...UŽ NETRÁPÍ DŮLNÍ VODY
Na začátek pár slov k Matějovi Soukupovi (+1891) a Václavu Žítkovi (*1868), kteří podle dostupných informací, začali jako první těžit uhlí na kalivodském katastru. Ale pozor, nepocházeli odtud, bydleli totiž v nedalekém Řenčově, tak se tehdy totiž původně jmenoval Řevničov. A oni byli vlastně i jedinní zdejší těžaři uhlí, o kterých prokazatelně víme. Nutno podotknout, že o těžbu se tam ještě jednou pokoušel nějaký Svoboda z čp 8, ale ten jen vyhloubil marnou jámu na nedalekém Mourovišti. kde ale nikdy těžit nezačal. A protože oba místní "uhlobaroni" bydleli na spodní části návsi u rybníčku v čp 25, je na snadě, že byli příbuzní. V kalivodské kronice sice píšou, že Žítek byl synovcem Soukupa, ale Áda Werner vypátral, že byl jeho vnuk. Povolání "vlastník hor uhelných" tedy jednoduše zdědil.
Původní dolové míry napsané na jeho děda byly zcela určitě Barbara I+II, z čehož je jasné, že se začalo ponejprv těžit na Chladné stráni a teprne až později těžba přešla na uhlím bohatší Teplou stráň. I tak následné dolové míry byly položeny zrcadlově na obě strany Bakovského potoka. Které z nich ovšem pokládal ještě děd Soukup a které vnuk Žítek, těžko určit. Z rodinných jmen se hádat nedá - babička Alžběta, maminka Marie, ženu neznáme. Každopádně ale víme, že v roce 1896 (pět let po dědově smrti) to vnuka Žítka nějak přestalo bavit, dolové míry prodal Schwarzenbergovi, se kterým na západě sousedil a z Řevničova se pravděpodobně odstěhoval pryč.
Takže jmenovaný "děd" Matěj Soukup provozoval - minimálně k roku 1877 - v dolových měrách Barbara možná stejnojmenný důl v kounovské sloji. V prvopočátcích byl otevřen poze dvěma štolami, přičemž s odvodněním sloje upadající k severu už možná pomáhala níže situovaná vodní štola, ale jisté to není. Nevylučuji totiž, že byla vyražena až teprve později, již za působení jeho vnuka Václava Žítka. Tehdy byla na náhorní plošině Teplé stráně vyhloubena i cca 70 m jáma, která umožňovala distribuci uhlí také směrem k průmyslovým Lounům. Do té doby se uhlí dalo odvážet jen údolím ke Kalivodům, nebo se lopotně vyváženo z údolí k Řenčovu na císařskou silnici.
Od zmíněného těžaře Žítka odkoupil roku 1896 kníže Schwarzenberg všech jím držených 39 dolových měr a 2 přebytky za relativně malou částku 6 tisíc zlatých. Součástí této transakce bylo území na kalivodské Teplé stráni nad Bakovským potokem. Nějakou dobu se zde ale nic nedělo, neb doba nebyla přízniva zvýšení uhelné těžby. To se změnilo s vypuknutím První světové války, kdy zároveň pomalu končil s těžbou nedaleký důl Adolf Josef. Těžba na nově hloubeném štolovém malodolu Jinřich začala rokem 1916. Ležel východně původních stařin a zřejmě využíval jednu ze soukupových štol, protože ji chránil celíkem.
Zvláštností dolu bylo jeho alternativní odtěžení, kdy směrem na statek Mšec byla vystavena nakládací rampa na dně údolí spojená s ústím těžní štoly svážnicí, směrem ke Kroučové se pak využívala podstavníková lanovka zvedající vozíky na náhorní plošinu. Samostatnou jámu totiž tento malodůl neměl. Díky intenzivní těžbě, kdy za války byl přímo dozorován vojenskými zástupci a spadal také pod Inspektorát pro zabezpečování uhlí, se malodůl poměrně rychle vyčerpal. Jeho provoz byl ukončen v roce 1922.
.
Na prokladu vidíte celkovou stuaci Žítkova dolu na západě a většího Schwarzenbergova dolu na východě - oddělené celíky S-J podél původní Soukukovy štoly:
Měli bychom si také říci něco bližšího k zmiňované Jindřichově lanovce. Byla kolejová a zřejmě - podle nákresu - i podstavníková. Pochopitelně pozemní, ne všechny lanovky totiž bývají visuté, jak mají lidé často v povědomí. Nebylo to nijak neobvyklé technické řešení, něco podobného, zhruba v této době, provozoval i Clam-Martinic nedaleko Hvězdy. Ví Bůh, kdo u koho se inspiroval, každopádně to oba urození těžaři na svých dolech v údolích k vytahování těžby používali. Nákresy s detaily pocházejí z projektu, který se potom trochu lišil od konečné realizace, nicméně hlavní řešení zůstalo. Z portálu štoly - ve stejné úrovni se spodní úvratí lanovky - se vozíky po rovince převezly k lanovce. Ta je vytáhla na náhorní plošinu, kde se přes kolmý pojezd vysypávaly dopravcům do koreb povozů. Nevím ale, jak byla poháněna, zda parou, nebo už elektřinou z nedalekého dolu Adolf Josef I. Dalším tajemstvím zatím také zůstává v opukách vylámaný kruhový útvar v místě v provozní mapě dolu zakresleného neznámého objektu v severozápadním rohu areálu. Zatím všechny logické konstrukce selhávají... 
Na závěr ještě musím doplnit informace o působení firmy Adolf Holý a spol, která zdejší dolové míry zakoupila (dokladováno textem i mapkou) od Dr. Adolfa Schwarzenberga (třeba DM k pochválovské Jiřině měla tehdy jen pronajaté) a k roku 1939 si nechala v Libušíně zhotovit kopii důlní mapy štolového dolu Jindřich zavřeného v polovině 20.let. Mimochodem tato firma provozovala po dobu 2.republiky a Protektorátu, kdy naše země přišla o uhelné zdroje v Sudetech, uhelné malodoly v širším okolí (Jiřina v Pochválově, Herkules a Humboldt v Přerubenicích, Schwarzenberg v Dučicích, Svornost ve Bdíně).
Z této mapy a dalšího nákresu na čtverečkovaném papíře je patrno, že zde probělo hloubení 7m sondy a dokonce je zde zdokumentován její průnik do nejzažších prostor dolu (tužkou zakreslená prorážka a rozsah zatopení stařin).
Možná byla dokonce zprovozněna i podstavníková lanovka, protože některé její objekty jsou zde značeny z materiálu dřevo (původně byly totiž zděné) a v její trase se dokonce nachází starý buk s vyřezanými letopočty 1941 a 1943 a zřejmě hornickým znakem).
No a s tím se, zatím, rozloučíme...
