Pražská společnost železnického průmyslu r.1863
Uhelné doly a spojené s nimi železné hutě a válcovny, které nyní majetkem jsou akcionářské společnosti, právě utvořené, jsou pro veškerý průmysl český tak důležité, že zasluhují nejenom pozornost velkých průmyslníků a peněžníků, nýbrž každého, komu vývin a zdar průmyslové činnosti v Čechách na srdci leží.
Neboť předmětem zmíněné společnosti jest těžení kamenného uhlí a výroba železa, tedy dvou látek, které jsou hlavními pákami veškerého průmyslu, a tudíž obecného blahobytu. Více nežli kterákoliv země rakouského mocnářství jsou Čechy požehnány těmi blahodárnými látkami, a jak již teď během posledních desítiletí znáti bylo, roste s výtěžkem jich také veškerá průmyslnost česká. Každý podnik, který k tomu směřuje, aby kamenné uhlí a železo ve větším množství, nežli posud se vyrábělo, směřuje též k zvelebení veškerého průmyslu a obecného blahobytu v Čechách.
Když tedy od r. 1846 kladenské uhelny netušeným způsobem se zvelebovaly a kolem nepatrného druhdy městečka velkolepá hutnická osada ve zdvihla, těšil se zajisté každý přítel českého průmyslu z těchto překvapujících pokroků a přál upřímně zdaru a zaslouženého prospěchu smělým a důmyslným podnikatelům.
Tím více byl však každý překvapen, když při valné schůzce účastníků loňského roku (r.1862) navzdor znamenitému rozvinutí hornických a hutnických závodů a navzdor velkolepému nákladu, jejž tyto závody spotřebovaly, užasnutému obecenstvu se náhle objevilo, že kolos Kladenský spočívá na hliněných nohou.
Kladenské dolování na uhlí započalo r. 1846, kdežto na blízku u Štěpánova nynější ředitel hornický, pan Jan Váňa, tenkráte co horolezec (Steiger) výchoz uhelného ložiště odkryl a podporou a ve jménu pana Václava Novotného z Prahy sv.Kateřinskou šachtu k němu prorazil.Brzo na to spolčil se p. Novotný k vydatnějšímu dolování s p. Lanou a s pány bratřími Kleiny, mimo to se utvořila s účastenstvím těchto pánů Kladenská železnická společnost k dobývání železa, takže společným jich namáháním celý podnik brzo tak společným jich namáháním celý podnik brzo tak se zvelebil, že byl před r. 1857 na 9,745.200 zl. stř. ceny úředně odhadnut.
Roku 1857 spojila se Kladenská společnost železnická a uhelná s velkokupcem Robert & Comp. co majitelem uhelen ve Vrapicích a s velkoobchodníky J. M. & H. D. Lindheim co majiteli uhelných a železnických závodů ve Vlkyších a u Plané v novou společnost pod firmou: Pražská společnost železnického průmyslu (Prager EisenIndustrie Gesellschaft), kteráž veškerý hornický a hutnický majetek těchto tří účastníků převzala v ceně 8,630.000 zl. stř. čili 9,061.500 zl. r. č.
Dle společné úmluvy zúčastnili se čtyři členové nové společnosti takto v základním tomto kapitálu:
a) Kladenská uhelná společnost se sumou 2,912.625 zl. — kr.
b) Velkokupec Lindheim se sumou 2,535.062 zl. 30 kr.
c) Kladenská železnická společnost se sumou 1,941.750 zl. — kr.
d) Velkokupec Robcert &Cp. se sumou 1,240.562 zl. 30 kr.
Společenský kapitál tento byl rozdělen v 8630 podílů 100 zlatových a každý ze čtyř účastníků, obdržel přiměřenou jich částku a sice úhrnem 4700 podílů co část bez společného svolení neprodejno a 3930 podílů co část k prodeji tichým účastníkům ustanovenou.
K zvelebení závodů v dolech a hutích, zvláště k vyvedení železnice z Kladna do Nučic k ložištěm železné rudy, k vystavení nových pecí a válcoven, pak utvoření živnostenského kapitálu, převzala nová společnost od kreditního ústavu ve Vídni půjčku 3 a 1/2 milionů zlatých se 6 pct. na pět let; mimo to vykazuje letošní zpráva valné schůzky v passivech co separátní kapitál zakladatelů, co uložené kauce, accepty a co dluhy jiné značné sumy, tak že zúročitelný kapitál obnáší 16,680.180 zl. 9 kr. r. č.
Nic méně vykazuje tatáž zpráva o letošní valné schůzce po zapravení všech výdajů a úroků čistý výnos 48.262 zl. 12 kr. r. č., v porovnání s předešlými výnosy ovšem značně menší, avšak předce dostatečný, aby s uvážením všeobecných okolností solidní podstatu celého podniku před světem osvědčil.
