Výňatky z díla V.Vodvářky „Za hořícím kamenem“
Betynka (Beattie I)
Ve čtyřicátých letech 19. století otevřela fürstenberská správa necelý kilometr severně od Švábovny, v polích za silnicí Lány – Křivoklát, nový, nadějnější důl, který měl proniknout k bohatší, hlouběji uložené základní sloji lánsko-rynholecké deprese (tedy k téže sloji, u jejíchž jižních výchozů na povrch se už dříve v oboře primitivně kutalo). Tato nová šachta vyhloubená několik set metrů od západního konce obce Lány původně buď nebyla nijak pojmenovaná, nebo se její nevýrazný tehdejší název nedochoval.
Fürstenberkové zde dlouho nekutali. Kníže Karel Egon II. prodal někdy v roce 1850 kutací právo na celém křivoklátském panství Hředelskému kamenouhelnému těžařstvu. Noví podnikatelé pokračovali i v práci na získané lánské šachtě. V letech 1863 – 1865 vyhloubili téměř stometrovou čtyřhrannou těžní jámu, ale na předpokládané ložisko uhlí nenarazili. Bylo nutno razit západním a severozápadním směrem tzv. kveršlágy, tedy chodby vedoucí šikmo dolů. Teprve pak se ukázalo uhelné pole lánsko-rynholecké deprese. Na povrchu musely být instalovány dva parní stroje : jeden tahal klec s vozíky ze západu dolů pod šachtu a druhý šachtou na povrch. Tím se dolování samozřejmě velmi prodražovalo.
Jako největší nepřítel se však ukázala voda; v listopadu 1869 byl obnovený důl zatopen jejím náhlým mohutným přívalem. Horníci museli utéci s velkým spěchem k šachtě, jeden havíř tam nechal i hodinky, mnozí šatstvo a lampy. [i] Lidé stačili urychleně vyfárat, ale těžba uhlí musela být až do roku 1921 přerušena. Víc než devadesát zaměstnanců bylo propuštěno anebo přeloženo do Hředel.
Koncem roku 1874 ovládlo veškeré důlní podnikání v celém rozsáhlém regionu Englisch-Böhmische Steinkohlengewerkschaft /Anglicko-české kamenouhelné těžařstvo/, v jehož čele stáli důstojník P. H. Scratchley z Woolwichu, doktor A. Beattie z Londýna a inženýr A. Beattie z Londýna. Tito podnikatelé zakoupili mimo jiné všechna kutiska v obcích Lány, Vašírov, Rynholec, Stochov, Nové Strašecí, Řevničov a Mšecké Žehrovice – a samozřejmě i zatopený důl[ii] pod lánsko-rynholeckou Bílou cestou, který byl před pěti roky ve zmatku ponechán svému osudu. Tehdy šachta dostala název Beattie, který si místní lidé důvěrně počeštili na něžné dívčí pojmenování Betynka.
Roku 1921 se opět otevíral kdysi zatopený a opuštěný lánský důl Beattie I (lánská Betynka)[iii] jako opravdová šachta, tentokrát už s elektricky poháněným těžním strojem. Proud byl přiváděn po sloupech z rynholecké Laury (Beattie II). Šachta Beattie I (Betynka) se začala znovu hloubit dne 24. dubna 1923.[iv] Opět však zaútočil zdejší úhlavní nepřítel: voda. Dobývání uhlí se za této situace nevyplácelo, a proto bylo zanedlouho zastaveno, i když opětovné pokusy o těžbu se v době protektorátu uskutečňovaly ještě od března 1939 až do roku 1944, kdy byly – a nyní už definitivně – kvůli vodě ukončeny.
Potom využívali Betynku pouze jako větrnou jámu rynholeckého dolu Anna, ale dne 30. září 1948 dohrála i tuto pomocnou roli. V polovině listopadu roku 1948 byla zdejší dřevěná těžní věž stržena, jáma byla nahoře zabetonovaná a veškeré zařízení bylo demontováno. Tak skončilo dobývání černého uhlí na katastru obce Lány.
[i] Kronika obce Lány, zápis Josefa Jelínka.
[ii] Báňské hejtmanství v Praze dne 5.1.1875 potvrzuje, že součástí zatopeného dolu je šachetní budova, ventilátor, těžní stroj 12 HP, parní kotel 36 HP a vodní pumpa 12 HP.
[iii] Při opětovném otevření byly v dole nalezeny lampy zanechané tam ve zmatku prchajícími horníky v roce 1869.
[iv] Pošta, František : Pamětní kniha obce Lán, s. 34.