Pocházel z Loun (nebo snad z Cítolib) a působil od roku 1855 v Plzni. Byl to politik (1867-70 byl poslancem Českého zemského sněmu) a především do určité doby úspěšný podnikatel. Tou určitou dobou míním krach na Vídeňské burze, po kterém se ocitl dluzích a musel vyhlásit na svůj podnik konkurz. To bylo konkrétně v roce 1875.
V čem konkrétně podnikal? V Plzni si v roce 1856 postavil velký parní mlýn s údajně prvním velkým továrním komínem ve městě. Později přikoupil i další mlýny a zřídil dokonce parní pekárnu. Přebytky tepla využíval na provoz veřejných lázní. Uhlí si pochopitelně těžil sám a je logické, že tak činil v nejbližším plzeňském okolí. Takže tudy cesta nevede.
Angažoval se však i ve svém původním bydlišti - v Lounech, kde inicioval založení Prvního městského cukrovaru (1868-69). Tady je snad příčina jeho angažování v uhelné těžbě na Mutějovicku. Pořídil si zde několik dolových měr, ale vzhledem k popsanému neslavnému konci jeho podnikání - ne nadlouho. V Lounech si nechal přestavovat kostel sv.Petra na rodinnou hrobku (1871 Mocker), ale bankrot mu zkřížil plány, tak z toho sešlo.
Sezbíráno jinde:
Obec Obora: 1875 - Těžba kaolinu v obecních lesích - František Hýra a Jan Fitz. Výroba dlaždic do roku 1882
Kaolin, takzvané „bílé zlato“, byl na Plzeňsku objeven v roce 1858. Ložiska kaolinu zde byla uložena většinou nehluboko pod povrchem a těžena kombinací povrchové a hlubinné těžby. Surovina byla čištěna plavením, kaolin sušen a lisován. Ložisko kaolinu bylo nalezeno u Obory roku 1870. Hlubinně těžit a plavit kaolin tu začal František Hýra, jeden z největších plzeňských podnikatů a politik, vyráběl i bílé dlaždice.
Takzvané Hýrovy Hory s plavírnou se nacházely již na katastru Jarova, dolovalo se však i na katastru Obory. Těžba byla zahájena roku 1875. Objekt obytného domu pro horníky pracující na těžbě kaolinu a pro zaměstnance kaolin zpracovávající v Hýrových Horách obdržel jarovské popisné číslo 52. Třetí vojenské mapování z roku 1879 ukazuje v Hýrových Horách (Hyra Schacht) dva objekty – jeden menší obdélný a druhý větší na půdorysu písmene T. Označují je zkřížená hornická nářadí – mlátek a želízko, naznačena je zřejmě i vlastní šachta. Hýra však kaolinové doly Hýrovy Hory jakožto ztrátový podnik musel roku 1880 prodat svému věřiteli a společníkovi, rokycanskému podnikateli Johannu Fitzovi, který jej o dva roky později (1882) zlikvidoval a zařízení převezl do Horní Břízy.
Po ukončení těžby kaolinu nastala patrně určitá mezera a později zde snad bylo ještě těženo uhlí, i když se uvádí, že už František Hýra byl majitelem nejen plavírny kaolinu, ale také uhelného dolu. K roku 1930 bylo zaznamenáno, že Hýrovy Hory byly doly na uhlí a kaolin, roku 1920 však byly opuštěny a bere se odtud bílý písek na stavby v okolí. Hýrovy Hory však nebyly opuštěny – pouze se v nich přestalo pracovat. Zůstal jen jeden objekt, čp. 52, využívaný dále k bydlení. Roku 1930 tu měl živnost – prodej lahvového piva – Václav Čech. V této samotě žily asi tři rodiny do konce 2. světové války. Lidé, kteří tu do té doby bydleli, potom odešli. Dům byl zbourán a cihly použity na stavbu školy v Dobříči. Patrně kamenné základy Hýrových Hor byly vystavěny z kamene získaného z trosek třebekovského dvora.
Česká geologická služba eviduje poddolovaná území, šachty a deponie (haldy). V případě Hýrových Hor se poddolované území rozkládá na katastrech Jarova, Obory a Hromnic. Z několika šachet se jedna nachází na jarovském katastru, tak jako jedna deponie (odval). Dobývalo se zde černé uhlí ve 20. století do roku 1945. Hýrovy Hory čp. 52 existovaly ještě roku 1952, kdy byly zachyceny při leteckém snímkování. Objekt na půdorysu písmene T stál uprostřed volné enklávy obklopené lesem. Mapa z roku 1956 zaznamenala část objektu a při silnici dvě vodní nádrže. Jsou zde dodnes a je to asi pozůstatek šlemovny.
Relikty Hýrových Hor by si zasloužily odborný průzkum a zaměření. V blízkosti stojí mohutný starý buk, který jistě pamatuje zdejší havíře. Po objektech zde zůstaly výrazné relikty a dva velké opracované pískovcové kameny s vyvrtanými děrami; snad sloužily jako závaží při těžní věži.
Informace o těžbě kaolinu na Hýrových Horách byly s laskavým svolení jarovské paní starostky čerpány a použity z nové a pěkné publikace o Jarově - "Ves Jarov a její okolí"
Situace se změnila teprve roku 1871, kdy kostel koupil cítolibský zbohatlík František Hýra, majitel lounských mlýnů a cukrovaru. Ten chtěl kostel opravit a zřídit si z něj hrobku. Rekonstrukce se ujal rovněž cítolibský rodák Josef Mocker (později proslul dostavbou pražské katedrály sv. Víta). Ale velkorysý projekt přestavby kostela na hrobku pro 60 členů Hýrovy rodiny byl nakonec realizován jen částečně. Krach na vídeňské burze znamenal Hýrův bankrot, a tak kostel připadl opět městu. V letech 1873–4 (ještě za Hýrovy peníze) byl tedy odstraněn gotický krov a postavila se zcela nová střecha. Mockerovi lze rovněž připsat věžičku s točitým schodištěm na kůr, která byla přistavěna k jižní zdi.