Nebezpečné dolování.
(Přestupek proti bezpečnosti těla)
Před soudem odvolacím.
Dne 5. října 1889 konáno bylo u okresního soudu v Rakovníce závěrečné líčení s p. Arnoštem Lorencem, ředitelem uhelných dolů hostokrej-lubenských, žalovaným pro přestupek proti bezpečnosti těla dle § 182., kteréž skončilo tím, že obžalovaný uznán byl vinným a odsouzen se vzhledem ke mnoha polehčujícím okolnostem a s použitím mimořádného práva zmírňovacího ku pokutě 300 zl. ve prospěch chudých obce lubenské, v případě nedobytnosti k vězeni na dobu 60 dnů, krom toho ovšem také k náhradě nákladů trestního řízeni a k náhradě 35 zl. k rukoum soukromých účastníků.
Příčiny obžaloby, vznesené státním zastupitelstvem na jmenovaného ředitele hor hoslokrejsko- lubenských, byly následující:
Celá řada občanů lubenskýcb, rolníků a domkářů, vymohla si výměry okr. soudu v Rakovníce z d. 3. dubna a 19. května 1889 důkaz k věčné paměti znalci z oboru stavitelství a hornictví o tom, že poškozena jsou staveni jejich dolovánim v blízkých dolech hostokrejsko-lubenskýcb, náležejících firmě bratři Guttmannů a J. Vondráčka, kteréž spravuje plnomocný ředitel Arnošt Lorenc.
Četní rolníci a domkáři - kteří později v procesu slyšeni byli jako svědkové - pozorovali již ode tří let, že na jejich staveních - i pokud nové zřízena byla - ve zdích a klenutích objevují se trhliny, i domnívali se, že příčinou toho jest dolováni pod obcí lubenskou. Vypověděli František Matějka, vlastník stavení č. 53, že slýchal pod zemí duněni jako střelných ran, až se staveni jeho otřásalo. Antonínu Hasalovi ztratila se ze studně voda. Jiní obyvatelé zase, na př Jan Melč, mají zdi stavení svých tak ssedlé, že ani dveří, ani oken zavírati nemohou, ba za stodolou Melčovou objevila se v jilovité zemi pojednou trhlina, že do ní člověk nohu až po stehno vstrčiti mohl a kdysi zapadl do trhliny té zadní nohou vůl. Trhlina byla pak z nařízeni obecního starosty zasypána, aby se dalšímu možnému neštěstí předešlo. Všechny tyto známky nasvědčovaly, že pod samou obci lubenskou nedovoleně se doluje. Vyskytuje se tu případ nedovoleného dolováni a podrýváni celé obce a lidských obydli, podobný onomu dolování na Kladně, kteréž bylo před nedávným časem předmětem obecné pozornosti a dlouhého procesu soudního.
Že skutečně při dolování v horách hostokrejsko-lubenských překročena byla hranice a že dolováno bylo pod obcí, dokázáno bylo i vyšetřováním a soudním svědectvím znalců. Jako takoví povoláni byli a úsudek svůj soudu podali znalci z oboru hornictví inženýři Ant. Bejšovec z Plzně a Karel Štegl z Kroučové, kteří připustili, že také dolováním pod obcí povstaly trhliny ve zdivu jednotlivých stavení, zejména a staveni Izáka Kohna, manželi Hejdoyých, Melčových, Váňových, Čeňka Jiráska, Jana Hojtíka. Opravdový důkaz o souvislosti s podzemními prostorami shledali však několik metrů západně od stodoly Melčovy, kde následkem dobývání uhlí bez zasazeni pilířovitého utvořil se až na povrch země otvor pět centimetrů široký — trhlina svrchu zmíněná.