Umělá budova cifer letošního výkazu nevysvětlí nám tudíž zoufalé takřka kroky, ježto společnost k svému udržení podniká. Dle uzavřeni valné schůze posavadnich účastníků dne 14. září r. 1863 uvádí se totiž heroickým sebezapřením základní společenský kapitál 9,061.500 zl. na 12pct, tedy na 1,087.380 zl. a jen tuto sumu vyhražují sobě staří účastníci v akcionářském kapitálu 8 milionů zlatých, za kterouž cenu všechen svůj posavadní majetek v dolech a hutích ovšem i se všemi passivy nové akcionářské společnosti přenechávají.
Jakožto hlavní důvod tohoto znamenitého převratu mohlo by se sice uvésti, že letošním rokem uplynula lhůta k zaplacení 3 a 1/2 milionu zl. kreditnímu ústavu, avšak ani nová akcionářská společnost nezaplatí tento dluh najednou, nýbrž spíše zúčastní se kreditní ústav v odbírání akcií a mimo to dalo by se očekávat, že při velkolepém zřízení a rozšíření všech závodů společenských, při náramné redukcí základního kapitálu, posavadní společnost sama v sobě dostatečné síly nalezne, aby obtížného závazku se zprostila.Vysvětlení tohoto převratu nemůžeme tedy hledati ve výkazech ciferních, nýbrž v povaze podniku samého a posavadního jeho řízení. Vyslovujeme své mínění bez obalu, že kdybychom měli na zřeteli jen osoby a nikoliv věc, snadno bylo by nám ukázati, jak odůvodněna jest nedůvěra valné části obecenstva v posavadní jejich počínání, avšak právě že nám leží na věci, pro vývin a pokrok celého česk. průmyslu veledůležité, opomeneme zúplna osob se dotýkati, nýbrž obmezíme se v následujícím na objektivní líčení závodů, nynějšího majetku akcionářské společnosti. Objasníme tedy cenu jejich nynější a vyhlídky do budoucnosti, dokážeme k obhájení těchto průmyslových a hornických závodů samých, nikoliv však k obhájení dosavadní správy jejich, že mohou státi bohudíky na základu bezpečném, avšak nezatajíme, že cesta, kterou posavadní podnikatelé kráčeli, zpříma vede k záhubě podniků těchto, kteréž by mohly býti na staletí podnětem bujarého vzletu veškerého průmyslu v království českém.
Považujeme-li uhelné doly za nejvýnosnější majetek společnosti, musíme pravý opak vysloviti o druhém stejně rozsáhlém závodu jejím, totiž o závodu železnickém, o pecích a válcovnách. Výborně hodí se k naznačení toho závodu definice, jakouž na posledním sněmu českém jistý Demosthenes doly havířské názorně vylíčil, že jsou totiž díry, které se stávají pořád většími - pro pohlcování kapitálů.
Ba závod tento objevil se od prvního svého počátku co propast bezedná, která nejenom kaitály na úvěr zjednané, nýbrž i všechen znamenitý výnos uhelných dolů (pokud od účastníků bezprostředně užíván nebyl) pohltila, tak že na něm nyní po redukcí základního jmění 9,061.500 zl. na 12 pct. ještě passiva 7 milionů zl. vězí!
Příčiny tohoto úžasného výsledku nejsou nikomu, kdo jenom poněkud poměry našeho železnického průmyslu zná, tajné. V nynějším okamžení, kde se jedná o znovuzrození a upevnění společnosti, byl by to věru nepřátelský úskok na újmu nadějného průmyslu českého, kdyby se příčiny tyto zatajovaly a proto nám, kteříž zvedáme varujícího hlasu v čas jak doufáme ještě přiměřený, nejméně by příslušelo, lichými omluvami je zatajovati.
Příčiny neblahého výsledku spočívají patrně v nedostatku průmyslové inteligence, kterýž se zvláště tím jeví, že při zakládání nového průmyslového odboru mocnost kapitálu se staví nad zkušenosti vědecké, a mimo to souvisí bohužel s oním proudem humbugu a onou nedočkavostí po ovoci kvapných podniků, kteréž může býti odměnou jen neúnavné píle a skutečného věhlasu, v posledních však desítiletích žádoucím se stalo cílem peněžní spekulace.
Když před založením starší společnosti železnické v Kladně vystavěny byly dvě pece k tavení železa koksem a první nákladné sice avšak mnohoslibné pokusy v tom směru se staly, vítal každý přítel českého průmyslu tyto pokusy, jakožto předchůdce šťastného obratu v hutnictví českém.
Avšak místo aby se v těchto pokusech opatrnou a solidní zevrubností pokračovalo a spolehlivým skoumáním našich rud železných a druhů kamenouhelných celému českému železnictví nová prospěšná dráha uchystala, pustili se podnikatelé na překot do závodů velkolepých, svěřili je mnohomluvným cizincům, v poměrech našich průmyslových a přírodních ani nejskrovnější mírou neobeznámeným, šířili na sliby a domysly chytrých dobrodruhů stavby a stroje takřka do nekonečna a vše to nikoliv k zdokonalení domácí výroby, nýbrž k získání monopolu, jenž měl býti hrobem veškerých závodů skrovnějších.
