Zaniklý důl Betynka
K. HUSÁK.
Kolem Lánského rybníka přijdeme na asfaltovou silnici, vedoucí na Křivoklát. Silnice vede polema, je vroubena z obou stran ovocnymi stromy, které patří Lánské obci. U mohutného kaštanu spatříme omšelý kříž a tudy odbočíme polní cestou, až přijdeme k hromadě popela, kde se říká "Na Betynce". Hromada je již na několika místech porostlá křovím, břízkami a několika modříny. Uprostřed je jáma z cihel vroubená, která slouží k čerpání vzduchu a je spojena s dolem Laurou.
V případě důlní nehody by ona chodba sloužila k záchraně postižených horníků. Důl se nazýval původně "Alžběta" (!!!!!) a pracovalo se v něm začátkem minulého století, tedy před sto lety. Protože byl malý, lidé jméno jeho přeměnili na Betynku.
Tehdy horníci ještě do šachty lezli po žebřících, klecí tu nebylo. Příčky dřevěných žebříků ovšem nebyly okovány, ale přece to byla nebezpečná chůze do šachty. Časem musely býti příčky u žebříků vyměněny, když byly shnilé.
Práce v tomto dole se prováděla ručně a všude bylo dřevěné pažení, že se člověk musel báti takovou vchodbou jít, zvláště když pažení bylo starší. Sem chodila každého dne skupina horníků z blízké obce Lán. Hlavy měli pochýlené, v pravici hůl, v levici bandasku polévky. Pracovalo tehdy na dole asi padesát mužů a mezi nimi i dvě ženy. Pracovali na dvě směny: jedni ve dne, druzí v noci .
Vykopané uhlí se vytahovalo pomalu obrovským rumpálem ve kbelících a proseté uhlí se nakládalo pod rampou do vozů koňské dráhy a odtud se vozilo dále až do Prahy. To byl pravidelný život šachty. Šachta žila, pracovala a prodlužovala svá, podzemní chapadla, aby nahrabala co nejvíce černého tvrdého nerostu, který potom odváděla svým pánům a majitelům - cizí belgické společnosti ve formě plně naložených vozů, jako výtěžek práce udřených havířů.
Později v našem kraji bylo objeveno také na jiných místech, kde se při dolování začalo používati stroje. Několikráte se stalo neštěstí na Betynce; o jednom neštěstí se zmíním obšírně ve zvláštním článku. Ruční práce při dolování a mnohá neštěstí byla příčinou, že belgická společnost zastavila práci na dole Betynce, aby ji už neobnovila. Zrušení koňské dráhy uspíšilo zánik tohoto dolu.
Dávno se na Betynce nedoluje, protože vrstvy uhlí směřovaly k lesu a tam nebylo dovoleno dolovati. Snad někdy až bude nedostatek uhlí, obnoví se těžba v tomto zaniklém dolu ta znovu se zaskvěje důl Betynka V nové lepši kráse, aby lidem poskytl práci a obživu. Nakupené hromady popela, vypálených škvárů a strusek označují místo, kde důl býval. Nyní tam roste divizna, bodláčí a vřes.
Z Vlastivědného sborníku politického okresu slánského přepsal Karel Kestner