STAŘÍ PAMĚTNÍCI
Při hledáni pamětníků je starým havířem ten, kdo má od sedmdesátky nahoru. Kdo má méně než sedmdesát, šedesát, je již počítán k mladším. Havíř F. G. z Karviné, pracoval v kopalňách Larischových od r. 1877, vzpomíná, jak jeho máma s prvními začala v Karviné havířovat: » ... a šachty, to nebyly takové palace, tajak vidimy - to byly taki gzenki. Na Henrichově (Jindřichova jáma) byla glymbša studňa jak poněkiera šachta. Ve Stavoch byla šachtica 10 sěng (sáhů) glymboka. Tam fědrovaly ograbovački na rempale v takich kilblach ...« Karviná měla nesčíslně drobných šachtic, po nichž už není památky; těžilo se v nich ručně, pomocí rumpálů, žentourů, jimiž otáčeli volci nebo koníci. - V některých místech vynášeli uhlí v putnách a košících po fártech nahoru. Všude to nebylo stejné. Vedle primitivních způsobů ujímalo se i těžení novější, dokonce byly zaváděny parní stroje.
Na staré šachtě:
» ... na vrchu to mělo taki budy z desek, v jednym koncu byla NOLEPA, taki pec, jak majem kovale ...« (Nolepa hřála havíře, svítila večer na cestu a větrovala důl). O prvním parním stroji na šachtě praví F. G. : »... byly to enem takove hašple s 1 cylindrem. Dyž na dole chytli 4 chlopi za šol, mašinoř nězabrol. ... U grofa Laryša byly dva reviry: pod kaštanami a pod lesem. V každým reviře byl jeden bergmajster a jeden štajger a jeden pisař. Potem byli dva oberhajeři, jeden ráno a jeden na noc, bo se robilo na 12 hodin - na oba reviry byl jeden markšajder ... Jak skončili štreke (košicko-bohumínskou), to potem bylo třa na každy revir 2 štajgry, bo uhli šlo do světa vagonama ...«
Havířova zbroj:
» . . . haviř fasoval tylec (tulej), helmisko (násadu), kěře sě musiol doma ostrugať a nabit do tulca, 12 špičokuv (krajčákové oboustranné výměnné špice), na kěře měl skořanum sabatore, potem fasoval svěder, gracku (kracli), handfajslik, rajnodel (?????), štamper (?????), aby mog ladung dobře ubiť, lampe, olej, bo se lampy nosily do domu - dali se vyfasoval klin, fajsel a střelný proch...« V letě šel haviř na panske pole, na pokosech sbiral vhodna stebla s kolinky - musela byt 24 coulu dlouha - doma naosíval drobneho střelneho prachu, naplnil stebla, smolou zalepil. Tak si připravoval »rachetle« do odpalu na cely rok. Když šel na šichtu, podle potřeby napočital si »rachetlí« do kuše: na překupu potřeboval odpalit 5 až 8 ran, v uhli jeden nebo dvě. Nutno poznamenat, že každý haviř svou zbroj nosíval domu. A když šel rano na šichtu, navěšel na sebe všechno náčini. Stary vyměnkař pravil, že každemu haviřovi nařadi blančelo na zadech, jako když dratenik jde z noclehu: zdalky každy slyšel haviře, jak jdou ze šichty nebo na šichtu. K tomu všemu musel si vzit haviř z domu vlastni sekeru, načini ke křesani a jil k ucpani »šusů«. Mnozi ucpavali nalož bramborovou plackou.
»Šlepři, co karovali vengli z předkuv do gospod (to zas huňťoře brali do vozuv a odvažali k šachtě), fasovali lopate, helmisko, širy, abo chomut se tež poviadole), kary, šlajsy (bez tego němug s kopca karovať) ... Teraz přidom forajtři, abo svicoci (chlapci od 12-14 let). Indě něsmiol haviřuv chlopěc isť do roboty, jeny kaj ojtěc robil. Forajter fasovol lampe, šerke, provaz (pomahal v obtižnych mistech do kopce a přes vodu, svicok s lampami v rukou svitil). Potem přidom najposlednějši - ograbovački a chlopi vrchovi při šitách ...«
Jak začínala šichta a jak havíř kopal:
»My zas chodili do roboty z druhe strany. Byli s nama i takovi, co meškali až v horoch, lebo chodili až od Opavy z Polomě, z Krasneho Pola. Z Martinova a z Puskovca to měli přes dubinu a přes vodu enem taky kusek. A tuž ráno zmy se zešli do cechovně, povrchovi i dolovi. U oltaře svate Barborky, patronky havířuv, zmy řikali a zpivali pobožne pěsničky. Na cechovně byla takova malutka věžička a v tej věžičce zvonek. Jeden chlop (dostával za to placene) zvonil rano, v poledně i večir. Jak bylo po modleňu, pospichal havíř po fartach na dul, zpod šachty vzal zbroj, co byla spuščena, a honem do předku. Řnul zbrojum pod štus, zevlek se, nabil špičak do tylca, flek přitahnul na tu stranu, z keře ruky robil, a šědnul ku šramu na jeden vinkel a kamarad na druhy. A šramali od rana až do druhe hodiny...«
Jaká byla denní mzda:
»Za vuz hrubeho uhla bylo 36 grejcaruv a za vuz drobneho 18 grejcaruv. Šleper měl od voza podle dalekosti. Jak měl jezdit 100 šahuv, to měl za vuz 14 grejcaruv. Huňťoři udali pří ličbě, kelko nafolovali. Za nafolovany vuz 100 šah odvezeny, byly 4 grejcary a za každych dalšich 100 šah 1 grejcar. Forajtři a ohrabovačky měli 40 grejcaruv, chlopi na vrchu 60 grejcaruv. Ale to se robilo na 12 hodin.«
»Vyplaty trvaly cely děn, od rana do večera. Tym, co byli na šichtě, braly vyplaty roby. Při vyplatoch vyplácali štyře. Štajger volal a ohlašoval, věla vozuv a kelko za vuz. Od zarobtku se odpočítalo za prach, za olej, za polamané helmiska, za potřiskane sklo do lampy, za mleko, za maso (haviři bravali z grofovskych dvoru poživatiny), za kobzole. Co zostalo, dostal haviř. Kasiř vyplacal desitkoma a pětkoma, oberhajeři jeden dvojšestkoma a šestkoma, druhy štverakoma a grejcaroma. Při vyplatě před šachtu byl dycky až do večera jermak rozmanitych kupcuv s rozmanityma věcoma«.
Kovářské výplaty:
Když už byla zminka o vyplatach, nutno vzpomenouti, kterak byli »odměňovani« liknavi synci a svicoci. Vyplatil je šachtovni kovař, jak o sobě vyklada jeden stary haviř: »Dyž zmy v cechovníi pořikali, začal štajger volať: Němenoř, Pastucha, Smoloň, Mučka... a ty, synku, tu pěkně dočkaš. Čemu si tak malo zrobil, ty darebaku, a kdo ty kary budě hledat po cuzich hospodoch a kajs tu lampu něchal, kakrmensky krnalu? A očoma šlahnul do kuta. Včil vyliz koval, chlop tajak věža, řemeň jak širka hruby v ruce a enem mě drap do pazuruv. A bil, až se prašilo...«
Zaznamenal Jan Gabriel 1947, přepsal Karel Kestner 2018