Uhlí dolů z Dučic neuvidíš už víc...
Je to tak, přestalo se zde totiž těžit v roce 1939.
Jak to tady ale dříve vypadalo? Uvidíte na přiložené mapce. Úplně na západě byly dolové míry Augustin Josefa Kauta. Sousedily s nejstaršími mírami Adolfi (1838) knížete Schwarzenberka, ty si k roku 1861 dovybavil ještě doplňovacími měrami směrem k východu. A o něco později dalším komplexem Ignác na sever od všech třech zmíněných, to protože odkoupil i ty Kautovy. Další situaci k východu už popisuji v oddílu věnovaném Přerubenicům.
Pro objektivitu nutno dodat, že zdejší těžba uhlí se zde - tu z větší, tu z menší části - odehrávala na katastru obce Milá, pod nastupujícím druhohorním příkrovem mocných opuk. Což zdejšímu uhlí přidávalo na kvalitě, v otevřeném karbonském oknu bývalo totiž silně rozhašené. Proto ta existence dolových měr Ignác, které neměly vlastní otvírkové dílo. Měly podchytit úpadně se rozšiřující těžbu ploché Kounovské sloje. Bůhvíproč k tomu nedošlo. V žádné z map není poznámka o výtisku nebo vyhluchnutí. A co je ještě zajímavější - evidentně nedošlo ke kontaktu mezi jednotlivými malodoly. Zbyly tam uhelné zásoby? Narazily z obou stran doly na neregistrované stařiny? To už se asi nedozvíme...
Takže se přesouváme se do lesního úžlabí západně vesničky Dučice, někam k pramenům levobřežního přítoku Bakovského potoka. Severně od něho je mělce uložena necelý půlmetr (ale někde až metr) mocná Kounovská sloj. A na tu měl spadeno kněževeský těžař Josef Kaut. Tak trochu přidrzle vlezl Schwarzenberkům do zelí a položil zde komplex šesti podélně slepených dolových měr jménem Augustin. Štolou situovanou k údolíčku otevřel a posléze rozfáral část svého přiděleného dolového pole. Tu používal jako vtažnou a zároveň zřejmě i odvodňovací, K těžbě mu sloužila šachtice blíže lesní cesty, to pro jednodušší logistiku. Štol i šachtiček jednotného jména Augustin bylo povícero, některé jsou označeny šipkami, některé nemohu ztotožnit, neb příslušná mapka podzemí je "slepá". Stalo se tak v 60. letech 19.století. Takhle to tam vypadalo:
A tady je ještě ta slepá mapka, co mi nikam nepasuje:
Ovšem prvním těžařem v Dučicích byl, zcela samozřejmě, domácí pán, co to vlastně už měl vepsané ve svém jménu. Ano, byl to Fürst von Schwarzenberg. K prvním dvěma DM Adolphi (ne Adolf!) z roku 1838 brzy přibyla, k nim kolmo orientovaná, třetí dolová míra. Posléze jim říkali Adolf I - III. Mělo jít o potřebný zdroj energie pro velkostatek Mšec.
A jemu zdejší uhlí zřejmě vyhovovalo a i jeho zásoby byly dobré. Proto se malodůl začal rychle rozrůstat. Z prvotní klasické koncepce - štola (těžní) a šachtice (označena bílým textem) - se v průběhu let rozrostl o čtyři další větrací šachtice (jámy) a jednu vodní štolu nasměrovanou do dolíku nad osadou, tam, co běhají ty ovečky.
O průběhu těžby, případných kontaktem se sousedním těžařem, příslušných horních úřednících a štajgrech, či o počtech důlních dělníků zatím historické podklady mlčí. Snad jen kusé poznámky 1862 vedeny 2 jámy a 1 vodní štola, 1864 3 jámy a 1 vodní štola. Toho roku kroučovské doly vytopeny, vše zachraňuje jen dučický Adolf! K roku 1867 poznámka o blížícím se vytěžení a roku 1868 byl zdejší provoz zastaven. Nastává totiž éra kroučovského dolu Johann Adolf (toho za školkou).
Ale nic se neděje. Za silnější poruchou čekají na havíře další uhelné zásoby na východě nad Dučicemi. Jenže - než se pro ně vydali, uběhlo půl staletí...
Číslování zachovalých odvalů na fotkách z prostřed lesa dolu Adolf je totožné s jeho dochovanou mapou, těžní štola u svažité polní cesty není patrna, k vodní se pro oplocení asi nedostanu.
ČGS odvaly nepojmenovává a když ano - jámu a štolu Augustin, buchne jejich žluté křížky do zcela nesmyslných končin. To samé je vidět u DUnK. Takže ne, tam nic nehledejte!
