VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Z DOBOVÉHO TISKU > VÁŇŮV KÁMEN II

VÁŇŮV KÁMEN II

Váňův kámen – Ad.Kožíšek

V ohybu silnice, vedoucí z kladen­ských hutí ke Kročehlavům, stojí mo­hutný balvan mezi třemi vysokými aká­ty, všeobecně „Váňův kámen" nazý­vaný.

Historie kamenu tohoto spjata je bezprostředně s historií Kladenska. (Pod tímto jménem vyrozumívají se ovšem též hornické obce hejtmanství slánského, které svými zájmy a živo­tem přísluší spíš ke Kladnu.)

Touha po rychlém zbohatnutí je společná všem národům na světě. Tak bylo i v okolí Kladna po r. 1800. Když lidé přemohli svoji nedůvěru k nově objevenému palivu - černému kamennému uhlí - začalo několik je­dinců i společností kutati (dolovati) v naději, že stanou se brzy velikými boháči. Mnozí byli však hodně zklamáni a svou spekulací přivedeni na mizinu.

Mezi takové patřil též Jan Jirátko, sadař a zedník z Buštěhradu, který za­počal svoje dílo na kročehlavském ka­tastru v místech, kde stojí nynější hutě, na základě svolení horního úřadu z 30. dubna 1846. Asi 500 m východ­něji, rovněž na kročehlavském katastru, hledal uhlí Jan Vána, horník, patřící do Feldbabky u Hořovic, na majetku Václava Novotného.

Oba dva, Jirátko i Váňa, pracovali usilovně, vzájemně si práci prohlížejíce. Až jednoho dne na­razil Váňa na silurskou skálu (vápenitá vrstva, nazvaná dle jedné angli­cké krajiny, kde poprvé byla objeve­na) a seznal, že veškerá další práce by byla marna. Zanedlouho i Jirátko se domníval, že je na téže skále a měl po chuti k další práci.

Ale Váňa, jako zkušenější dobře poznal, že jeho druh se mýlí a vyzval Jirátko, aby mu svoje dílo prodal. Ten souhlasil a tak v hostinci na Újezdě pod Kladnem uzavřeli spolu smlouvu a vypili tři žej­dlíky kořalky. Ujednaný obnos (není mi známo, jak velký) vyplatili Jirátkovi V. Novotný a A. Vítek, pro něž Váňa pracoval.

Váňa hned dal se do práce v kutišti Jirátkově a již 1. listopadu 1846 ve hloubce 11 sáhů nalezl uhelnou vrstvu 6 stop silnou. Na místě tom založena byla šachta „Kateřina Jose­fa", 13 sáhů hluboká, v níž začalo se těžiti 17. března 1847. Nešťastný Jirátko prý se z toho zbláznil.

Při hloubení této šachty vytažen byl veliký kámen (!!! Pozn.přepisu), který r. 1854 dal Váňa zasaditi v místa svého prvního pokusu, což stalo se 24. dubna t. r. s velikou slávou a okázalostí v den sňatku cí­saře Frant. Josefa s Alžbětou.

K místu tomu, jež před tím bylo urovnáno, ode­bralo se z Kladna procesí. Do plechové skřínky vložena byla listina, líčící ná­lez uhlí v těchto místech, a obé vloženo do vysekaného otvoru pískovcové de­sky, otvor zazděn a teprve na tuto desku postaven onen veliký balvan. Kolem zasazeno bylo 5 lipek.

V po­zdějších letech (r. 1894) při rozšiřo­vání hutí zasypána byla jmenovaná šachta a „Váňův kámen" přesazen po­někud východněji za novou silnici, ale již bez pískovcové desky a bez plechové skřínky. (Kam asi  obojí podělo?)

Váňa účasten byl i dalších prací a jen jeho veliké energii (síle) a vytrva­losti, za duševního vedení profesora Zippeho, vděčíme, že dílo toto setkalo se s dobrým výsledkem. Proto jeho zaměstnavatelé, kteří později ještě s jinými společníky utvořili „Pražsko-železářskou společnost", jmenovali jej r. 1852 ředitelem hor, v kterémžto úřadě setrval až do r. 1862. Plodný jeho život ukončen byl 27. července 1864

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky