Jan Michálek, ředitel dolů v. v., úředně oprávněný báňský inženýr, zemřel v Rakovníku 14. února 1925 po krátké chorobě ve věku osmdesáti let.
Původem byl Moravan, narodiv se v Chropyni v kraji kroměřížském dne 26. února r 1845. Po maturitě, vykonané na kroměřížském piaristickém gymnasiu, odebral se do slovenské Štiavnice na báňskou akadedemii a pobyl tam dvě léta, potom přešel na hornickou akademii příbramskou, kterou absolvoval r. 1869. V tom roce vstoupil do praxe.
Deset let od roku 1870 byl ve službách kamenouhelného těžařstva i "Moravie" v Rakovníku.
Dále pobyl v Mostě u "Akciové společnosti pro dobývání uhlí" a roku 1889 dosloužil v Teplicích. Však Sever jej nepoutal a proto roku 1904 odešel do Rakovníka, kde ztrávil svoje mládí v práci, aby tu dožil klidně stáří. Starobylost města Wintrova jej lákala, geologická bohatost okolí jej vábila. A tomuto Rakovnicku, historickému a praehistorickému, věnoval svou pozornost, své hluboké vědomosti, aby budoucnosti zachránil zbytky starých památek a odkryl tajemství geologického jeho vývoje
Založil tu Musejní spolek města Rakovníka a celých třináct let stál mu v čele jako předseda.
Svou vytrvalou, nenáročnou, velkomyslnou a obětavou činností postavil si trvalý pomník v srdcích Rakovničanů. Věnoval městskému museu vzácnou a bohatou sbírku nerostů, jejíž cenu odhadují odborníci nejméně na 60.000 Kč, vedle mnohých vzácných knih a tisků. Zanechal spolku musejnímu také Svoje životní dílo, spis »Geologický popis politického okresu rakovnického«, výsledek to své badatelské vědecké a literární činnosti.
Bil se statečně s nepřízní osudu již od mladosti. Světová válka připravila jej o značnou část dříve velkého jmění. Zlý osud nedopřál mu spatřiti dotištění jeho životní práce, dokončené již roku 1917. Dosud vyšel jen zlomek tohoto odborného díla, jímž se může pochlubiti málokterý jiný okres. Musejní spolek chystal se k rychlému vydání spisu, však v době, kdy přípravy byly dokončeny, zemřel jeho tvůrce.
Doprovodili jsme jej na tichý rakovnický hřbitov k věčnému spánku, jejž spí nedaleko prastaré zvonice, v blízkém sousedství rodiny Marešů, hornických podnikatelů rakovnických minulého století. Horníci ve starých krojích vyprovodili jej s rozžatými kahanci stichlým městem, jež tak miloval, spolu s velkými zástupy vděčných občanů a spustili jej za zpěvu hornické písně do hrobu. Dofáral.
Zmizela jeho typická vysoká postava v před nachýlená, hlava stříbrošedá s orlím nosem, energická, odhodlaná a vytrvalá Byl pracovníkem neúnavným, teprve nedávno, snad již v předtuše blízké smrti, vzdal se úředního oprávnění. Odešel jeden z nejstarších hornických inženýrů. Jeho tělo bylo uloženo v matičku zemi, jíž zasvětil svůj život. Však památka jeho zůstává s námi, Rakovník nezapomene na tohoto muže, horníka, jenž z tmavých hlubin země vycházeje, neúmornou prací vynesl i pochodeň osvěty. Čest budiž jeho pámátce.
Václav Trejbal