UŽ JSEM SI UDĚLAL POŘÁDEK V RODINĚ SOMMERSCHUHŮ
.
Především to byli Pražáci. Jan narozený 1726 jako zakladatel, jeho syn narozený 1786 jako pokračovatel, jeho syn Václav Jan narozený 1825 jako klasik a jeho syn (*1866) Emil jako už teda jako ten známý Rakovničák.
.
Václav je pochovaný na Malostranském, Václav Jan na Olšanech a Emil na Bubenečském (literatura to často plete!).Odtud je i fotka hrobky, ve které už "bydlí" někdo jiný. Mozaika, totožná s tou na rakovnickém kostelu, však nelže - navíc ty kladívka u andělíčka v náručí vpravo. Už vám došlo, odkud ji znáte?
.
Teď zajímavosti: Václav Jan kamarádil s Vojtěchem rytířem Lannou, vinárníkem Czardou (Slaňáci zpozorní) a postavil si někdy kolem r.1867 tu barevnou vilu na Křivoklátě. To on Václav Jan - Pražák, ne jeho syn Emil - Rakovničák! To jsou věci!
.
Pročpak asi tíhnul k sídlu Fürstenberků? A proč jeho syn přesunul továrnu k Rakovníku a to přímo do lokality zdejších uhelných dolů? Odpovědí je jednak zde těžená základní surovina k výrobě šamotu - lupek, čili žáruvzdorný jílovec, jednak ale též uhlí jako energetický zdroj vytápění pecí k výrobě produkce.
.
Nabyvatel rakovnické šamotky Emil se později stává jejím generálním ředitelem poté, co ji prodal roku 1907 Janu II. knížeti z Lichtenštejna, majiteli cihelny v Poštorné u Břeclavi. A vznikají tak "Rakovnické a Poštorenské keramické závody", které si otevírají u Lubné vlastní uhelný a lupkový důl se jménem Rako!
.
A teď pro ty, kdož zatím netuší, neb jsem se vyhýbal zmínce o činnosti popisovaného rodinného klanu - Sommerschuhové byli kamnáři a dělali taková ta dominantní šamotová vysoká a zdobená "zámecká" kamna. Ale Emil už i kachlíčky, prostě obkládačky.