Spis J. G. Sommera z r. 1845 (Království české, sv. XIII. kraj Rakovnický):
„Toho času doluje uhlí kamenné v šesti cechách na Petrovicku dílem vrchnostenský nájemce, dílem majitel slabeckého panství - svob. pán z Hildprandtů (horní úřad v Slabcích), pak v Hostokryjích týž a tři jiní těžaři, v Senci dva těžaři a vrchnost křivoklátská (horní úřad ve Skřivani). Na panství křivoklátském pracuje se v pěti vrchnostenských uhelnách o rozloze jedenácti velkých měr dolových. V r. 1844 činila roční těžba 21.910 centů, zaměstnáni byli šedesát dva horníci.
Krom toho bylo tam (?) deset (dalších?) těžařských cechů o rozloze dvaceti šesti velkých měr dolových, jichž roční těžba byla 192.440 centů, zaměstnáno bylo sto padesát sedm horníků.“ (Pozn.inž. Jana Michálka: Nezapsal sice přesně, kde tyto cechy byly, zdá se však, že tu jde o doly u Mal. Přílep, pak na Lísku u Hudlic a konečně o cechy u Lán a Rynholce).
Dále Ing. Jan Michálek komentuje: Uhlí bylo upotřebeno k provozu vitriolových hutí, pak v cihelnách, v pivovarech a v domácnostech vůbec. Větší díl, zvláště z dolů lánských, byl prodán v Praze.
V železárnách spotřebuje vrchnost vlastní uhlí z Radnic. Hornictví, vyjímaje doly železorudné, bylo podřízeno úřadu knížecímu, jakožto substitutu horního úřadu v Příbrami. Na panství krušovickém jsou uhelny u Mutějovic, Hředel, Pavlčína, Kněževsi, Veclova, Svojetína a u Kounova.
Bylo tedy toho času již pracováno ve všech pásmech, zastoupených na Rakovnicku. U Mutějovic, Hředel, Pavlčína, Kněževsi, Veclova, Svojetína a Kounova v pásmu sloje kounovské, u Sence v pásmu sloje lubenské (nýřanské), u Petrovic, Hostokryj, Mal. Přílep, na Lísku a v Lánsku v pásmu sloje radnické.
„Z kamenouhelného útvaru jest složena osamělá pánev mezi Starou Hutí a Krkavčí lesárnou, skládá se z hrubozrnného pískovce a slepenců s ložemi lupků. Druhá pánev se rozprostírá mezi Stradonicemi s jedné a Hudlicemi s druhé strany, zvláště na severním svahu Lísku; jest z pískovce, ve kterém jsou u Hudlic a na Lísku otevřeny důležité lomy kamenné, pak z hrubého slepence křemenného, v němž jest u Stradonic otevřen lom na dobývání zápravních kamenů k podezdívkám vysokých pecí.
Dále chová lože lupkův a kamenného uhlí, které jest však dolováním skoro již vyčerpáno. V souvislosti vystupuje tento útvar od čáry Ploskov-brejlská pila-Tři stoly-luženská sklárna-Rakovník-Lubná v severní části kraje až po úpatí Žbánu, takže mimo některé části panství křivoklátského, panství krušovické a olešenské jsou v něm zcela položeny. Z hornin jest tam zastoupen převahou hrubozrnný pískovec, málo pevný.
Týž jest v krajině krušovické, pak v kraji, ležícím západně a severně, stmelen hmotou hlinitou, zbarvenou kysličníkem železitým do červena, pročež byl dříve považován za pestrý pískovec triasový. Jižně Krušovic u Lišan, Olešné, pak na v až po Lány vykazuje bílý tmel a tvoří částečně pevný slepenec drobnozrnný, jako v lomu Kraclích u Brejli, částečně arkosu jako u Přílep blíž Olešné. Menší osamotnělá pánvice kamenouhelného útvaru se rozprostírá jižně Hané na podkladě břidlicovém." (Pozn.ing. Jana Michálka: Míněna jest tu snad Spravedlnost, nebo Huřviny, ačkoliv leží nikoliv jižně, nýbrž sz Hané a jižně Hané není karbon znám).
Uhelných ložisk bylo tam kutáním odkryto několik. Uhlí jejich jest břidličnaté, v některých dolech jest nad ním uloženo „uhlí lupkové“. Také tam přicházejí lože lupků, jílů a hlinitého ocelku, a v jednom dole byl objeven nálet leštěnce olověného na puklinách uhlí.
Kvádrový pískovec vystupuje u paty Žbánu a jest pokryt opukou. Opuka vystupuje též na Louštíně, pak na pláni u Třtice, Nov. Strašecí, Pecínova, Rudy a Lán; místy chová čistý vápenec, který jest však těžce dobyvatelný.
V náplavu u Krušovic se vyskytují balvany zkamenělého dřeva, u Mutějovic, Hředel, Krupé velké balvany křemence. Cihlářská hlína jest místy dosti hojně zastoupena a upotřebuje se jí v několika panských cihelnách k výrobě cihel.“
Tolik J.G.Sommer.
Dále Ing. Jan Michálek komentuje: Od té doby jsou naše vědomosti o středočeském permokarbonu mnohem důkladnější. Literatura o těchto útvarech vzrostla velice. Mimo starší zprávy podal Zippe základní práce, na nichž spočívalo další bádání; hrab. Kašpar Šternberk s Presslem pojednali o karbonské floře, v kterémžto směru po nich pokračovali Ettinghausen, O. Feistmantel, D. Štúr, A. Hofmann a Ryba; po stránce stratigrafické pracovali LidI, Jokély, Porth, Lipold, K. Feistmantel, O. Feistmantel, Krejčí, Helmhacker, E. Weihs, Dr. Katzer, Cyr. Purkyně a Kušta, po stránce faunistické zejména A. Frič a Kušta.
O vědecké probadání našeho permokarbonu rakovnického získal si veliké zásluhy prof. Kušta pracemi, které byly uveřejňovány v letech 1878—1890 dílem ve zprávách Král. české společnosti nauk, dílem v Pojednáních c. k. říšského geologického ústavu.