Dole jsou odkazy k jednotlivým lokalitám!
A TY HŘEDLE LEŽELY HNED VEDLE (MUTĚJIC)
Další, pro naši hornickou historii podstatná, obec Hředle ležela mezi již mnou popsanými Mutějovicemi, které navazovaly na taktéž již zdokumentovaný Kounov, a další důležitou, a také již zmapovanou, těžařskou obcí Kroučovou. Nezaměňujte je ale s berounskými „rudnými“ Hředlemi, ty se kdysi psávaly jako „Haspeln“, ty naše uhelné byly vždy „Hredl“. Tedy až do protektorátu, kdy se zde na hlavičkovém papíře jednoho dolu zaskvělo všematoucí nápis „Steinkohlenberwerk Richard in Haspeln“….
A teď ke zdrojům tohoto článku. Oproti běžně používaným podkladům jsem v tomto případě rád využil zápisky z unikátní Hředelské kroniky, které jsou v lecčems vpravdě objevné a pomáhají dotvořit celkový obrázek doby, které ani mapy, ani statistické ročenky, dokonce ani zápisy ze soudních pří nedokážou nahradit. Velký dík tedy místnímu učiteli a kronikáři panu Františku Janouškovi, který s neobyčejným citem vylíčil pro svou obec tak důležité momenty, jako bylo zprůmyslnění doposud výlučně zemědělské krajiny hornickým ruchem - zde až mezinárodního rozměru.
Obrázek č.1: Rozmístění dolových měr v katastru obce Hředle
Ptáte se, proč zde, u malé středočeské vesnice zmiňuji mezinárodní rozměr? Globalizace totiž není hitem jen žhavé současnosti, její prvky najdeme už v bouřlivém 19.století a dokonce i u nás - v České kotlině. Sledujte, kolik jich v jedné malé vesnici najdeme.
Tak především - právě zde vzniklo pro revír zásadní HŘEDELSKÉ KAMENOUHELNÉ TĚŽAŘSTVO pánů společníků: Gabriela Františka Janouška z Prahy (majitele strojní továrny v Praze a zámečku "Hadovka" v Dejvicích) a Alexandra Beattie z daleké Anglie. Ano, jde o tutéž firmu, která převzala těžařská práva od Fürstenberků na Lánech, provozovala tamní malodoly a založila zde i první větší důl Beata (Beattie) a to na trase koněspřežné dráhy do Prahy. Aby se pak následně po nevydařené expanzi a řízeném bankrotu transformovala do dluhy nezatížené „nové firmy“ ANGLO-ČESKÉ KAMENOUHELNÉ SPOLEČNOSTI, která pak otevřela v blízkém Rynholci po dlouhá léta fungující doly LAURA a ANNA (ČSA). Svět je prostě takhle malej a podnikatelské finty jsou asi věčné…
Jen pro zajímavost – naši Angličané (údajně byli čtyři) se také ještě těžebně zapsali u Sence, kde se pokoušeli otevřít další uhelný důl, jak to popisuje místní semitský malotěžař Jakob Kohn ve svých pamětech. A to se jim nakonec povedlo u Hostokryjí, jak vyčítáme z příslušné statistické ročenky. Ale zpět do popisovaných Hředlí. Zde těžařstvo drží nejdříve 5 GM (Antona de Paulu, Adolfa, Franze, Ignaze a Eleonoru). Mimo poslední jmenovanou se však jejich pozice nezachovaly, ale mé podezření ukazuje na pravděpodobně následně sloučené důlní míry Alexander a Gabriel, což byla právě křestní jména obou zmiňovaných majitelů.
