Přerubenice, ty už nikdy nepřerubou více...
Díváte se na průmět dnes již neexistujících dolových měr do mapy okolí obce Přerubenice v místech, kde se vyskytovala Kounovská uhelná sloj a kde ji také naši předkové více než jedno století lopotně těžili. Dávala jim totiž kvalitní kamenné uhlí a díky němu bylo doma teplo a světlo, topilo se s ním také v cukrovarech i pivovarech, pálili se s ním cihly a vápno, pohánělo průmyslové parní stroje, železniční lokomotivy, zemědělské lokomobily a později i turbíny elektráren.
Místní zruční chasníci ve zdejším chudém kraji tu našli práci a to zvláště v zimě, kdy u statkářů nebyla po jejich rukou poptávka, ale malodoly měly naopak svou hlavní sezónu. Vynikající službu doly místním udělaly v době válek, kdy havířské zaměstnání bylo omluvenkou z nástupu do armády (1.světová válka) nebo do nuceného nasazení do Rajchu (2.světová válka). A po obou válkách hornictví sloužilo jako akumulační zaměstnání pro hromadně se navrátivší z fronty, kdy hrozila nezaměstnanost. V nejedné chaloupce se tehdy svítilo důlní lampou acetylenkou a v dřevníku šlo nalézt kracli, špic a lopatu-uhelku.
Dlužím vysvětlení, co byly ty dolové míry. Z mapky je patrno, že to byly vlastně takové velké obdélníkyrůzných jmen, a které proloženy do skutečné krajiny určovaly, přesně kde může jejich držitel těžit - v našem případě uhlí. V reálu někdy mívaly v rozích mezní kameny (lochštajny) často s negativně vysekaným hornickým znakem (mlátek a želízko). Dolové míry vydával příslušný Horní úřad a držitel za jejich držení platil. Bylo to vlastně ještě o něco složitější. Nejdřív musil zájemce o těžbu získat právo k prospekci, tedy k vyhledávání vysněného nerostu. To byl vlastně také obrazec - kutný kruh - který taktéž za úplatek vydával Horní úřad. V jeho prostoru mohl hloubit pokusné šachtičky (šurfy) a teprve, když něco nalezl, mohl si to dát zaknihovat, čehož výsledkem byla právě ta dolová míra (DM).
Tak také nepochybně musel postupovat i první zdejší těžař a ten možná propagandisticky nazval ty nejpůvodnější dolové míry po tehdejším panovníkovi - Franz a Josef. Možná to byl Mathias Barta z Lenešic, který je zde k roku 1857 zachycen s jedním(!) pracovníkem. Tehdejší těžba asi moc velká nebyla, něco naznačují malinké nepravidelné parcelky na výměře DM Franz. Spodní dolovou míru Johann zase obhospodařoval Mathias Adolf Heinz z Hříškova a později Josef Chlumecký. K roku 1861 horní dolové míry přecházeji na Johanna Erbu ze Bdína a v roce 1864 zase na Franze Podraského ze Studněvsi. Dolní zase na Josefa Kauta a jeho ženu s hezkým hornickým jménem - Barboru z Kněževsi.
Šipky ukazují na polohu těch nejpůvodnějších šachtic:
Přelomovým rokem se stálá letopočet 1872, kdy Franze a Josefa kupuje rakovnický Gustav Županský pro barona Erlangera a nad ním zakládá komplex dolových měr Gottes Segen pro kapitálově shodnou Rakonitzer Berbau Gesellschaft. To samé založí ještě pod Chlumeckého Johannem pod názvem Frisch Gewagt. Aby se to všechno vysvětlilo - z vyjmenovaných společností vznikne Humboldt a.s. pod vedením právě Županského a ve vlastnicví zmíněného barona. Než se však etabluje na místním trhu, vyčerpá se na marně vystavěném velkodolu v Jemníkách.
Takže, to bychom měli mít za sebou takový nezbytný úvod, abychom později vše komplexně pochopili - například jména dolů. Ale ještě než se do toho pustím, tak takové nezbytné vysvětlení. Tak, jako se kutné kruhy i dolové míry přeprodávaly, přepouštěly, pronajímaly i vydražovaly - jak jsme si ukázali na úvodu, tak stejný bordel panuje i názvech dolů, které často nesouhlasí s názvem dolové míry, stejný důl pod různými majiteli dostává jiná jména. Inu, zelený strom života! Potom je to na nás, badatelích, abychom to klubko (polo)rozpletli.
Nyní o zapeklitém malodolu Humboldt v Přerubenicích (byly totiž hned dva!).
Vpravo, na prokladu nedaleko pozdějšího samostatného malodolu Václav, jsou vidět stařiny otevřené cca 15 m šachticí v letech 1924-29. Jednalo se o společný počin Ladislava Lisce a Emila Cimermana z blízkého Bdína, kde byl u nich v nájmu Adolf Svoboda z Přerubenic.
Teprve až po vyčerpání uhelných zásob byl o pár set metrů jihozápadně otevřen další (možná kvůli zmíněným stařinám nepropojený) malodůl totožného pojmenování, otevřený ale štolou. Ten byl činný v letech 1930-36. Jako majitelky(!!!) jsou uváděny Božena Valešová ze Slaného a Marie Škuthanová z Dučic. Plnomocníkem je tentokrát Josef Svoboda z Dučic č.p.7.
Černá bible navíc ještě uvádí provozování dolu od roku 1939 do roku 1946 sdružením Kamenouhelných dolů Humboldt a Herkules v Přerubenicích. Tomu by odpovídal druhý - novější odval pod silničkou, kdy znovu prošli stařinami za uhlím dál do dolových měr Gottes Segen .
.V povídání o malodolech Humboldt jsem zmínil, že původní těžba otevřená jamou po První světové válce sousedila s pozdějším dolem Václav. To václavův je ten odval přímo severně v poli nad Přerubenicemi, co je u něj takové to nadstandardní sídlo.
Po starém Humboldtu do dneška už nic nezbylo, ani kopeček odvalu, ikdyž na starých leteckých mapách vidět je. Evidentně ho později navezli na sousední odval. V mapách jsem ale zakroužkoval staré humboldtovy šachtice. Úvodní důlní díla dolu Václav jsem standardně označil šipkami.
Teď se soustřeďte! Protože byl malodůl Václav otevřen štolou, je jeho odval v kopci pod starým - jamou otevřeným - dolem Humboldt v dolové míře Johann. Václav těžil však z dolových měr Gottes segen výše do svahu. A právě mezi zmíněnými dolovými měrami se nacházely ty nejstarší - Franz a Josef, které dotěžoval starý Humboldt.
Podle dostupných informací byli majitelé dolu Václav pánové Karel Urbánek a Josef Valeš ze Slaného, kteří jej pronajali Václavovi Chmelíkovi (taktéž ze Slaného) a Antonínu Sajlerovi, malotěžaři z nedalekého Bdína, co tam provozoval vlastní důl Antonie. Naddůlního jim dělal Vladimír Lidický, jež šéfoval cca 30-i maníkům.
Z map je patrno, že se zde těžilo od roku 1930 minimálně do roku 1944, pod jakou firmou ale těžko říci. Zajímavost - na hranici lesa je patrný odval cca 30m větrní šachtice s několik let starým konzolidovaným propadem.
DUnK se o tomto malodolu, buhvíproč, vyjadřuje s despektem a motá Humboldt s Václavem (jakože jeden byl náhradou druhého), ikdyž neměly spolu nic společného, do roku 1938 ani majitele, pak ale nevím.
No a abych jen neteoretizoval, tak jsem v terénu pořídil potřebné snímky a opatřil je popisky:
Nedaleko Přerubenic se ještě nacházel jeden důl a to byl Herkules. Dnes po něm nic nezbylo. Byl opět ve svahu nad obcí, ale východněji, na pravé straně dnešního lesíka. Podrobně ho popisuji v oddílu věnovaného sousednímu Bdínu, protože tam katastrálně patřil. Proč ho ale zmiňuji zde? Protože patřil pod místní firmu Sdružení kamenouhelných dolů Přerubenice, pod kterou patřil ještě ten nejnovější důl Herkules. Tahle společnost ale provozovala bdínskou Svornost, pochválovskou Jiřinu a dučického Knížete Schwarzenberka.
No a rozloučíme se pohledem letecké snímky z roku 1947, tedy těsně po skončení těžby:
Určitě vás zajímá, proč tu nejsou žádné fotky popisovaných malodolů. No, protože se mi je nepodařilo sehnat, ikdyž je jasné, že určitě někde existují, protože jde o období mezi válkami.
Takže, pokud nějakou máte, ozvěte se mi, prosím, na níže uvedené kontakty, jenom si je ofotím a doplním je sem. Předem děkuji!
Zdař Bůh!
Ing. Karel Kestner .
web a FB MALODOLY UHELNÉ
malodoly@seznam.cz, tel: 774 88 27 38