Tak se ovšem stalo, že se společnost nyní honosí majetkem 4,371.682 čtv. sáhů rudních ložišť, 10 pecemi na železo (z nichž 6 jich stojí v Kladně a 1 Karolinengrundu, 3 jsou najaté), 3 válcovnami (ve Vlkýších, Nýřanech, Josefshütte) a znamenitým počtem koksových pecí taktéž vykazuje se roku 1862 - 1863 výrobou 527 469 centů surové litiny, 261.487 centů šín na železnice a asi 116.000 centů jiného železného zboží (obchodní litiny, plechu atd.), avšak pátráme-li po výnosu této podivuhodné výroby, nalezneme ve výkazu letošní zprávy jen 48.262 zl. 12 kr., kteréž na uhelny a železnické závody se rozdělují a jak se podle jistých zasmušilých obličejů zdá, prozatím mezi imaginární veličiny náležejí.
Specifikace příjmů a vydání jest v těchto okolnostech ovšem tajemstvím správní rady, nicméně vychází již z letošního výkazu samého najevo, že celý závod, pokud se týče železa, pracuje se škodou a že nikterak nepodává žádoucí bezpečnosti k zaručení nového kapitálu 8 milionů zlatých, jímž obecenstvo k udržení a zvelebení jeho má přispěli.
Podle posavadní obdoby není nic podobnějšího k víře, nežli že i nových 8 milionů zlatých i v neschůdné hloubi železných dolů a pecí utone.
Vytkneme-li jenom některé vady nynějšího závodu, uvedeme především nešťastné spojení podniků Kladenských se závody Lindheimskými v Plzeňsku, kteréž zcela nepřiměřený equivalent (ač znamenitě vyceněný) do spolkového majetku přivedly. Válcovny ve Vlkýších a Nýřanech pohltily již ohromné kapitály a přece nesloužily k ničemu, nežli že zboží vyrobené na centu asi o 1 zl. se zdražilo. Neb měl-li z dovážení surové litiny do Vlkýšů a vyváleného zboží nazpět zvláštní nějaký prospěch vyplynouti, toť obyčejnému výpočtu všem nedostižné zůstává.
Všední rozum taktéž nepochopí, proč se válcovny nezřídily v Kladně samém, nebo alespoň v Kralupech neb u Prahy, nevytýkaje ani zbytečnou rozsáhlost a nákladnost jejich.
Druhá vážná příčina posavadního nezdaru spočívá v povaze kladenského železa. Pokud je známé, vynikalo nade všemi druhy železa v Čechách vyrobeného tou zvláštností, že bylo křehké v horku i studenu. V novější době má prý již lepší býti, neboť náhodou (!) prý nalezen jest lepší materiál rudní ve sferosideritech, když jistého času staré zásoby došly. Tato náhoda jest nejostřejší kritikou posavadního počínání. K tomu tedy sloužily miliony nákladu, k tomu byly ohromné pece vystaveny, aby se náhodně přenechalo, jakých rud nejprospěšněji v hutnickém závodu upotřebiti se dá!
Není zde na místě, abychom ukázali na lehkovážnou povrchnost, jakou rudy, přísady a palivo vybírány byly, smutný výsledek posavadní jest bez toho dosti výmluvným žalobníkem; toť však co nejdůrazněji vysloviti se musí, že mezi přední úlohy budoucí správy hutnické náležeti musí, zevrubnými a důkladnými pokusy povahu rud, přísad a koksu ustanoviti a podle toho teprva postup výroby vyměřiti.
Se stanoviště vědeckého nedá se o konečném podaření těchto pokusů pochybovati, záleží však na osvíceném průmyslu, aby pochodni vědecké všude upotřebila, kde navyklá praktika nestačí. Makání ve tmě povede celý podnik tou cestou, kterou posud kráčel - totiž k marnému rozhazování kapitálů.
Třetí závada hutnického závodu leží sice mimo věcnou podstatu jeho, nicméně zahrnuje v sobě snad nejhlavnější příčinu jeho úpadu. Jest to užívání příliš drahého kapitálu. Úvěrné společnosti popřály sice podniku navzdor výslovnému znění svých stanov znamenité a na papíru laciné peníze, co však v takových případech tajné mocnosti vyžadují - toť správní radě z trpké zkušenosti známo. Utvořením akcionářské společnosti má se sice této vadě vyhověti a vyhoví se snad, avšak jedině pod tou výminkou, jestli se hutnický závod potud a v té míře uskrovní, až bude státi na bezpečné půdě výroby a výnosu.
Podle nynějšího postupu považovali bychom i 3 a 1/2 milionu zlatých prioritních obligací co kapitál příliš drahý, jelikož jest v poměru k výnosu příliš veliký; akcie 4 a 1/2 milionu zlatých dočkaly by se však již prvním rokem amortisace - na útraty akcionářů...
Článek z roku 1863 přepsal Ing.K.Kestner v roce 2020 a poznamenává: nedlouho potom Jan Váňa opouští PŽS a objevuje v Hředelském těžařstvu.