Plnomocníka jim zprvu údajně dělal (uvádí to tak kronika!) samotný Jan Váňa, určitě však Němec Emil Grube, později ještě Ing. R.Fitz (je náhoda, že pozdější ředitel Mirošovského těžařstva používal stejné příjmení?) a pak zde najdeme ještě Louise (Alfonse, Ludwiga) Weningera, jehož jméno nám zachovala mapa 3. císařského mapování jako název dolu. Podle názvu sice hředelská, ale jinak vpravdě mezinárodní, společnost v době rozpuku obhospodařovala 41 (!) GM zde, 31 GM u Hostokryjí a 11 GM na Lánech. A těžba v Hředlích byla prý tak vydatná, že se údajně uvažovalo i s odbočkou lánské koněspřežné dráhy ve směru Hředle-Kačice. Kronikář mapu s vyznačenou trasou do Řevničova a dál prý na vlastní oči viděl červeně vyznačenou v mapě.
Ale vraťme se ke zmiňované globalizaci. Několikráte zde již padlo jméno Emil Grube, tak si povězme, co je o něm známo. Byl německé národnosti a pocházel z města Brauschweig západně od Berlína. Nevím sice, jak se dostal do naší krajiny, ale dochovala se informace o jeho spřízněnosti (byl jeho zeť!) s kladenským selfmademanem Janem Váňou. Kronikář mu připisuje profesi „podnikatel stavby dolů“ a výslovně zmiňuje jeho účast v horním nákladnictvu působícím v Rynholci. Ve Hředlích tento muž vystavěl roku 1860 (později vyhořelý) mlýn a také samostatný důl na "Ratislavech" s jamou 25m hlubokou opatřenou těžním strojem o síle celých 7 koňských sil. Součástí areálu byla i evangelická (související tedy s národností těžaře) modlitebna. Grube dokonce vlastnil koncesi pro vyhledávání uhlí v celém pražském kraji a jeho činnost je zachycena i na Novostrašecku. Ve Hředlích postupně rozšiřoval své impérium skupováním jednotlivých měr řadových malotěžařů.
Po nějaké době se však dostal do finančních obtíží a doly měl pod nucenou správou. To ale už v roce 1862 přichází do Hředlí anglický lékař Dr. Alexander Beattie, o kterém se vyprávělo, že byl údajně milionářem a vlastníkem statků v daleké Indii, byť se choval jako šetřivý podivín. Správcem jeho dolů byl zmiňovaný Němec Weniger, po něm to Josef Treisler a pak další Němec Tiffe. Po nich přišla na chvíli samospráva Grose a bří.Křížků a pak již důl přešel dražbou na podnikatele Kulhánka a ten jej dál prodal do vlastnictví rodu Lorenzů (Růžena a Arnošt). Poněkud níže bude o Lorenzovi více informací...
Obrázek č.2: Rozmístění dolové činnosti s využitím DMR mapování a místopisu
Beattieho místní "impérium", vystavěné pravděpodobně na troskách Grubeho firmy, však čítalo celou trojici samostatných areálů: "V Kotlinách" a na "Ratislavech" po 50.000 zlatých a pod lounskou silnicí za 100.000 zlatých. Těžily pro odbyt do Loun, Prahy a pro Buštěhradskou železnici. Kronikář však zmiňuje i další zajímavou, zatím nikde netradovanou informaci – Dr. Beattie údajně utopil další obrovské jmění do nezdařeného hloubení dalšího čtvrtého dolu ležícího kdesi u „obecního“ lesa. Jáma ani po 100 metrech tam však nenarazila na uhlí, musela tedy ležet výše do svahu Džbánu. Podle těchto dispozic se jedná o lokalitu SV od pozdějšího dolu Ludmila. Po bankrotu se však Angličani do Hředlí již nevrátili - s těžbou zde končí roku 1877.
Těsně nad obcí, v lokalitě zvané "Kotliny nad průhonem", začínali však již kolem roku 1840 zatím nikde v literatuře nezachycení nejstarší těžaři: Mazák, Vávra, Čejka a Fanta. V roce 1848 je zde již zachycena fürstenberská štola pro potřeby blízkého krušovického pivovaru a díky soudním tahanicím kvůli poničeným cestám víme také o těžaři Bulantovi, takže pro pomístní název samoty uprostřed polí - "Bulantovna" - máme jasné vysvětlení.
