Ze vzpomínek Jaroslava Herolda st.
Syn Jiřího Viléma Herolda. Karel Jiří Herold, narodil se r. 1629 v Litoměřicích, avšak r. 1655 přestěhoval se odtud do Rakovníka, kde se téhož roku oženil s Kateřinou Moutvičkovou. Oba zemřeli morem r. 1680, v několika dnech za sebou.
To byl praotec rakovnické linie. Vynikal vzděláním a nabyl proto nemalého vlivu v městské správě a byl oblíben i mezi šlechtou. Byli totiž litoměřičtí Heroldové patricijskou rodinou s titulem a erbem ze Stoda. Jejich potomci, podnes usedlí v Rakovníce, šlechtického přídomku neužívali. Syn Karla Jiřího, Jiří Karel (nar. roku 1656), oženil se roku 1681 s Ludmilou Černohorskou. Následoval Vojtěch Jiří, nar. r. 1697, který I si vzal za manželku Kateřinu Sedlickou. Jeho syn Augustin Jan, nar. 1734, měl s ženou Magdalenou, roz. Houskovou ze Slaného, syna Jana Antonína, nar. r. 1763. Žena tohoto Herolda, Gabriela, roz. Czoblová, byla dcerou vojenského lékaře Tyrolana Martina Czobla; zemřela cholerou r. 1832. To už byl náš dědeček a naše babička. Jejich syn Jan Křtitel narodil se roku 1799 a oženil se s Antonií, roz. Linhartovou, r. 1836; to byli naši dobří rodiče. Bylo nás pět synů a jedna dcera: Adolf, nar. 1837, zasilatel, zemřel náhle srdeční mrtvicí v 47 létech (otec Jiřího); Karel, nar. 1839, hospodářský úředník, zemřel rovněž náhle srdeční mrtvicí ve věku 61 roků; Jan Křtitel nar. 1840, vrchní inženýr, zemřel krátce po převratu 1918; Vojtěch Jiří, nar. 1845, zemřel jako absolvent vyšší reálky r. 1865; Antonie, nar. 1848, zemřela 1918. Já (Jaroslav) byl poslední (nar. 1852).
Náš otec, kupec a majitel polního hospodářství, zvolen byl r. 1863 starostou města Rakovníka, kterýžto úřad zastával 10 let, byv třikráte po sobě volen; leč musil se r. 1873 pro churavost starostenského úřadu vzdáti.
Ve svých mladších letech, asi r. 1847, otevřel doly na kamenné uhlí, a to v místech, kde je nyní továrna na šamotové zboží. V tomto svém podniku neměl štěstí, neboť veliké náklady, jichž doly neustále vyžadovaly, vyčerpaly jej téměř úplně. To jej donutilo k tomu, že si vzal společníka, jemuž podnik později nadobro postoupil. Avšak i společník prodal po několika letech celý důlní podnik těžařské uhelné společnosti „Moravia“. Ani tato, ač byla finančně dosti silná, nedodělala se zvláštních úspěchů. Podnik přešel po té do rukou zámožného podnikatele Vondráčka, jenž tu založil továrnu na šamotové zboží, kterouž po krátkém čase převzali jeho příbuzní: rodina Kasalovského a jeho zeť Sommersehuh. Nyní je továrna akciovou společností, zaměstnává sta dělníků a její výrobky se těší světové pověsti.