POPIS PŘÍMO OD REGION. ODBORNÍKA NON PLUS ULTRA
Rakovnicko je západní, lépe střední částí středočeského permokarbonu. V detailech se liší od souvislé hlavní pánve kladenské, od níž je odděleno podzemním algonkickým hřbetem probíhajícím západně od Rudy k Řevničovu. Tam jej překrývají jen vyšší oddíly spodního šedého pásma. Spodní vrstvy jsou uloženy v Rakovnické pánvi nepravidelně, neboť dno karbonu bylo nerovné a v době sedimentace bylo v tektonickém neklidu mnohem větším než v hlavní kladenské pánvi.
Odlišnou tektoniku, která se projevuje nejen směrem hlavních poruch, ale i jejich průběhem, způsobily patrně skryté žulové masivy, které vysílají do algonkia roje žilných vyvřelin. Na Kladensku sledují hlavní poruchy směr příčných poruch barrandienských, t. j. od sz k jv, kdežto průběh hlavních poruch na Rakovnicku je od vjv k zsz a od j k s. Velmi často se setkáváme s vějířovitým rozmrštěním poruch, zejména v jižní části na dole Rako.
Podložím karbonu je algonkium s příslušnými žilnými vyvřelinami - hřbety, větrání lépe odolávajícími, které měly vliv na předkarbonský reliéf. Mateřským krbem těchto vyvřelin je žulové magma obou masivů, čisteckého a jesenického, které na západě tvoří bezprostřední podloží karbonu a jeho ohraničení. Na spodu karbonu jsou zelené a rudé basální brekcie. Na vhodných místech se nad basálními horninami vyvinula základní radnická (kladenská) sloj. Podle dosavadních zkušeností je tato sloj vyvinuta místně jen při jižním a východním okraji pánve. Nedobyvatelnou byla na Moravii pod nynější šamotovou továrnou a na dole Ludvík-Ignác v Brantě u Hostokryj. Dobývá se na dole Jiří a Rako. Uhlí sloje je značně popelnaté a strop tvoří charakteristická „bělka“. Také ekvivalent svrchní radnické (kladenské) sloje je jen místně vyvinut. Tam, kde byl zjištěn, t. j. na bývalých dolech na Moravii, v Luženském dole a na dole Ludvík-Ignác v dobyvatelných mocnostech, byl tvořen jednotlivými lavicemi oddělenými jalovými proplástky různé mocnosti. Tyto proplástky mohutní do vnitra pánve, tak na př. na dole Ludvík-Ignác na vzdálenost asi 400 m z 10 cm na 10 m. Tímto směrem se jakost uhelných lavic velmi zhoršila a uhlí vymizelo.
Skutečným bohatstvím rakovnické pánve jsou žárovzdorné lupky v souvrství lubenském, které jsou místně doprovázeny uhelnými slojkami. Charakteristickým je tu uhlí „dubákové“, v němž je množství spor. Nejlépe byla vyvinuta uhelná sloj, nazývaná I. lubenskou v dole Ervín pod obcí Lubnou, dále na dole Marta, Rako a Jiří, i na dole Ludvík-Ignác. Dobývala se na dole Belšance směrem k Rudě i na malých dolech v lesích u Lužné.
V podloží této sloje jsou charakteristické tufity, dávající po vypálení kyselý šamot. Typickými jsou v nich idiomorfní, často korodované dihexaedry záhnědy. Pod tufitem je na dole Rako a Marta v různotvarých pánvičkách uložen žárovzdorný lupek, u stropu v jakosti „extra“ a pod ním lupek „prima“. Pod Lubnou a směrem k Senci je lupek silně prouhelněný a sloj lupku se mění ve II. sloj lubenskou s lávkami lesklého uhlí a uhlí dubákového. Uprostřed sloje je vrstvička „majoliky“, hladkého, žlutavého, velmi kvalitního žárovzdorného lupku, který byl mezi uhlí vnesen v podobě závalků. Na dole Ludvík-Ignác je II. lubenská sloj zastoupena vysoce žárovzdorným lupkem „modrákem“, zvaným „bídou“, který se těžce dobýval. Nad tufity pod dubákovým uhlím jsou místně vyvinuty pánvičky vysoce kvalitního lupku „dubákového“ a „majoliky“. V takovém případě se dobývalo uhlí a lupek společně.
