Dole jsou odkazy k jednotlivým lokalitám!
NEPRÁVEM OPOMÍJENÉ LÁNSKÉ DOLY
Lánské, ne Slánské, předpokládám totiž, že většina z Vás vůbec netuší, že…
…obec Lány měla tu smůlu, že v průběhu let oscilovala mezi rakovnickým, slánským a kladenským teritoriem tak dlouho, až ho žádné z uvedených, kdysi okresních měst, nepovažuje za své, což se projevilo i na opečovávání archivních materiálů. Pokud cokoli o Lánech hledáte v Rakovníku, odkážou vás zdvořile do Kladna, s ohledem na historii spíše do Slaného, tam odtud ale zase zpátky do Rakovníka a tak dokola.
Tuplovaná smůla potkala doly na katastru obce tím, že spadaly do fürstenberského dominia, jehož archiv původem z Křivoklátu (Pürglitz) se nachází v archivu na Praze 4, překvapivě nijak zvlášť roztříděn a až na výjimky nezpracován. A to přesto, že se domnívám, že v oblasti těžby nerostů by měl rozhodně co překvapivého nabídnout. Na to je ovšem potřebné vládnout kurentem a to dnes zvládá málokdo.
Smůla je zde však vyvážena historickou jistotou, že právě Lány drží v širokém okolí primát v těžbě černého uhlí zde na den vycházející „okrajové“ sloje – nejvrchnější polohy kladensko-rakovnického produktivního karbonu. Předstižen je tak buštěhradský krtek-objevitel, pochopitelně černé Kladno samotné, ale třeba i aktivity zvoleněveské vrchnosti. Těžba nerostů totiž údajně započala již povoláním zkušených kutéřů na Lánsko od pana Josefa Viléma Arnošta z Fürstenberka (tedy někdy po roce 1731).
Asi každému, kdo se o historii uhelné exploatace v regionu zajímá, je známa zpráva Jana Antonína Hosera, ve které právě zvoleněveské vrchnosti popisuje okolnosti těžby uhlí na Lánech a ve Hředlích. Vzhledem k tomu, že zpráva pochází z roku 1757 a musel jí předcházet následující děj: nezachytitelné začátky - úspěšná těžba – zprávy o úspěších – popud ke zjištění skutečného stavu – Hoserova mise – podání zprávy. Dá se předpokládat, že tento scénář neproběhl v řádu týdnů nebo měsíců (nebyly mobily ;o) že). Šlo spíše o roky, a tak již podle této zprávy lze datovat těžbu uhlí na Lánech někdy do 1. ½ 18. století.
Nemálo na tom, existuje ještě jeden nezvratitelný doklad o významné hornické činnosti na Lánsku, který kupodivu zatím nikdo nezmiňuje. Tím je mapa 1. císařského (Josefského) mapování z rozmezí let 1764-8, ze které je patrno, že v prostoru „Na Šráňkách“ je na mapovém listu č.105 zachycen rozvinutý povrchový lom na uhlí. Popiska „Stein Kohlenbruch“ sice trochu zaniká v topoznačkách lesa, ale přehlédnutí lze vysvětlit snad jen tím nešťastným lánským neukotvením:
A to už se dostáváme k prvním rozporům. Publikace „Dobývání uhlí na Kladensku“ totiž lokalizuje počátky lánské těžby do prostoru lokality zvaného „Amerika“, který byl ovšem pravděpodobně využívána až o necelé století později – v době provozování Pražsko-lánské koněspřežné dráhy. Ta zde měla svou odbočku pro připojování vozů s natěženým uhlím. To je mimo jiné, také patrno z mapy , tentokráte z 2.císařského (Františkova) mapování, které probíhalo v rozmezí let 1836-52:
V této souvislosti musím konstatovat, že je veliká škoda, že se s druhou koněspřežnou dráhou na kontinentě neustále omílá odvoz dřeva do Prahy, když již z průběhu trati lze vyčíst, že úmyslně kopírovala v té době známá a těžená kamenouhelná ložiska – doly a lomy v oblouku u „Pivovaru“ a blíže „Na Šráňkách“, doly v odbočce na „Americe“ a blíže „U Antoníčka“, další meandr byl u dolu „Beata“ a na rynholecku trať běžela pod dolem „Laura“ a v budoucnosti nad dolem „Anna“ (později ČSA). A po celou dobu své existence v nezanedbatelném objemu vozila uhlí (mimochodem hezké téma pro zajímavou story).
Co mělo objev uhlí vlastně na svědomí? Asi jako jinde se přišlo na uhlí při stavbách většího lineárního rozsahu, které zde byly spojeny s tzv fürstenberskou kolonizací, kdy zdejší vrchnost ve snaze o zefektivnění správy území začala stavět cesty a silnice, jež narušovaly panenský terén svými nezbytnými zářezy. Stavební materiál bylo složité dovážet, tedy se v malých lomech těžil vždy v ekonomické vzdálenosti od stavby. Lánskou specifikou pak byla stavba oborní kamenné zdi, která protínala území i v místech, kde nikdy cesty se svými terénními zářezy nebyly.
Při těchto činnostech se nepochybně na uhlí ve výchozech přišlo a nutno podotknout, že zdejší vrchnost byla natolik prozíravá, či spíše již měla své zkušenosti s využíváním uhlí z jiných svých evropských držav, že dala těžbě uhlí na svých pozemcích zelenou a i v budoucnu ho podporovala. Mimo jiné přece provozovala i veledůležité železárny císařského Rakouska té doby. Na okraj - jestlipak víte, po kom byl pojmenován Libušínský důl Max?
Jak jsem již naznačil, fürstenberské archivy jsou nezpracované, a tak časové období nejen před Hoserovou zprávou, ale i půlstoletí po ní je trestuhodně nezmapované. Dost možná, že tehdejší společnost zmítaná válečnými konflikty ztratila o ekonomicky nezakotvené uhlí zájem a jeho těžba se klopotně rozjížděla na několikrát. Ale každopádně se o něm vědělo a počítalo se s ním (minimálně zdejší kováři se ho asi nezřekli).
Mimochodem – na uhelném prospektorství pro Fürstenberky pracoval Dr. Zippe a nějaký chlapík jménem Radoš, možná je budete znát. Křivoklátská vrchnost se na oplátku angažovala v těžbě společně s Mirošovickým těžařstvem a i přímo v Pražské železářské společnosti. To jen na vysvětlenou pro Kladeňáky, kdeže jsou kořeny některých jejich dolů – no, na Lánech!
A tak vlastně v pořadí teprve třetí zmínka o lánském uhelném dolování pochází až ze začátku 19. století. Jedná se o založení řady vrchnostenských malodolů v oblasti „U Antoníčka“ někdy též zvané „Ve Švábovně“. Jedná se o šachtice „Nálezný“, „Šebastián“, „Vojtěch“, „Anna“ (nezaměňovat za rynholeckou pozdější Annu), „Bedřich“, „Karel“, „František“, „Josef“ a nejhlubší (cca 40 metrů) „Antonín“, podle kterého se tato lokalita jmenuje.
Šachtičky to byly rumpálové, několik desítek metrů hluboké, bez čerpacího zařízení, větrané difusně, nebo přirozeným způsobem, protože pravděpodobně vzájemně komunikovaly. Jsou charakteristické středně velkými obvaly a řadou sekundárních šachtic. Místně se nazývaly „dukly“, snad z německého „dunkel“ jako obdoba slánského počeštěného výrazu „temnice“. Těžilo se zde „kamenné“ uhlí horší jakosti zvané „hořící kámen“ (to aby se odlišilo od „hořící země“, tedy rašeliny, a v hutích té doby používaného „dřevěného uhlí“).
Díla, původně zakládaná jako vrchnostenská, byla později pronajímána nebo postupována jiným těžařům jako byli bratři Hněvkovští (pozor - to byl místní kaplan a jeho bratr - známý buditel) či Hředelské kamenouhelné těžařstvo, jehož hlavní akvizicí v oblasti se v oblasti stal důl „Beata“ v lokalitě „U Křížku“. Situaci včetně cechů a provozních budov zdařile zobrazuje výše uvedená mapa z roku 1848. Přešlo však jen pár let a tyto doly zanikají už za první uhelné krize v letech 1860-70, nebo jen trochu později.
Stejný osud postihl i další, o něco větší a často parním strojem vybavené, malodoly v oblasti. Byl jím východně položený důl zmiňovaný v DUnK jako „ Leo Maxmilián“ blíže původního lomu „Na Šráňkách“ - snad se kryje s podzemním důlním dílem „Na Šráňkách“ zmiňovaném ve fürstenberských listinách, nebo je to jen další neztotožněný malodůl, kterých je tu bezejmenných hned několik. Na druhé, východní straně katastru to byl „Max Egon“, „Na Františkánské“ („Stará mašina“) a zatím tajemný a bezejmenný důl Mirošovského těžařstva (likvidovaná jáma nemá odval!). V těchto prostorám mám zachyceny i některé UMO (to je moje veselé pracovní označení pro „Unidentified Mining Object“), kterým zatím nejsem schopen přiřadit průzkumný nebo jiný charakter.