Ani lokalita SV od obce (tedy východně od Kotlin) zvaná "V Kusech" ladem ležet nezůstala.
Souběžně s Hředelským těžařstvem zde totiž těží pražský hormistr Jiří Štampach. Malodůl si otevřel klasickým způsobem - kombinací štoly a šachtice. Zaměstnává 12 horníků a uhlí vozí potahem do Kačice, protože v Praze na něj má odbyt. A vydrží zde dlouho. Od roku 1852 až do konce století. Jeho míry pak kupuje rolník Josef Kapoun z Milého, který s osmi havíři dobírá zbytkové pilířky až do roku 1908. Uprostřed první světové se do těžby o něco východněji pouští místní sedlák František Bařtipán. Pracuje už s 26 havíři a protože se mu daří, zakládá na konci války ještě druhou štolu. Obě se jmenují RICHARD. Vydrží do roku 1938 a na začátku druhé světové důl kupují báňští podnikatelé ze severu - bratři Jan a Emanuel Laškové. Se 7 úředníky, 62 dělníky, 53 karbidkami a 10 benzinkami přečkají válečnou vřavu, aby se pak po poválečném přetahování se Středočeskými uhelnými a železorudnými doly n.p. Kladno odstěhovali snad někam do Švýcar. Důl později provozují a v roce 1966 pro nerentabilitu uzavírají ČLUZ Nové Strašecí.
Obrázek č.3: Fotografie dolu Richard
Dalším zdejším bohatým těžebním územím byla oblast severně od obce zvaná "Ratislavy". Tady se už budeme pohybovat v malém českém podnikatelském rybníčku, ale i tak to bude zajímavé.
V prvním ostrém ohybu silnice vzhůru do Džbánu k Lounům stojí zděný domeček a nedaleko něho v březovém lesíku je skrytý odval. To je pozůstatek šachty Ludmila, kterou snad původně založil František Lorenz a později převzal další František, tentokrát Šmíd z Rakovníka. Její starší sestřička byla jáma Jan Křtitel z roku 1904, kterou F.Lorenz založil za svou vilou na Ratislavech a jeho firma se jmenovala LORENZOVY KAMENOUHELNÉ DOLY JAN KŘTITEL ve HŘEDLÍCH . Kdo byl František Lorenz? Ředitel Vondráčkových dolů v Brantě finančně podporovaných nadnárodním kapitálem bří Guttmannů. Bydlel v Hostokryjích, ale pomník má na Vinohradském hřbitově.
Lorenzův podnik vydržel s dechem jen do roku 1916, kdy jej přebírá rakovnický podnikatel František Šmíd. Tomu historicky patřila nejen Huřvinská cihelna s pozdější základnou uhelných dolů, ale také již jednou zmiňovaný důl Brant u Hostokryjí a ještě další doly v Kněževsi. Přebráním dolových měr Jana Křtitele a následnou propůjčkou dalších měr v jeho prospěch jménem Karla sceluje těžené území, na kterém zakládá KAMENOUHELNÉ DOLY LUDMILA ve HŘEDLÍCH FR.ŠMÍDA. Náhradou za odvrženou jámu Ludmilu hloubí již roku 1916 jámu 47 m hlubokou Karlu I o dva roky později 13 m Karlu II a po roce přibývá ještě 15m větrní Vlasta. V roce 1922 se však činnost zdejší Šmídovy filiálky osudově zadrhne na prachbídném odbytu relativně drahého uhlí horší kvality a už nepokračuje.
