Za první republiky byl na Mutějovicku společností Union provozován důl "Josef". V té době ve funkci ministra dopravy působil nějaký Jiří Stříbrný. A v celé republice vypukla celohornická stávka za vyšší mzdy.
.
I stalo se, že Stříbrného bratr vstoupil do společnosti Union, odborová rada dolu zažádala stávkový výbor, zda by mohla i během stávky těžit, aby se doly nezavalily, ale že bude dodávat výhradně do ciziny, což jim schválili.
.
Ministr dopravy vydal tedy příkaz nakupovat (se státní dotací) zahraniční, výrazně dražší, uhlí, aby se železniční doprava nezastavila a stávkující ajznboňáci nerozšířili řady horníků, což by mohlo mladou republiku ekonomicky ochromit.
.
Důl Josef tedy, jako jedinný, chrlil uhlí a po železnici ho posílal do zahraničí. Ale jen kousek za čáru, do rakouského Gmündu. Tam se vagony s mutějovickým uhlím přelepily anglickými průvodkami a uhlí se poslalo zpět do Československa.
.
Stávka byla zažehnána, společnost Union slušně zbohatla a s ní i bratr František. Údajné vylepšení čítalo 22 milionů tehdejších korun. Vyšetřovalo se to dlouho a intenzivně, ale k žádným závěrům se nedošlo. Snad jen, že existovala vkladní knížka "Rokycany - k vlastní dispozici".
.
Inu první republika, kdy ještě nebyla žádná korupce a tatíček Masaryk na všechno dohlédl... Stalo se v letech 1922-1925. Hodnocení případu se z leva doprava pochopitelně různí.