Zvolna se propracováváme k neurčeným odvalům. Ty jsou především dva a oba jsou u takové hákovité cesty "vracečky" k jámě č.IV dolu Adolf. Oba mají své katastrální parcely viditelné v mapě. Nacházejí se v dolovém komplexu Augustin.
Není ale jasné, zda je to Koutova práce, protože to také může být těžba od sousedního dolu Adolf. Buď tehdy po dohodě a nebo poté, co Schwarzenberg sousední míry koupil. Navíc se ještě ani nedá vyloučit hypotéza, že zde někdy během války došlo k dotěžení zbytkových zásob. Tady ale nemám potřebné indicie, snad jen existenci samostatných pozemků a evidentní pokus o vyhrábnutí polohy "Weiche Kohle" zanechané původně v okolí šachtice číslo 3.
Musí se to prostě vypochodovat, aneb hin sa prauda hukáže! První řádek fotek ilustruje situaci popsanou v předchozím odstavci (neznámé odvaly na staku Koutových a knížecích měr).
U Augustinu - na řádce druhé a třetí - je to ještě o kousek zajímavější. S ohledem na kresbu odvalů ze staré mapy jsem musel přehodnotit své proklady map. Halda těsně pod cestou je totiž spodní a příslušnou srpkovitou horní jsem nalezl ve svahu nad cestou.
Ikdyž propad tam není zřetelný, tak kousky švartny a červenavý popel od pravděpobně parní pumpy, pozici hledané jámy usvědčil. A jako bonus se tam vyskytuje ještě třetí menší odval s centrální depresí a ten je zřejmě novějšího data. Že by ta První světová?
Když už jsem zmínil tu parní pumpu, tak takový postřeh. Sloj zde upadala k severu, rozšiřování porubní fronty se tedy muselo potýkat s nepříjemnými podzemními prameny. Navíc - když tam kolikrát milánkové lezli přes stařiny - nemuselo to být bezpečné. Což se taky ukázalo u dolu Adolf, kde byla část uhelných zásob ponechána s poznámkou "Wasser Durchbruch Verdrückung". Pokud tam ale došlo k nějaké tragédii, tak to bude vědět akorát tak Bohouš Knobloch...
A co víme o posledním dučickém malodole "Kníže Schwarzenberg"?
Příslušné dolové míry - jako "doplňovací" - zde byly položeny již k roku 1861 jako logické pokračování staršího dolu Adolf těžícího ze stejnojmenných 3 dolových měr. Ověřila je nálezná situovaná vpravo od cesty pod pozdějším samostatným dolem.
Západně položený důl Adolf byl totiž ukončen ve prospěch centralizace zdejších schwarzenberských dolů a to ke Kroučové. Teprve, když se tyto o cca půl století vyčerpaly, přišel čas zdejších uhelných zásob.
Nijak hluboce uloženou a necelý metr mocnou sloj začal zde jeho majitel a jmenovec Jan Nepomuk otevírat dvěma mělkými jamami v polovině roku 1930 a proto již ke konci roku odtud začal těžit první uhlí. Radost mu stejnojmenný důl ale neudělal...
Ikdyž se báńští úředníci Karel Czibulka, Antoní Woska, Václav Thür, Václav Majer, Rudolf Kaut a Václav Patrák moc snažili, údajných 115 dělníků popoháněli, nad vodou je drželo snad jen to jméno dolu. A v roce 1938 za závodního Otto Brázdy, dozorce Adolfa Vestfála a vážného Václava Lukáše už zvonil dolu umíráček.
Ekonomika totiž nebyla zrovna úspěšná, provoz nebyl výdělečný a ztráty se prohlubovaly každým dalším rokem. Od nuceného uzavření jej na krátký čas zachránil jen pronájem firmě Sdružení kamenouhelných dolů v Přerubenicích. Zároveň s ním byla pronajata i DM Václav v Pochválově.
Nájemci ale zanedlouho údajně narazili na stařiny a tak dotěžili ochranné celíky a důl ke konci října t.r. nadobro zavřeli. Nájemní smlouva však běžela dál, proto uhlí z příslušných dolových měr odtěžovali novým Humboldtem (domeček u silnice k Přerubenicům). Vedlejším efektem se tak stalo otevření pochválovské Jiřiny ke stejnému datu.
No a tady se podívejte historickou fotku dolu Kníže Schwarzenberg ke konci jeho těžby:
Pokud máte, podělte se na malodoly@seznam.cz, nebo volejte 774 88 27 38!