Obrázek č.4: Kresba Šmídova dolu Karla
Ve stejné době a ze stejných důvodů končí i těžba na nejmladší z jam PRŮMYSLOVÉ SPOLEČNOSTI ELEKTA SCHÖNBACHOVÁ A SYN – Schönbach s indexem 5. Doly zde byly založeny již roku 1884 a těžilo se zde uhlí z původních důlních měr Roman a Dominik zaknihovaných Václavem Ledvinkou k roku 1857, které držel zároveň s DM Barborou minimálně k roku 1867, kdy k těžbě na stejnojmenných šachticích přibírá ještě Tomáše Landu. Podíl Landy kupuje v roce 1895 právě Václav Schönbach a po smrti druhého společníka získává důlní podnik celý. Roku 1899 zde zřizuje řádnou šachtu, parní pilu na dřevo a cihelnu. Bohužel však umírá na podchlazení při zmáhání poruchy čerpadla a tak na jeho místo nastupuje nejstarší syn. Tomu se však podnik zadlužený u novostrašecké banky udržet nepodařilo.
Obrázek č.5: Osazenstvo dolu Schönbach
Zatímco z Ludmily a Karly zbyly patrné odvaly, Ledvinkovy a později Schönbachovy doly jsou pro intenzivní zemědělskou činnost prakticky nedohledatelné. Pro orientaci dodávám, že se nacházely v prostoru bývalé plechové česačky v polích směrem k Parkánu. Dodnes tam vede polní cesta.
V tomto samostatném bloku musím ještě zmínit důlní míry Florian a (další zdejší) Barboru knihované před rokem 1861 na Johanna Slapničku z Rudy (!), ale asi ne z té naší, protože „leiterem“ zde byl rokycanský Gustav Bílek. K němu v rozmezí let 1864-7 přistupují Josef Kapoun, Václav Kloub a již jinde zmiňovaný Emil Grube, aby poslední dva zase z díla odstoupili a přenechali důl do vlastnictví manželům Kapounovým (Josefu a Anně).
Na hředelský katastr se ještě propracoval od západu během druhé světové války důl PERUN III. Jak a proč, kdo ho hloubil, kdo provozoval a kdo zavíral, jsem popsal již v předešlém článku o Mutějovických dolech, tak se nebudu opakovat.
Obrázek č.6: Fotografie dolu Perun III
Nyní k těm nejpůvodnějším dobývkám na hředelském území.Ty se prováděly samosebou na výchozech uhelné sloje a to západně od vsi, k jednostranně vyvýšené kře zvané „Na Parkáně“. Proto se také od pramenů Mutějovického potoka až k bývalému parnímu mlýnu táhne celá řádka těsně sousedících JDM. Vojtěcha (Adalberta), Barboru a Eduarda skoupil velkopodnikatel Jan Antonín Starck od původních těžařů Josefa a Václava Tvrdých a všudepřítomného Emila Grubeho. Západněji od jeho državy těžila již jen Marie Bílková v DM Augustin a Josef. Ta ovšem východně od Starcka držela ještě dvě míry Eustach I+II. A mezi oba severoplzeňské těžaře se stačil vmáčknout už jen Minařík s Bulantem se smůlovitým (vytopeným) dolem Štěpán ve stejnojmenné míře Stefan.
Všechny zde popisované důlní míry byly těženy od výchozů rumpálovými šachticemi. Uhlí nebylo dvakrát kvalitní a těžaři postrádající mechanizaci měli problémy s čerpáním přítoků důlních vod. Proto byly malodoly záhy opouštěny a těžba se do zdejšího prostoru vrátila jen nakrátko v době energetické nouze na sklonku 1.světovém války. A to socializačním dolem SVORNOST a Kaslovým CYRILEM, v nichž v obou měl prsty podnikavý František Šmíd.
Angličané, Němci, Rakušáci v jednom chumlu s místními a to více jak jedno století na tak omezené ploše katastru malé středočeské vesničky! Naštěstí pro pozdější rekonstrukce se jednalo jen o jednu sloj metrové mocnosti. Nebýt toho, upřímně pochybuji, že by to někdo někdy dal dohromady. Takhle se to aspoň z části povedlo. Hředelské těžařstvo ať toto vezme jako satisfakci, literatura na něj jaksi fatálně pozapomněla....
MÁTE LEPŠÍ? VÍTE VÍC? REAGUJTE NA: malodoly@seznam.cz