Znalci z oboru stavitelství pak, Josef Brzák a Frant. Douda z Rakovníka, byli slyšeni při hlavním líčení. Prvý připouštěl možnost, že následkem dolováni povstaly trhliny toliko u stodoly Jana Melče; ostatní trhliny na jiných staveních připisoval špatnému materiálu, částečně mělkým základům a částečně nepříznivé půdě. S tím souhlasila výpověd stavitele Doudy, který však připustil možnost, že dolování spoluúčinkovalo při poškození také jiných staveni, zejména při staveni Iz. Kohna a Josefa Svobody; při dvou staveních nachází však zcela určitě příčinu trhlin zdivá v dolování a sice u stavení Melčova, kde u stodoly zděné jsou čelo a zadní délka sesazeny a ohnuty, pak u staveni Václ. Hejdy, kde u stodoly zadní podélná zeď a část čela jsou nahnuty a sesazeny, a sice z toho důvodu, že obě staveni jsou blízko u sebe a právě blíže oné trhliny, způsobené dolováním za stodolou Melčovou. Znalci pp. Josef Brzák a Karel Štégl vyloučili sice možnost, že by dolováni pod obcí lubenskou bylo nebezpečným tělu, vylučujíce možnost propadnutí se půdy aneb sříceni se staveni; avšak znalec Fr. Douda vyloučil toliko náhlé nebezpečí, nevylučuje však možnost, že by se staveni sřítiti mohla.
Nade vši pochybnost však nabyl soud rakovnický přesvědčení o dolování pod obcí lubenskou proti předpisům zákona horního ze spisů c. k. revírního úřadu v Praze, jež byly při onom hlavním líčeni přečteny. Vyzval totiž jmenovaný úřad již dne 19. března 1888 obžalovaného Arnošta Lorence, aby ospravedlnil rozšíření tříd dolováním v dolech »Nostic«, »Pavel« a »Bedřich« pod hospodářskými staveními v Lubné, kteréž se nesrovnává se stávajícími předpisy a nařízeními, poněvadž zjištěné již nebezpečí pro obec Lubnou se tím zvětšuje. U vyřízeni dotyčného ospravedlnění Arnošta Lorence navrhl pak revírní úřad pražský hornímu hejtmanství, aby vzhledem k nedbalosti správy jmenovaných dolů v příčině opatřeni zajištovacích - po dlouhou dobu trvající - dále že dokázáno jest, že nebezpečí pro majetek ve větším rozměru tím přivoděno bylo, poněvadž celou ves ohrožuje - aby následkem všeho toho majitelům dolů nejvyšší trest uložen byl a pohroženo bylo odnětím oprávněni k dolování, jakož i současným oznámením státnímu zastupitelstvu.
Následkem této zprávy uložilo horní hejtmanství majitelům dolů lubenských pokutu 150 zlatých, jelikož proti čelným určitým ustanovením částečné bezprostředně pod hospodářskými staveními obce, částečné ve vzdálenosti menší než 20 metrů třídy hnány byly a otevřena byla rozdělání, čímž vzniklo nebezpečí pro obec Lubnou, a poněvadž ospravedlněni správce dolů Arnošta Lorence uznáno býti nemohlo.
Ze všeho toho, co svrchu pověděno, vysvítá jasně, že pod obci lubenskou, v dolech bratři Guttmannů - Ing. Vondráčka dělo se něco, k čemu majitelé a ředitel dolů oprávněni nebyli a z čeho nejen vznikla očividná škoda na staveních, ale vzniknouti mohlo i nebezpečí a po případě osudná katastrofa. Nebo hrozilo-li nebezpečí stavením, hrozilo také jejich obyvatelům, a nedovoleným takovým dolováním ovšem tedy byl ohrožen nejen majetek, ale i bezpečnost zdraví a těla lidského.
Majitelé stavení, na nichž objevily se povážlivé trhliny, podali původně na ředitele Lorence trestní oznámeni pro zločin veřejného násilí dle § 87. a bylo také zařízeno státním zastupitelstvem prozatímně vyhledáváni pro tento zločin. Později však toto vyhledáváni zastaveno a na Arnošta Lorence vznesena obžaloba pro přestupek proti bezpečnosti těla, kteráž záležitost skončila odsouzením obviněného, jak na počátku uvedeno. Z rozsudku toho odvolal se Arnošt Lorenc k soudu zemskému a včera provedeno bylo řízeni odvolací před senátem, skládajícím se z pp. radů Müllera (předsedy) a Vokouna a adjunktů Rečka a Jahody. Žalobu státního zastupitelstva zastával náměstek p. Lorenc, za obžalovaného Arn. Lorence dostavil se p. dr. Auředníček, soukromé účastníky pak, majilely to poškozených stavení, zastupoval p. dr. Podlipný.
