VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Z DOBOVÉHO TISKU > JAK SE SEDLÁK HORA DO DOLU SPUSTIL

JAK SE SEDLÁK HORA DO DOLU SPUSTIL

JAK SE SEDLÁK HORA DO DOLU SPUSTIL

Za stara žil v Libovicích nějaký Hora. Přes léto sedlačil, ale v zimě na svém malém kutisku uhel dobýval. Stala se mu jednou taková nemilá věc, o které se pak v kraji dlouho se smíchem vyprávělo.

Bylo běžným zvykem, že nájemná chasa dělala u sedláků vždy jen čas a na zimu se odcházela o statek dál. Sedlák tak najímal vždy nové podomky a děvečky. Tak činil i sedlák a místní malokutéř Hora.

U něj však byla služba o něco těžší. Když chasa v zimě ráno nakrmila a podojila v hospodářství, nahnal Hora podomky do důlu a děvečky musely tahat uhel rumpálem na den. Hospodář jim štajgroval. Není divu, že u Horů se chasa měnila každoročně.

Takže když si zase jednou přivedl Hora novou chasu ke své šachtici, letmo jim vysvětlil, co je čeká, a domníval se, že proškolení mužstva provedl dostatečně. Chasníci si připravovali motyky a radvance a majitel se jal štajgrovat.

Vyjukané děvečky postavil z obou stran k rumpálovým klikám, důstojně si zapálil dýmku, stoupl si do okovu v ústí jámy a poručil: „No, děvčata, tak mě tam, s Pánem Bohem, pusťte!

Z neznámé situace vyděšené a jen zpola poučené „novačky“ svého pána poslechly bohužel na slovo. Nepochopily, že jej mají v okovu pod zem spouštět jen pozvolna. Jako na povel obě pustily kliky rumpálu a okov se sedláckým důlním se náhle propadl pod zem!

Co se však nestalo. Jelikož byla třeskutá zima a pán hor měl poctivý vidlácký mantl, všechno nakonec dobře dopadlo. Šachtice byla nehluboká, ale hlavně úzká, takže při volném pádu se poctivě ušitý kožich nafoukl a Hora sjel jamou zvolna, jako pneumatický píst.

Nic se mu vážného nestalo, akorát dole se trochu pomlátil o okov, který dopadl o něco dříve než on.

To však děvečky nemohly seznat, neboť když jim došlo, co provedly, s kvikotem vzaly do zaječích. Tím de facto rozvázaly se zaměstnavatelem pracovní poměr, protože ten je později už nechtěl ani vidět. Sakrujícího Horu museli ze zdůlu vytáhnou jeho chasníci, kteří se následně postarali o rozšíření tohoto veselého příběhu po všech místních nálevnách.

No, a novou důlní směnu si už Hora poučil důkladně.

(TOHLE JE TROCHU PODVOD, TO JSEM SEPSAL JÁ - NA ZÁKLADĚ VZPOMÍNKY TĚŽAŘE MARKA Z DÍLA F.J.REŽE)

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky