VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ! VE VÝSTAVBĚ!
Hledat
Navigace: MALODOLY > Hostokryje

Hostokryje

Rychlost.cz - poptávka připojení

A HISTORIE PŘEKRYJE HORNIČINU OBCE HOSTOKRYJE

Vše se odehraje ve čtyřmezí katastrů obcí Příčiny, Sence, Lubné a Hostokryjí, na jižním úpatí kopce "Nad Žďárem" v lokalitě, jíž těžba uhlí a zpracování kyzových břidlic dalo jméno Brant. Jasně, jasně, řeknou si němčináři, foneticky to pochází od pálení a ohně; místní - pověstí znalí - dodají, že zde v dole kdysi vypukl nezdolatelný požár. Pravda je však zřejmě jinde. Na přelomu 18. a 19.století zde podnikala nedaleká slabecká vrchnost - svobodný pán Hildprant z Ottenhausenu, který zde v galejních pecích zdejší olejny pálil dovážený vitriolový polotovar ze svých dolů na kyzové břidlice a to místním, zde těženým, černým uhlím. Podnikavého šlechtice již sice odvál čas, ale část svého jména, zkomoleného a zkráceného místními nádeníky, zanechal v této morfologicky nevýrazné lokalitě blíže téčkové křižovatky, kde se dnes nachází vlastně jen pár starých baráčků a několikero chatek. Tady je pro představu mapka pozic nejstarších důlních odvalů původních uhelných malodolů:

 

Ikdyž původní odbočka na Hostokryje vedla poněkud jinudy a tak často dřevěné stavby podél ní tedy vzaly za své, z doby poněkud pozdější (cca 2.polovina 19.století) u nově zřízené narovnané komunikace přece jen zůstaly stát některé původní zděné stavby spjaté s hornickou minulostí. Jedná se zejména o dva objekty přímo u křižovatky značené jako č.62 Beamt(en)haus (dnes čp46) a sousední č.73 Stall (dnes již bez čp), či poněkud vzdálenější na západní straně silnice trochu výškově umenšenou č.59 Kanzelei (dnes čp44) a sousední č.58 rozměrově takřka netknutý Steigerwohnung (dnes čp45). Úplně vzadu se vpravo od silnice krčí charakteristická drážní budova pravděpodobně železniční váhy (dnes čp47), která patřila ke speciálně zřízené 7 km uhelné vlečce na rakovnické nádraží. Mimochodem - z její podstatné části pochází dnešní trať Rakovník-Mladotice z roku 1899.

 

No, ale vraťme se k hornické historii lokality. Její počátek  sice Dobromjr Mat. Štembera ve své knize z roku 1839 "Mjstopis král.kragského města Rakownjka" klade teprve k roku 1835 a vyjadřuje se zde i k hornické budoucnosti a to velice skepticky, nicméně potvrzuje uhelné kutání právě v této lokalitě. Naproti tomu je známa neopětovaná nabídka dodávání uhlí rakovnickému magistrátu od majitele uhelných hor hostokrejských, Franze Kopeckého, datovaného již k roku 1820. Jím obhospodařované dolové míry se nám ještě nezachovaly, ale dá se předpokládat, že byly položeny někde u úpatí kopce, nebo přímo na jeho severním svahu v lese, kde se slabé uhelné sloje nacházejí mělce pod povrchem.

Pozice nejstarších dolových měr známe bohužel až z pozdějšího období. Robert Zeche držel k roku 1857 následník po šlechtici Hildprantovi na slabeckém panství - svobodný pán Hugo Nostic - Rhienek. Z obrázku je patrno založení Nosticovy nálezné, době pozdější k ní přibudou v jeho míře ještě nejméně dvě další šachtice. Severně od něho těžil Josef Kubínek v dolové míře Francisci (nejpozději k 1861).  Ten je zachycen již k roku 1854 s dalším těžařem hostokrejským  Franzem Zachem na dolové míře Barbara (1854, 1857). K roku 1861 přecházejí původní 3 dolové míry  Barbara na Ludvíka Toužimského.

 

Oba zde však netěžili dlouho - jejich míry byly později vymazány na úkor dolových měr i jinde u nás známého (rakovnická Spravedlnost) těžaře Ludvíka Toužimského. Jde o dolové míry Anna (1859) a Ludwig (1855). A právě tady vzal tímto pojmenováním místně důležitý důl Ludvík svůj počátek. V dolové míře Anna má Ludvík Toužimský k roku 1862 zachycenu jámu hlubokou celých 26 sáhů, tedy určitě okolo padesáti metrů. A to už je na hranici využitelnosti ručního vrátku (hašple), ale o nasazení parního stroje ještě zprávu nemáme. Copak to vlastně bylo za jámu? Nikde v ČGS není vedená a to přesto, že se nacházela v blízkosti objízdné komunikace k chatkám u areálu Ignácky za budovou č.44 (dříve 59 - kanceláře). Další menší šachtice měl Toužimský ještě přes silnici a jednu na kraji lesa - jak je patrno z mapy (číslovka u šipky jsou sáhy - cca 1,8 metru).

 

K roku 1867 je ve statistické ročence Montan Handbuch des österreichischen Kaiserthums. vedeno ve zdejším katastru Česko-anglické kamenouhelné těžařstvo (ano Der böhmisch-englischen Steinkohlengewerkschaft) zastoupené Florianem Pábou (dříve sloužil u Herolda!) s držbou údajně 31 (!) dolových měr. Zřejmě je koupili od  Toužimského, protože ten měl stejný počet držeb v Hostokryjích k roku 1864. Podle pamětí seneckého těžaře Jakoba Kohna zde hloubili angličané hlubokou jámu trejvem, ale "přišli do poruchy", tak lokalitu opustili. Když se podíváte na charakteristiku jámy Ignác níže uvedeného těžaře Vondráčka, najdete zde nápadnou shodu.

K roku 1871 se totiž na hostokryjském katastru objevuje ostravský uhelný magnát Hynek Vondráček. Více si něm můžete přečíst v osobnostech revíru na stránkách MALODOLŮ, zde stačí jen poznamenat, že pocházel z přípražských Tachlovic a jmého Hynek bylo počeštěné jeho původní jméno Ignác a tak se i jmenoval zdejší moderní vondráčkův důl. Jámu o průřezu 5,5 x 2,5 m měl 106 metrů hlubokou, ale ke sloji se muselo do úpadu překopem až do 171 m hloubky pod terén. Zato kvalita i mocnost uhlí byla výtečná. Těžilo se zde totiž z lokálně vyvinutých kladenských vrstev. Technické vybavení dolu vzbuzovalo ve svém okolí údiv: kotelna měla 6 velkých kotlů a 2 komíny o výšce 45 metrů, táhlová čerpací pumpa poháněná parním strojem o síle 120 HP, kompresorovna, prádlo na uhlí i jeho sušírna. Zajímavostí je využití tyčových šrámacích strojů Pick-quick při těžbě. Strojní vybavení pocházeno prý z Anglie a to by nám zpětně ukazovalo na prapůvod v činnosti již výše zmíněné Česko-anglické kamenouhelné společnosti. Na obrázku vidíte plochu vyrubanou tímto dolem, která je takřka výhradně situována jižně od hlavní jámy Ignác a sousedního dvoukomorového šibíku (Gesenk). Zhruba v polovině pole využíval důl větrní jámu o hloubce cca půl stovky metrů.