Líčeni trvalo celý den. Obhájce obžalovaného uváděl, že nebylo dolováním ohroženo lidské zdraví aneb dokonce životy lidské. Tvrdil, že na staveních shledány byly trhliny zcela nepatrné, některé jako vlas, jiné do pěti milimetrů nejvýše. Ostatně, tvrdil, byly prý trhliny zaviněny chatrností staveni, špatným materiálem, mělkostí základů. Krom toho dokazoval obhájce, že v místech, o něž se jedná, již od r. 1883 se nedoluje a že nemohlo povstati žádné nebezpečí, poněvadž bylo prý dolováno ve hloubi 80 metrů a nemohlo nastati sřiceni stavení, stojících na tak silné kůře země, skládající se z tvrdých vrstev kamenných.
Zástupce soukromých účastníkův uváděl naproti tomu a osvětloval spůsob, jakým bylo dolováno, jen ze zisku, bez ohledu na bezpečnost statku a života lidi, na povrchu bydlících. Jest nepopiratelné, že se vyskytly trhliny na staveních i v půdě, o nichž znalci prohlášeno, že vznikly následkem dolování. Čára dolování na všechen spůsob byla překročena. Trhlina za stodolou Melčovou byla taková, že do ní mohlo spadnouti dítě, ostatně tam i dospělý člověk mohl zlomili nohu. V tom jest nebezpečí zdraví. Staveni byla rozpukána a znalcem bylo připuštěno, že se mohla sřítiti a obyvatele své pochovati.
Dělo se v dolecb něco, co se nemělo diti. Když přišla komise, aby vyšetřila, kam až sahají chodby a hloubeni v dolech, nalezena jsou ta místa dílem zatopena vodou, tak že nebylo přístupu ; otvory jiných byly zazděny a tvrzeno, že se tam více nedoluje. Občanům vysýchaly studně a že p. Lorenc cítil jakousi vinu sám, vysvitá z toho, že sám dal některé studně vycernentovali a že nabízel náhradu.
Po replice a duplice a po nedlouhé poradě soudu vynesen byl o šesté hodině večerní rozsudek, jímž odvolání Arnošta Lorence dáno místa, on osvobozen od žaloby a sproštěn ovšem také náhrady nákladů. V důvodech rozsudku mimo jiné řečeno: sluší zkoumali, zdali obviněný Lorenc a jak se provinil. Bylo vyšetřováno, jak se dolovalo, ale v tom směru nedodělali se znalci výsledku. Prohlásili sami, že by zkoumáni trvalo čtvrt roku. Oni neviděli vše a do některých tříd vůbec nebyli připuštěni. Byly ovšem shledány trhliny, které od síly vlasu šíří se až do 5 mm. Bylo shledáno, že trhliny ve stodole Melčově souvisí s dolováním, i trhlina za tou stodolou. Sami znalci soudní však řekli, že nebyli v místech pod zemi, která odpovídají místům na povrchu. Není ledy zjištěno, zdali trhliny odpovídají místům v dolováni. Jest otázka, zdali soud dle důkazů, které byly uvedeny, může uznati, že bylo kazů, které byly uvedeny, může uznati, že bylo ohroženo zdraví života a těla lidského. Znalci praví o trhlinách, že příčiny jejich jsou rozličné, že se musí hledali v sešlosti, ve špatném materiálu atd. Ale není tu prokázáno nebezpečí těla a nelze také přičítati Arnoštu Lorencovi, že by byl věděl, že dolováním ohroženo zdraví lidské. Z těch důvodů byl Lorenc obžaloby sproštěn a soukromí účastnici odkazuji se na cestu práva civilního.