JAK JAN KOŇAS MLADÉHO TĚŽAŘE BEYERA NAPÁLIL
Jan Koňas dělal původně pro Kinského (zvoleněveskou vrchnost) na jeho šachtách západně od Slaného. Poté, co jeho vrchnost místní doly zastavila, ocitl se bez práce. Z nouze se přihlásil jako prostý havíř ke starému Beyerovi, ale fyzicky to tam nezvládal. Proto odešel do Zlonic, kde to ovšem na dole také bylo nad jeho síly, a tak tam skončil jako obyčejný hlídač za 40 krejcárků denně. Vedlo se mu bídně.
Pak se na něj ale přeci jen štěstí usmálo. Starý libovicný praktik zemřel a jeho těžařskou živnost převzal jeho syn Eduard Beyer. V profesi se neorientoval a někdo mu poradil, že mu Jan Koňas pomůže. Přijmul ho tedy za obrštajgra, svěřil mu do péče všechny své prosperující doly a Koňas mu opravdu „pomohl“.
Nevíme, zda se Beyerovi přestalo dařit z důvodů objektivních, či zda Koňas byl tak zlý, nebo jen takové kopyto, ale od té doby začaly mít dříve fungující, a všem za vzor dávané doly, potíže. Nejvíc je trápila spodní voda, což bylo s podivem, protože za starý těžař se s jejími přítoky vypořádal již dávno důmyslným systémem vodních jam.
Jeho konkurenti se dokonce vyjadřovali v tom smyslu, že mu šachty jednu po druhé tloukl (rozuměj ničil). V té době již však podlý Koňas , majíc plnou důvěru svého chlebodárce, připravoval proti němu a ve svůj prospěch finanční, podraz do té doby nevídaný a neslýchaný.
V sousedství Beyerových dolů v Libovici dlouho ležela ladem šachta jakéhosi Blase, v dobré míře založená, ale s uhelným bohatsvím nedobyvatelným pro nezvladatelné přítoky vod. Těžař Blas z toho důvodu zbankrotoval a milý Koňas tajně (neb dražba dolu probíhala až v daleké Plzni) jeho perspektivní důl koupil za pakatel.
A najednou byl soused Beyerův a hned se stal jeho velkým konkurentem. Údiv mladého a naivního Eduarda nebral konce. Ve finále se totiž ukázalo, že Koňasova šachta je zcela suchá a ferduje na den kvalitní uhlí za hubičku! Voda, původní zkáza Blasova, byla pryč!
Aby ne, když ji Beyer na své náklady, pod Koňasovým důlním vedením vyčerpal. Zrádný Koňas totiž oba doly v podzemí propojil a voda z vyššího Blasova dolu nepozorovaně protekla k Beyerům. Ten se dokonce na soud obrátil, ale protože nemohl dokázat oumysl s podzemním propojením, ničeho nezmohl. Koňas totiž obratně zařídil, že propojka byla zavalena nadložím a do stařin se nikdo neodvážil.
Je zachycen dokonce incident mezi osádkou obou dolů, kdy Beyerovci ve snaze dokázat komunikaci podzemí dolů, zapálili v tom svém kupku sena a vykouřili Koňasovce. Vše musel urovnávat až báňský ouřad.
Smůla Beyerova však nebrala konce. Nejmilejší jeho důl Ernestka, pojmenovaný po jeho synáčkovi, nejmodernější a nejvydatnější ze všech, pořídil si na úvěr. Ten splácet plánoval z jeho těžby, ale nemohl, protože starý zaměstnanec a jeho nový konkurent fedroval jako ďas. Protože s čerpáním nemaje výdaje nižádné, prodával vůkol uhel pod cenou, bohatl a Beyerovy doly stály.
Ernestka proto brzy spadla do konkurzu a vychytralý Koňas Beyerův milovaný důl koupil. Zlomený těžař se pak do konce svého života musel ze svého zámečku koukat na rozšiřující se državy svého konkurenta a užírat se bolem nad ztrátou perly svého podniku. Naštěstí pro něho to netrvalo dlouho a zemřel na selhání srdce.
No a zradou zbohatlý Jan Koňas si koupil statek ve Volovicích
TOHLE JE BEYERŮV ZÁMEČEK, FOTKA ERNESTKY SE NEZACHOVALA..