Nad I. lubenskou slojí, které na dole Ludvík odpovídá sloj I a na dolech Marta, Rako a Jiří II. sloj krčelská, je na jmenovaných dolech ještě I. sloj krčelská. Mezi slojemi i nad I. slojí jsou uloženy vrstvy žárovzdorných lupků. Tyto lupky mívají již více uhelné substance, a proto mají po vypálení větší pórovitost a jsou označovány jménem „letny“. Avšak i v této poloze jsou lávky velmi dobrých lupků, zejména u stropu souvrství.
Havíř dobývá a rozdružuje -— třídí — uhlí i lupek přímo v čelbě na jednotlivé druhy. Zásadou je dobývat lupek kusový, a proto se většinou používá sbíječek. Z drobného lupku nelze odstranit vadnou hlušinu; žárovzdornost závisí na jakosti nejhorších částic, neboť z výrobků se tyto částice nižší žárovzdornosti vytavují. Selektivní dobývání rakovnických lupků je zárukou jakosti šamotu, který se stal proslulým nejen v Evropě, ale i v celém světě.
Podle prof. Dr Němejce patří lubenské souvrství ještě k svrchní radnické sloji, tedy k vestfalienu. Mocnost lubenského pásma pod Lubnou v údolí Černého potoka dosahuje více než 45 m, kdežto při okraji pánve je pouze 2 m mocné. Mezi lubenským pásmem a spodními červenými vrstvami, keramicky pozoruhodnými jen červenými lupky, je na Rakovnicku všeobecně patrný stratigrafický hiát a jen u šamotové továrny byly nalezeny otisky rostlin, které patří vestfalienu D. Po značně mocném jalovém spodním souvrství následují šedé vrstvy svrchního šedého pásma. Obě tato pásma patří k stefanienu.
Ve svrchním šedém souvrství je uložena v severní části okresu kounovská sloj, mocná průměrně 80 cm, s šedobílým proplástkem „kamínkem“ uprostřed. Spodní část sloje je popelnatá, svrchní plást je čistý. Charakteristickými jsou v nadloží sloje hořlavé bituminosní lupky se šupinami ryb a křídly hmyzu, zvané „švartna“. Podložím i stropem sloje jsou šedé lupky, silně bobtnající (bubřivé), které ztěžují dobývání a vadí při údržbě chodeb. Známy jsou také náhlé průvaly tlakových vod ze spodků sloje. Nad svrchním šedým souvrstvím je svrchní červené již permské souvrství, v němž se dobýval červený keramický jíl u Kounova.
V severní části okresu, v tabulovitém pohoří Louštínu a Džbánu, jsou zachovány zbytky křídy. Křída překrývá diskordantně všeobecně k SZ skloněné vrstvy permokarbonské a sama je mírně skloněna k S. Spodní část je sladkovodní a jsou v ní uloženy keramicky důležité žárovzdorné lupky vyšerovické, hornicky dobývané u Kounova a Domoušic. Některé vrstvy jílů mají uhelné proplástky jako u Ročova a jinde. Ty vedly k zakládání štol k těžbě uhlí; pod náhorní rovinou se očekávalo uhlí lepší jakosti. Byly to však marné pokusy.
Hornicky byly pod džbánskými opukami dobývány zelenavé mořské jíly břvanské nad Hředly k výrobě dlaždic. Zbytkem středního oligocénu jsou křemité slepence roztroušené jednotlivě po kraji, jimž se říká „lifáky“ nebo „sluňáky“. Značně mohutné náplavy písků a štěrků tu nechala uloženy na permokarbonu v době miocenní „rakovnická řeka“, která tekla od Karlova Týna do severočeského podkrušnohorského jezera. U spodu těchto štěrků byly na návrší Bendovce severně od Rakovníka dobývány žárovzdorné třetihorní jíly. Jihovýchodní část rakovnického okresu má cihlářské hlíny. Potoky Černý, Petrovický, Červený a Rakovnický jsou lemovány nejmladšími písky a jíly. Do doby jejich vzniku patří i růst rašeliny, která se občas dobývá v údolí pod Olešnou.
PŘEHLED GEOLOGIE RAKOVNICKA - Ing. Václav Trejbal
(medailonek má v kapitole "OSOBNOSTI REVÍRU")