VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Z DOBOVÉHO TISKU > NA PILÍŘI

NA PILÍŘI

„Na pilíři“ (autentický časopisecký článek z dob začátků 1.republiky)

 

Dobývání uhlí pod zemí děje se dle určitého plánu, vypracovaného příslušným důlním inženýrem. Prakticky se provádí takto:

Po vyhloubení těžní j á m y (šachty) vykopají se v uhlu c h o d b y (štreky) vedoucí až na hranici důlního majetku. Chodby tyto se vydřeví kulatými dřevy (páry), které na důlní pile rozřeží z klád okolních lesů, přivezených drahou neb povozem. Dvěma postaveným dřevům se říká stojky (fiřtoky) a ty jsou nahoře spojeny stropnicí (kopnou). (Pravda je taková, že dvěma stojkám s kopnou se říkalo logicky pár – autor nebyl havíř, měl to trošku popletené – pozn přepisu). Páry založí se tak zvanými „štípanci“, aby uhel ne­padal na jízdní dráhu, která se pokládá současně s výkopem chodby.

V dlouhých chodbách vykopávají se v určitých vzdálenostech po­mocné chodby (ortíky) vedené obloukem a vzniklé uhelné tělo se pak navrtá důlními vrtačkami a odstřeluje dynamitem. Tomuto způ­sobu dobývání uhlí se říká pilířování. Na pilíři pracují vždy tři havíři pohro­madě (parta), z nichž dva jsou zkušení ha­víři (h a i r o v é) a je­den b ě h a č (fedrovník), který naplněné vozíky odtlačuje (od­bíhá) k nejbližší sta­nici, odkudž zas do­pravuje vozíky prázdné. Uhlí rozbíjí se krum­páči a nakládá lopa­tami. Za směnu (šich­tu) se „udělá“ padesát až sedmdesát v o z í k ů (huntů). To záleží na materiálu a na „p a r t ě“, jak se mezi se­bou shodnou.

 Práce je to velice namáhavá a i nebezpečná, při níž je třeba stálé pozor­nosti a ostražitosti. — Proto po každém od­střelu pilíře vezme je­den havíř dlouhou tyč, na jejíž konec zavěsí karbidovou lampu a osvětluje stěny „ortu“, co zatím druhý havíř jinou tyčí opatřenou železným hákem opichuje strop a stěny pilíře, aby uvolněné kusy uhle nespadly na ně při „narážení“ vozíku.

Často při odstřelu se stává, že uvolní se hoření vrstvy hluš i n  a  s k a 1 a zasypou zásobu uhlí na hromadě. Nezbývá nic jiného než skály roz­tlouci, naložili na vozíky a vyvézti je ven. Z nich povstávají pak šachetní haldy, které dodávají každému uhelnému kraji zvláštní ráz — a které zvlášť na některém dolu (Mayrau) rozrůstají se do velikých rozměrů. Tato práce zdržuje a zdražuje jen uhelnou těžbu a je jednou z příčin špatného odbytu kladenského uhlí.

Na pilíři pracuje se tak dlouho, až vyrubá se celá vrstva uheln á (sloj), která na některých místech naší uhelné pánve dosahuje až deseti a patnácti metrů, nepřihodí-li se nějaká nepředvídaná pře­kážka, o něž není pod zemí nouze: důlní požár, plyny (křeny), sesy­pání skal atd.

Pilíře zakládají se dle určitého plánu stále blíž k šachtě a jen pod obcemi mají se dle horního zákona nechat tak zvané ochranné pilíře, aby nepovstalo sesouvání země. Že tento zákon se asi přesně neplní, toho důkazem jsou časté pod­zemní otřesy, které v hornických obcích našich (Motyčín, Hnidousy, Vinaříce, Libušin, Srby...) nejsou vzácným úkazem a které jsou příčinou poškozování domů v těchto obcích.

Napsal  Rudolf Hering, přepsal Karel Kestner 2014

 

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky