Geologickým složením náleží hejtmanství Slánské k nejrozmanitějším a nejzajímavějším krajinám země České; neboť mimo prahory a třetihory jsou v něm zastoupeny téměř všecky hlavní útvary hornin.
.
1. Silurský útvar.
Útvar silurský zastoupen jest hlavně břidlicí (drobovou), jež vystupuje z obory Křivoklátské, jde k myslivně Lánské, běží kol Žiliny a Družce, táhne se podél potoka Zákolanského hlavně po pravém břehu k Votvovicům, mezi Minicemi až za Debrno, kol Minkovic po levém břehu Vltavy až k Libšicům, dále na pravém břehu Vltavy kol Dolánek až za Chvatěruby, ke Zlončicům a k Postřižínu. Podél břehu Vltavy vyskytuje se buližník, jako u Libšic, u Minic a Debrna, kdež se v něm hnízda leštěnce nalézají.
.
2. Prvohory.
Z útvarů prvohorních, z nichž útvar devonský vůbec v Čechách se nenalézá, zastoupeny jsou v hejtmanství Slánském oba druhé útvary, totiž: kamenouhelný či karbonský a permský.
.
Zvláště důležit jest útvar kamenouhelný, jenž tvoří horniště Rakovnicko-Kladenské či Slánsko-Rakovnické. Útvar tento spočívá na severovýchodním okraji útvaru silurského, jenž zvolna pod vrstvy uhelné zapadává. Nejvýchodnější konec nachází se u Kralup, kdež uhelný pískovec (žernov, Arkose) kolmé stěny tvoří. Odtud běží směrem JZ k Minicům, Votvovicům, Zákolanům, Týnici, Brandýsku, Svrčovicům, Stelčovsi a Kročihlavům, odkudž se do Křivoklátského lesa zatáčí; směrem k Z prostírá se kol Zeměch až k Slatině, kdež pokryt hlínou diluvialní, táhne se od Zvoleňovši dosti širokým pruhem k S a podél potoku Knovízského, jsa na dvou místech a sice mezi Podlešínem a Knovízí a u Sak sevřen vrstvami permského pískovce, šíří se u Třebichovic opět na J k Libušinu a dále do lesů Křivoklátských. Na S za ideální hranici útvaru tohoto lze považovati údolí Ohře. Vrstvy uhelného útvaru, jenž pod vodorovnými vrstvami pískovce a opuky spočívá, nesouhlasí s uložením vrstev břidlice silurské ani s vrstvami křídového útvaru; nýbrž úklon jich namířen k S pod úhlem 8—20°.
.
V uhelné pánvi Rakovnicko-Kladenské rozeznáváme tři oddíly, z nichž nejhlubším je Kladenský, pak Slánský a posléze Hvézdský.
.
Oddíl Kladenský rozkládá se jen částí v hejtmanství Slánském. Hlavní uhelná sloj v tomto pásmu je 3—13 m mocná. U Brandýska (v dolech nyní opušténých) byla dostižena vrtáním ve hloubce 231 m; u Libušína přišlo se v hloubce 535 m na vrstvu přes 7 m silnou. Uhlí spočívá na jemném pískovitém lupku. V černém lupku, jenž bezprostředně pod uhlím leží, vyskytují se zejména u Minic krásné otisky kapradin. Svrchní vrstva uhelná v této sloji, zvlášté u Minic, jest prostoupena kyzem, takže se zde druhdy zelená skalice dobývati mohla. Taktéž mnohé vody z horniště tohoto prýštící obsahují rozpuštěnou skalici. Nad touto slojí spočívá mohutná vrstva pískovce, složeného z oblázků šedého a bílého křemene a z úlomku červeného buližníku. Pískovec ten tvoří malebné stěny u Kralup a též u Žehrovic na den vystupuje. Slabší sloje uhlí táhnou se v tomto pásmu zároveň s hlavní slojí přes Koleč k Brandýsku a Tuhani.
.
Oddíl Slánský zaujímá širší pásmo, jež obsahuje četnější, ale slabé a silnými vrstvami pískovce, lupku a jílu oddělené sloje. Nejspodnější 1.6 m mocná sloj táhne se údolím Zvoleňoveským, k Podlešínu, Knovízi a Jemníkům a zabíhá pod křídovou vrstvu Smečenskou. Uhlí má nad sebou mezi vrstvami lupku a pískovce sloj červené železnaté hlinky, která se u Nouměřic dobývá a tesařům za barvu slouží. Druhá sloj táhne se od Velvar k Slanému a Kvíci, a zabíhá též pod vysočinu Smečenskou. Výše leží sloj Přelická a obě sloje Tuřanské. Sloje ty jsou 1-1.5 m mocné a proto méně vydatné.
.
Oddíl Hvézdský (zván dle vsi Hvězdy na Z Slaného) tvoří pískovce se živcovitým tmelem, v němž je mnoho zelenavé hlinky přimícháno. V pískovci tom leží jíly a černavé lupky, ve kterých se 2 neb 3 sloje uhlí nalézají, z nichžto nejmocnější as 1.6 m dosahují.
.
Dle nejnovějších bádání rozeznává se v uhelné pánvi Slánsko-Rakovnické dvojí pásmo, a sice jižní či ležaté a severní či visuté; ono jen severní svou hranicí zasahuje do hejtmanství Slánského, toto pak valnou částí prostupuje okres od Velvar ke Krušovicům (hejtm. Rakovník). Hranice pásma visutého uhelných flecí (slojí) v Slansko-Rakovnické pánvi jde od Velvar k J a JV přes Nouměřice, Kamenný Most, Zvoleňoves, jižné kol Podlešína a odtud směrem k SZ severně kolem Knovíze a Jemník, mezi Přelicemi a Studňovsí ku Hvězdě; po té hranice mizí mezi Mšecem a Srbčem ve vrstvách křídových a vystupuje opět mezi Řenčovem a Kroučovou, kdež přechází hranice hejtmanství Slánského. Severní hranice nelze přesné zjistiti, ježto pásmo flecové hluboko zapadá pod souvrství křídové; nejsevernější body byly zjištěny u Kvílic, Plchova a Milé. I severněji těchto míst odkryty byly výchozy uhelné; však nelze jich čítati k visutému pásmu.
.
Uhlí uloženo jest v několika ložích, jež jsou od sebe oddělena prostředími; tak na př. u Slaného má 1. lože uhelné 24 cm, prostředí 7 cm, 2. lože uhelné 22 cm, prostředí 31 cm, 3. lože uhelné 55 cm a prostředí 38 cm, pak jest vrstva pískovcův a lupků 100 cm, po ní 4. lože uhelné 21 cm, prostředí 1 ?m a 5. lože uhelné 14 cm mocné. Tato lože visutého pásma dle pozorování sestávají všude ze dvou lavic uhelných (svrchní a spodní), jež mají u Podlešína 53 cm a 35 cm, u Knovíze 55 cm a 35 cm, u Slaného 54 cm a 35 cm, u Studňovsi 55 cm a 35 cm a u Kroučové 55 cm a 40 cm silnou vrstvu uhlí. Mezi oběma lavicemi jest prostředí u Kroučové 5 cm, u Studňovsi 1 m, u Slaného 3.91 m a u Knovíze a Jemník 8 m mocné.
.
Uhlí pásma visutého je t.zv. lupkové uhlí, v němž se střídají vrstvy kostkového uhlí lesklého a břidličného uhlí matného; místy vyskytují se uhelné vrstvy barvy hnědé, v nichž přicházejí hojná terčovitá tělíska, popsaná jako semena rostlin (Carpolithes Coniformis).
.
V dolech od Tuřan až ku Kroučové vyskytuje se nad uhelnou flecí t. zv. švarta či živičný lupek v síle 3-13 cm s četnými zbytky ryb a ještěrův.
.
Příkladem složení vrstev buď uveden jeden důl u Studňovsi, kde pod ornicí byl objeven světle šedý jíl; železitý, poněkud písčitý lupek: červený, zelenavě skvrnitý jíl; červenavý, šedě skvrnitý pískovec; pak písečný, slídnatý lupek; dále světle šedý, jemnozrnný pískovec a opět lupky až ku sloji uhelné; celkem as 20 m hloubky.