 

K roku 1879 ještě důl těžil na plné obrátky, rok 1891 je už jeho těžba nepotvrzena. Zhruba v této době přecházejí dolové míry na moravského těžaře ing.Sedláka, který je zřejmě kupuje v dražbě jako nečinné. Důl byl totiž údajně zatopen. K další těžbě v lokalitě - bylo zde totiž hned několik slojí - byla využívána jen jeho větrní jáma a to sousedním dolem Ludvík. Ale pozor - před 30.rokem 20.století se však jámu Ignác pokusil otevřít těžař Rosenbaum. Poslední zprávou je, že ji propojil s dolem Ludvík a sčerpával silné přítoky vody. V této době však umírá a tak ambiciozní projekt zřejmě padl snad následkem dědického vyrovnání po jeho smrti. Budeme doufat - pro klid chatek zbudovaných v přímé blízkosti jámy Ignác - že byla řádně založena a opatřena betonovou deskou. Přesto bych tam radši vrtnul, protože čas likvidace se kryje s nástupem všeobecné hospodářské krize. Tady je obrázek pokusu o reinkarnaci jámy Ignác:

 

Ale ještě se v čase vraťme. K roku 1873 je v blízkém sousedství, ale již na katastru lubenském, zachycen významný rakovnický těžař Mareš a to v dolových měrách Hedwig(a) a Katharina. Na druhé straně - v katastru příčinském - se zas činil hostokrejský Martin Fojtík se svými společníky (1854, 1861, 1864, 1867) v dolových měrách Baltazar, Alžběta, Kašpar a Melichar. Měli na to celých 8 dělníků :). Zatímco Marešova Kateřina byla již dávno odtěžena v lomu na štěrk, malodůl Hedwiga můžete ještě stále vidět v lesíku na severním svahu západně od lomu. Situace je z roku 1871.

 

Nahlédnutí do knihy soupisu obyvatelstva obce Hostokryjské nám pomůže trochu srovnat data. Tak předně v čp 46 bydlel samotný ředitel hor Arnošt Lorenz (*1844 v Brodku u Prostějova) se svou ženou Rozárií. Píšu to proto, že oba mají pomníček na vinohradském hřbitově, kde jsou titulováni jako majitelé dolů. V soupisu obyvatelstva je u nich poznámka "vystěhován po zrušení dolů r.1886". Což by nám dalo datum odchodu těžaře Vondráčka z regionu. Ostatní horní úředníci zde však zůstali. Jde především o horního asistenta Vojtěcha Dietricha (*1840 Příbram) a naddůlního Františka Jelínka (*1844 Příbram) sídlícími se svými rodinami v čp 44. A teď pozor, na stejnou adresu se nastěhoval roku 1896 horní inženýr Jan Sedlák (*1867 Boskovice)! Ano, to je ten, kdo držel práva k těžbě po Vondráčkovi zde a u Sence. A právě jeho mám za původce dolu Ludvík.

 

O vzniku dolu Ludvík se toho leckde píše lecos, ale když si dáte známá data dohromady, vyjde vám z toho následující: v mapách před rokem 1890 není po jámě ani dolových budovách ani zmínka. Na pozdějších mapách, kdy je už zanešen průběh trati Rakovník - Mladotice, ctí vydobyté plochy dolu Ludvík její ohradník. To znamená, že důl Ludvík musel vznikat někdy v tomto období. A v této době vlastnil právo těžby již zmíněný ing.Jan Sedlák. Od něho důl, podle mých informací, zakoupil František Šmíd, který ho později prodal Uhelnému spolku z Teplic-Šanova. Pro něj dělal např. Gustav Galler z nedalekých Petrovic. Po válce připadl Ludvík firmě Rosenbaum-Weigner. Důl používal jako jednu z větrních starou větrní z Ignáce a nazýval ji "Nová jáma". Další větší větrní byla přes silnici a něco z hlubin bylo také otevřeno na den v blízkém lesíku pod horou. Více napoví mapka.

 

A tohle je pohled na důl Ludvík od lesa:

A tohle zase od severu:

A tohle je pohled z mostu:

 

DOBOVÉ ČLÁNEČKY O DOLE: http://malodoly.rajce.idnes.cz/DUL_LUDVIK_V_BRANTE/

 

MÁTE LEPŠÍ? VÍTE VÍC? REAGUJTE NA:  malodoly@seznam.cz

 

 
© malodoly.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma