Vážení, uhlí lidstvu vytrhlo trn z paty!
Kdyby uhlí před několika sty miliony let nezačalo vznikat v dostatečném množství a kdyby nezůstalo na zemském povrchu v dobyvatelných hloubkách, s největší pravděpodobností bych tento článek nemohl psát v teple u počítače, maximálně bych vám něco povídal u ohně v zemljance. Teda pokud bychom tu vůbec byli, protože lidská populace by čítala sotva zlomek současných stavů.
V době dočerpávání energetické základny civilizace konce 18.století – jen a jen dřeva(!), pomohlo uhlí vyřešit fatální rébus. Zvyšující se populace obyvatelstva a již nastartované energeticky náročné průmyslové výroby – to obojí tehdy nebylo pokryto relativně laciným a přístupným energetickým zdrojem. Tenčící se zásoby dřeva totiž zvyšovaly jeho cenu, energie vody a větru se nedala s tehdejšími technologickými znalostmi racionálně využívat.
Tedy pouze přírodou sice omezené (ale tehdy dostačující) zdroje fosilních paliv mohly pomoci překlenout jinak neřešitelnou propast od energeticky nízko náročné ale drahé malovýroby primitivního technologického stupně k lacinější sériové technologické výrobě, která je ovšem energeticky náročnější. A uhlí - jako nejsnáze dostupné fosilní palivo - tento problém pomohlo vyřešit a takže úspěšně vyřešilo.
Jinak řečeno: přechod od dřeva k fotovoltaice nebyl možný. Ani k atomové energii, ani k těžbě ropy a plynu by se lidstvo od dřeva nepropracovalo. Civilizace by se odrazila od stropu a nastal by návrat ke kořenům. Pořádně tvrdým kořenům… Asi by se vám to moc nelíbilo.
Ale k tomu naštěstí nedošlo. Uhlí se totiž s tehdejší primitivní technologií dalo úspěšně těžit (nebyla elektřina, v začátcích dokonce ani parní stroje) a pomocí tohoto uhlí se již dala vyrobit v dostatečném množství kvalitní ocel. A teprve tou dnes můžeme vrtat na ropu a plyn, stavět reaktory, vyrábět fotovoltaické panely a rotory větrných elektráren.
A když uhlí splnilo svůj historický úkol, začali jsme nad ním ohrnovat nos a úplně nejradši bychom na něj, a lidskou éru s ním spojenou, zapomněli. Jenže bez něj bychom neměli to, co máme, nebyli bychom to co jsme a pravděpodobně bychom tu nebyli vůbec.
Proto si myslím, že je velmi nespravedlivé, že se na "uhelnou éru" zapomíná, vždyť je spojena s fyzickou a duševní prací několika generací našich předků, s umem a chytrostí dnes již zaniklých profesí. Je i nadále potřeba si ji připomínat a těžit tak ze získaných znalostí.
A ikdyž se člověk snaží zapomenout, historie se vymazat nedá, již se otiskla. Tak třeba do příjmení (znáte nějakého bergmana, hauera?), do slov (víte, co to je forota, žumpík, radvanec?), do místopisu (u staré mašiny, na hašplu).
Otiskla se ale i do krajiny. Chce to jen jí vidět a chtít se dozvědět něco více. Zvu vás tedy na prohlídku žalostných zbytků uhelné těžby v našem kraji - poznejte jámy, štoly, šachtice, šurfy, odvaly, mouroviště ve vašem okolí!
…a pomozte schraňovat poslední pozůstatky odcházející éry!