.
Ač zemskými převraty jsou vrstvy pásma visutého jednak pošinuty a jednak i prorvány, jeví se přece stejnorodými na základě stejných zbytků v ústrojných. Z těchto zbytky živočišné uloženy jsou hlavně v tak zv. švartě a rostlinné ve vrstvách lupku nad švartou a zřídka též ve švartě. Celkem bylo nalezeno 33 druhů živočišných (hlavně ještěrův a ryb), z nichž 30 bylo ve švartě, 2 ve vápenci nad ní a 1 v lupcích: druhů rostlinných jest úhrnem známo 73, z nichž 64 objevuje se v dolech se švartou a 42 v dolech, kde není švarta vyvinuta. Valná část druhů patří mezi kapradiny, přesličky a jiné rostliny tajnosnubné, jež se vyskytují jako kmeny, listí a plod.
.
Útvar permský vyskytuje se v Čechách jen asi na šesti daleko od sebe rozlehlých místech, z nichžto skupina Manětínsko-Zlonická či Rakovnická jest vedle Broumovsko-Semilské či Trutnovské nejrozsáhlejší, kdežto Cernokostelecká a Landškrounská jsou daleko menší a Chejnovská v Táborsku a Budějovická jsou dosti nepatrný. Téměř celá pánev Rakovnicko-Kladenská pokryta jest červeným pískovcem permským, jenž toliko na jejím jižním okraji od Kralup a Velvar ke Kladnu a Rynholci zanechává neširoký pruh jím nepokrytý. Hlubší stupeň byl odkryt u Kroučové, prostírá se k Srbči, Libovicům, Lotouši, přes Dolin, Zlonice, až na Z Velvar. Vlnitě zohýbané jeho vrstvy ztrácejí se pod vyšším červeným pískovcem a kvádrovým pískovcem.
.
Vyšší vrstevní stupeň, jenž ve všech skoro údolích pod kvádrovcem vystupuje, obsahuje pískovce červené, nezřídka zelené skvrnité, pak lupky zelené a modravé, jež blíže povrchu v jíl přecházejí. Vrstvy permské netvoří v hejtmanství Slánském celku, nýbrž prostoupeny jsou útvarem křídovýmr takže tvoří několik ostrovů, jako na potoce Vranském, v okolí Zlonic, při potoku Bakovském, nad Vel vary při potoce Červeném i na J Smečna. Porůznu vyskytují se lože červeného vápence jako nad Lotoušem a u Budenic aneb pruhy rohového křemence jako u Klobuk a Zlonic.
.
3. Druhohory.
Z druhohorních útvarů (Trias, Jura a křídový) velkou měrou zastoupen jest útvar křídový (Cenoman a Turon) pískovcem kvádrovým a opukou. Mohutné vrstvy tohoto útvaru pokrývají severní část útvaru kamenouhelného. Jižní hranice tohoto souvislého horniště křídového, jež hluboko na S zasahuje, běží okolo Řencova, Kroučové, Bilichova k Panenské Týnici, Vranému, Jarpicům, Kmetňovsi, Velvarům až k Nelahozevsi.
.
Vodorovné vrstvy pískovce a opuky křídové pokrývají v jednotlivých porůzných ostrovech ještě velkou část horniště kamenouhelného. Všecky tyto ostrovy tvořívaly jednou bezpochyby souvislý celek. Opuka pevná, jež na okrajích přechází v opuku hlinitou, tvoříc takový ostrov, táhne se od Želeníc směrem JZ mezi Pchery a Olšany, Motyčínem a Vinařicemi až k Tuhani; jiné opukové ostrovy nalézají se u Mšece, Smečna, Kladna, Netovic, Drnova, na S Slaného směrem k SV i na jiných místech. Opukové tyto ostrovy objímá z pravidla pískovec Korycanský, jenž na některých místech, jako v údolí potoku Třebichovského a Červeného, druží se k vrstvám červeného pískovce slinitého útvaru kamenouhelného. Od Slaného až po Zvoleňoves prostírá se, pokryt jsa vrstvou hlíny diluvialní a opukou, ostrov z vrstev pískovce Peruckého.