více uniknouti, a že mu nekyne odnikud ni spása ni záchrana. Testament ten adresován byl na ženu Kášovu a obsahoval následující slova: »Drahá ženo! Umírám! Zaplať 90 zlatých —« Ubožák poslední vůli svou neskončil; zdá se však, že chtěl dodati : >— Za pohřeb můj! — —:

Tklivá rozrušující scéna udála se v štole spojující šachtu Anenskou s Mariánskou. V obou dolech těch sestoupily totiž zcela současně dvě tlupy horníků ku prohlídce spojovací štoly, chtějíce v ní mrtvoly svých soudruhů hledati. Jedni o druhých nevěděli, a tak se stalo náhodou, že se právě upro­střed ní setkali. Úžas horníků byl nesmírný, když tváří v tvář srazili se v podzemní hlubině dýmem naplněné s lidmi živoucími. Hlasitý jásot ozval se s obou stran, brzo však ustoupila radost hroznému žalu, když všichni seznali své sklárnám.

Zachraňovací práce setkaly se dle všeho s úspěchem pra­nepatrným; zachráněno prý jen 13 horníků, ale při tomto zachra­ňování přišlo 27 horníků o život. (Dle novějších zprav jen 5.)

Do večera v sobotu vytaženo bylo celkem zc všech dolů 227 mrtvol. Mimo to vyvezeny z hlubin dolu tři bedny plné zurážených nohou, rukou a hlav, tři vrchovaté vozy lidského masa, zčernalého, krvavého, šířícího strašlivý zápach hniloby a umrlčiny. Dopravu tohoto příšerného nákladu z hlubin dolu řídil dozorce František Francouz a horníci Josef Franz a František Dušek, kteří kusy údů, lebek a několik centů lidských střev a vnitřností na dně šachty do vozů nakládali a na dvoře bání jimi rakve naplňovali. Odporný morový puch, jenž z hnijících útrob vycházel, omámil četné dělníky i diváky, takže bylo množství z nich jato mdlobami a těžce ochuravělo.

Jako maximum zahynulých udává se určitě 307 osob. Později teprve se ukáže, co jest pravda.

Pomoc ubožákům.

Zpráva o hrozném neštěstí příbramském dostala se též záhy do Vídně, kdežto poslanci Tilšer, Mixa a Veselý podali 2. června dotaz ministerstvu, jak se hodlá zachovati vzhledem na ohromné neštěstí na státních dolech příbramských, by pomohlo tak četným nešťastníkům v jejich bídě — vůbec co činiti hodlá, načež po­slanec Suess učinil návrh, by vláda se postarala, aby jména těch, jižto hrdinsky nasadili životy na záchranu svých soudruhů, trvale zachována byla potomstvu; dále by postarala se též o po­zůstalé měrou úplně dostačující.

Předseda ministerstva hrabě Taajfe odpověděl hned na tu interpelaci posl. Tilšera, a k návrhu poslance Suessa ve pří­čině katastrofy té následovně: Rozumí se samo sebou, že mi dnes není možno odpověděti k plnému obsahu interpelace. To si musím vyhraditi až k oné chvíli, až se vládě dostane autentických zpráv o rozsahu a velikosti neštěstí, o počtu obětí a pomoci potřebujících pozůstalých. Mám však za svoji povinnost již dnes prohlásiti, že vláda ocenivši význam truchlivé katastrofy, ihned vzala zřetel ke všem opatřením, kterých takové neštěstí vyžaduje. Sděluji vysoké sněmovně, že ministr orby již včera a český místodržitel dnes na Březové Hory se odebral, a jsou splnomocněni, aby opatřili, co okamžitě je nutno a možno. Prosím, aby sněmovna byla přesvěd­čena, že vláda je si úkolu svého úplně vědoma, a že jak ve pro­spěch pozůstalých tak i k zachování dolů stane se vse, čeho třeba. (Pochvala.) Při této příležitosti nemohu opomenouti s dů­razem upozorniti na to, že podle úředních zpráv chování lidí pri a po katastrofě bylo obdivuhodno (Pochvala), a obyvatelstvo ke všem pracím ochotno a zcela klidno. Myšlér.ka v návrhu poslace Suessa může na podporu vlády jistě počítati. (Pochvala.) Podrobtá odpověď ke zmíněné interpelaci bude moci býti dána teprve v pozdější době. (Živá pochvala.) -

V téže schůzi poslanecké sněmovny pravil hrabě Taafe poslanvi za Příbram Mixovi, že vláda vše učiní, čeho třeba k odstranění krutých následků strašné katastrofy příbramské. Obyva­telstvo tamější nechť jen klidně hledí budoucnosti vstříc, neboť vláda s největším úsilím o to se přičiní, aby stříbrné doly byly v činnosti zachovány, a aby pozůstalí po zahynuvších hornících byli zaopatřeni.V poslanecké sněmovně zahájená sbírka ve prospiěch pozůstalých po obětech příbramské katastrofy vy­nesla 514 zl., k čemuž přispěli: mladočeský klub 50 zl., poslanci Tilšer, Kaizl, Wohanka,_vBlažek, Masaryk, Bianchini, Kramář, Ve­selý, Mixa, Leonhardi, Černín, Radimský, Herold, Zucker, Kounic, Serenyi, Perič, dr. Plener, Baerenreither, Oppenheimer, Schwab, Jaksch, Theimer, Forcher, Ludwik po 10 zlatých; poslanci Sylva- Taroucca, Deym, Pálffy a kníže Schwarzenberg po 20 zlatých; poslanci Brzorád, Eim, Doležal, Sláma, Č. Lang, Krumbholz, Sil, Formánek, Sokol, Špindler, Dvořák, Pacák, Pollák, Adámek, Pabstmann, Schwarz, Kaftan, Belcredi, Helcelet, Bareuther, Prade, dr. O. Pollak, Skala, Vašatý a Rozkošný po 5 zlatých; poslanec Hofman z Wellenhofu 3 zl.; poslanci Nitsche, Kindermann a Richter po 2 zl. Sebraná částka peněz byla zaslaná městskému zastupi­telstvu v Příbrami.