Opačným případem je „Důl Ploskov“, kde jsem našel nákres jeho budov, ale zatím marně hledám lokalitu, kam jej přiřadit:
Takže, zatímco zde těžební činnost, buď pro vyčerpanost, nebo nerentabilitu, utichá, jinde se rozvíjí utěšujícím tempem. Vše se pochopitelně přesouvá severněji do větších hloubek, ale také k větším mocnostem a kvalitnějšímu uhlí. Vzorovým příkladem byl již zmiňovaný důl „Beata“, původně podle jednoho pramene „Alžběta“, který přešel z fürstenberských rukou k Hředelské společnosti Dr. Beattyho (také hezká story!) až k Anglo-českému kamenouhelnému těžařstvu. S ním se tento malodůl probojoval až do 2.1/2 20.století.
Stejná společnost převzala i další opuštěný důl, ležící již na rynholeckém katastru, od Hředelského těžařstva a po marných pokusech dohnat upadající sloj z výše uvedeného dolu „Beata“ otevřela ji odtud. Důl pojmenovala “Laura“. Následně poté oba doly propojila překopem a z „Beaty“ udělala větrní. Což ji zachránilo pro dovýrub uhelných zásob za dob okupace. Druhým překopem z „Laury“ se napojila na čerstně vyhloubemý důl „Anna“ a tím začala slavná doba rynholeckého trojdolu „Beata – Laura - Anna“ později známého jako „ČSA“ nebo lidově „Armáda“ v Rynholci“ (další hezká story!). Na západě v té době už těžil důl „Jaroslav“ (později „Nosek“ ) svým prvním patrem totožnou sloj jako pár kilometrů vzdálený daleko starší „Max Egon“ a údajný „Mirošovský důl“.
Zbývá jen pár otazníků. Tedy pár desítek otazníků. Číslo je míněno podle počtu detekovaných důlních objektů (odvalů a terénních zářezů štol, obvalů a depresí po šachticích a konečně propadů), které lze najít západně od lokality „U Antoníčka“, v oboře černé zvěře pod „Pivovarem“, „V Jezevčinách“, „Na Pivovaře“ a „Na Šráňkách“. Na starých mapách zakresleny rozhodně nejsou. Zde je mapka ČGS, která ovšem neuvádí ty pod linií plotu obory:
Je možné, že některé důlní objekty lze připočíst k pokusům vyrovnat energetické saldo během první světové války, ale zoufale chybějí jakékoli podklady, přestože jde o dobu v podstatě nedávnou. Je také pravděpodobné, že je bude moci možná přičíst i na vrub divoké exploatace po první světové válce, kdy na fürstenberské vlastnictví byla uvalena (v)nucená správa a možnost těžby byla poskytována v podstatě každému, kdo si zažádal. Tyto případy jsou doloženy v k.ú. Lužná, na Lánech o samotěžařích nemám žádných zpráv.
Když uvážíme, že se mi podařilo dohledat, GPS zaměřit, popsat a zanést necelých 200 důlních objektů (nezaměňovat prosím s doly!), lze tvrdit, že lánským dolům byla dosud věnována výrazně menší pozornost než kladenským nebo slánským. A to prosím pěkně neprávem, patřily totiž k těm nejprvnějším v regionu..
Závěrem musím bohužel konstatovat, že na Lánsku na ztotožnění zatím marně čeká zhruba polovina zjištěných malodolů, což je dluh i pro báňské historiky nevídaný. Tím hůře, že se jedná o díla stará „jen“ sto a méně let. Nebo jsem snad přehlédl nějaké prameny, či důvod, proč na mapce v „Dobývání uhlí na Kladensku“ na straně 186 vidím jen tři tečky, když jich tam má být minimálně pětinásobek?
MÁTE LEPŠÍ? VÍTE VÍC? REAGUJTE NA: malodoly@seznam.cz
ZDE ODKAZ NA SNÍMKY DŮLNÍCH MAP DOLŮ LÁNY - RYNHOLEC:
http://malodoly.rajce.idnes.cz/DULNI_MAPY_LANY_RYNHOLEC