Vznik a zánik hornických kapel na Kladensku
Na Kladensku žijí ještě pamětníci slavných dob hornických kapel a se zápalem vyprávějí o těchto dobách. Jedním z nich je pan Karel Plecitý, bývalý hostinský v Kladně, od něhož se dovídáme, že bývalé hornické kapely na Kladensku měly svoje zvučné jméno a byly stejně proslaveny, jako Kmochova kolínská kapela. Do hornických kapel přijímáni byli pouze prvotřídní hudebníci, po většině bývalí šikovatelé od vojenské hudby a je přirozeno, že vojenským kapelám dělaly tehdy silnou konkurenci, zejména při koncertech v Praze, kam byly s oblibou povolávány. O vzniku hornických kapel dozvídáme se z ústního podání toto:
V roce 1852 bylo Rakousko-Uherskou společností státních drah vyhlouben v Brandýsku první důl a rázem celý kraj ožil. Veselé mládí vyhledávalo veselí a tak vznikla, když soukromé kapely nedostačovaly, myšlenka – založení samostatných hornických kapel. Vypsán byl společností v novinách konkurs, že se přijmou hudebníci, kterým bude na dole přidělena lehčí práce. Na základě tohoto konkursu bylo přijato 15 hudebníků, vesměs prvotřídních sil. Tak vznikla první hornická kapela na Kladensku v roce 1856 a nazývala se „Kapela spol.státní dráhy v Kladně“. S počátku sloužila kapela výhradně jen zábavě důlního panstva, teprve později sloužila i k zábavě horníků. Prvním kapelníkem první hornické kapely na Kladensku byl pan Fiedler, který po 12 roků až do své smrti, kapelu řídil. Po něm povolán za kapelníka kapelník od vojenské hudby František Kindl, rozený 22.ledna 1836 v Hnidousích, čilý syn panského kováře. Kindl po plných 42 roků řídil svojí osvědčenou taktovkou tuto kapelu. Vrchním velitelem kapely byl zástupce správy závodu inž.František Huml, který tragicky zahynul na dole Ronna.
Když postupem doby kapely vzrostly a náklad na ně stoupal, rozhodla se správa závodu, aby na udržování kapely přispíval každý na dole zaměstnaný horník 10 krejcary měsíčně, které mu z platu byly vždy strhovány, zbytek hradila společnost. Za to kapela hrála na pohřbu horníka a příslušníků jeho rodiny zdarma. Na pohřbu hrála kapela pouze o 15 mužích, pouze na pohřbu na dole zabitého horníka hrála kapela v plném počtu. Z 10-i krejcarového příspěvku horníku založen byl později tzv. „hudební fond“, z něhož pořízeny jednotné uniformy pro členy hornické kapely. Kromě pohřbů účinkovala hornická kapela na všech hornických „bálech“, koncertech, výletech atd.
Po vzoru Spol.státní dráhy, zřízena byla hornická kapela také u spol.Váňovy, později Pražsko-železářské společnosti. Třetí hornická kapela byla zřízena na dole ve Vrapicích. Kapely se krátce nazývaly: státní, Váňovská a Ferdinandská.
V letech 1875 čítaly hornické kapely po vzoru vojenských 50 mužů. Velmi populární bývaly sobotní koncerty hornických kapel „Na střelnici“ nedaleko osady Štěpánov u Kročehlav, kde se důlní panstvo bavilo střelbou do terčů, tancem a pijatikou. Od roku 1875 vyhrávaly hornické kapely vždy na 1.května od 5 hodin ráno „budíčka“ na dolech a hutích kladenských. Později postupně na jednotlivých dolech byly pořádány nedělní koncerty. Samozřejmě, že nechyběly v plné parádě na Božím těle a svátku patrona horníků sv.Prokopa. Po obřadech církevních pořádán na náměstí „monstrkoncert“, na němž hrálo 150 hudebníků všech tří hornických kapel a dirigovali je osvědčení kapelníci: Kindl, Stříbrný a Šafář. Po koncertě konala se přehlídka – defilé – zcela po vojenském způsobu. Tak to šlo až do roku 1889, kdy o Božím těle došlo k výtržnostem a drancování, při němž utraceny lidské životy. Bouře potlačilo vojsko, do Kladna narychlo povolané. Od té doby je po hornické oficielní parádě na Boží tělo. Pouze o sv.Prokopu udržel se starý zvyk. Paráda tato střídavě konala se v Kladně a v lese „U Jana“ v Dubí. V r.1891 vynutili si horníci u Spol.státní dráhy, že hornická kapela byla jim dávána zdarma k disposici k oslavám svátku práce, každoročně vždy o 1.květnu. U ostatních společností toho horníci nedocílili.
V roce 1900 ve veliké stávce horníků na Kladensku vzaly kladenské hornické kapely za své. Vyslovily se tehdy solidárními se stávkujícími horníky a soc.dem.“Svoboda“ přinesla obrázek, jak hudebníci skládají nástroje na hromádku a pod tím stálo „Nehrajem!“ Důlní správa byla tím pobouřena a na její nátlak dal vrchní správce dolů společnosti státní dráhy Wunderlich rozkaz k rozpuštění hornických hudeb a k navrácení nástrojů. Tak zanikly a od té doby nebyly k novému životu vzkříšeny hornické kapely na Kladensku.
Po jejich zrušení, aby byla zachována jejich stará a vžitá tradice, zřízeno bylo několik soukromých hornických kapel, z nichž některé podnes se udržely a připomínají starou zašlou slávu pravých hornických kapel na Kladensku.
Od Josefa Novotného z časopisu „Dělnické listy“ přepsal Karel Kestner