Jeho podoba je nám bohužel neznámá. První písemná zmínka o jeho existenci je z oddacího listu, kde si bere za ženu paní Kateřinu. Z dokumentu lze vyčíst, že v roce 1799 se živil jako havíř v Jílovém u Prahy. Pochází z Horky u Tábora, kde se narodil 20.září 1774.
Roku 1801 přichází do epicentra rozvíjející se těžby černého uhlí, do obce Buckov, nyní Buštěhradu u Kladna. O dva roky později zde již zakládá kutací společnost. Zaznamenána jsou jména: V.Tierl, Jar. Bíba (oba evidovaní kvalifikovaní horníci) a Václav Linhart, domkař, později kovář z Brandýska. Každý měl po 28 podílech, jen jeho žena Kateřina měla podílů 16, celkem tedy 128 kuksů.
Václav Černý uměl lidi pro svůj podnik nepochybně nadchnout, neboť spolupráce se postupně rozrůstá na necelé čtyři desítky osob pocházející celkem ze devíti rodů. Dominantní, mimo rodiny Černých, byli Štumpfové (příbuzní jeho ženy), Pachmanovi, Holasové a Veselí. Vesměs chalupníci a sedláci. Těžařská společnost byla vlastně rodinným podnikem, protože z dvanácti její členů byla polovina žen.
Místní zvoleněveská vrchnost se před ním měla na pozoru. Dokázala zamezit spolčování svých poddaných s obávaným konkurentem (místní vrchnost zde byla také těžařem) a tak všichni členové jeho těžařského spolku nebyli místní. Konečně - je doklad o tom, že jej měli "za člověka obratného a nebezpečného, který se dokáže zbavit svých společníků (Mitgewerken) a který má velmi ctižádostivé plány".
Aby se taky nebála, v roce 1811, tedy deset let po jeho příchodu na Vrapicko, drží důlní majetek zhruba poloviční, co zvoleněveská vrchnost, která zde byla na domácí půdě. Jednalo se celkem o tři nálezné jámy, 326 malých důlních měr a 17 velkých důlních měr. Těžba jeho dolů, odvozená z placených desátků, činila v roce 1805 celých 94 korců uhlí, v roce 1813 již 569 a v roce 1823 okolo 1.000 korců, tedy 1.200 metrických centů uhlí (1 korec = 120 kg). Tedy toho, co přiznal ;o).
Že nebyla zvoleněveská vrchnost zase až tak daleko od pravdy, co se týče „kádrového posudku“, dokládá případ dolu „Vítek“. Ten začal hloubit ještě před příchodem Václava Černého v roce 1797 podnikatel Antonín Vítek se svým společníkem Václavem Novotným. Když se později ukázalo, že dobývací prostor patří překvapivě Václavovi Černému, poděkoval se jim a jámu zabral.
Své aktivity Václav Černý rozprostřel nejen po Kladensku, ale i na Slánsku (na Hráčku, na Záboří, na Ostrově, u Hradečna). Mimoto historicky držel zlatonosná kutiska ze svého původního působiště – na dole „Boží požehnání“ v Bohulibech u Jílového. Zlatonosný důl, o který do roku 1846 pečovali jeho synové (Jan, Antonín a Václav) byl však prodělečný. Mutuňky, neboli zkušební kutiska, rozesel nejen po Vrapicku, ale i u Stehelčevsi, u Dřetovic, u Dubí a Dříně.
Václav a jeho manželka Kateřina byli spolupodílníky uhelné šachty „Kateřina“ v blízkosti železniční zastávky Kladno-Dubí. O kus dál založil ještě šachtu „Naděje“. Dalším jeho dolem byl přes 110 metrů hluboký „Ludvík“ (1813 – 1828) , který vybavil tehdy moderním parním strojem.
Dalšími potvrzenými jeho doly byly: Anna, Antonie, Barbora, František, Jan, Jakub, Josef, Kašpar, Matyáš, Prokop, Václav a Šebastián. Po jeho smrti v roce 1842 pokračovali v jeho úsilí ještě jeho synové Karel a František, ale nedařilo se jim a tak v roce 1845 prodali všechny aktiva vídeňské firmě Robert a spol.
Zemřel náhlou smrtí a byl pochován na Vrapickém hřbitově u kostelíka svatého Mikuláše, kde jeho hrob včetně náhrobní desky můžete najít doposud. Text je již nečitelný, tak ho zde otiskuji:
Stug pautnjce milý! Pozorug swěta bjdu a marnost! Wše zde necháš, wezmeš lásky si gen pohlad! „Prach gsi a zas se obrátjš w prach!, to z mysli nepauštěg. W zbožné paměti měg s djtky chotj duši mau. Pán Wáclav Czerný z Buštěhradu c.k.gewerk a magitel hor v Rapicjich u 70 r věku w Pánu zesnul dne 27.dubna 1842
Jeho hrob byl v moderní době (1946) exhumován a z té doby se traduje půvabná historka: Po vykopání nepoškozené dubové rakve ze suché půdy Vrapického hřbitůvku (leží na kopci) byla tato opatrně otevřena. K všeobecnému údivu ostatky Václava Černého zůstaly v celku a to včetně jeho slavnostní hornické uniformy. Když v tom najednou zavanul vítr a vetché ostatky se zhroutily do jedné hromádky prachu za slyšitelného kovového cinknutí. To způsobila hornická kladívka z ryzího zlata, která měl nebožtík jako ozdobu na límci perkytle.
Ze soudní pře pro dlužnou pozemkovou činži za léta 1844-45 (tedy pár let po smrti Václava Černého) na nedoplatek kupní ceny váznoucí u Buštěhradského sládka Jakuba Tiebla za zakoupený dům v městečku Buckově od jeho dědiců z roku 1847 je doloženo vlastnictví nemovitosti č.65, která doposud stojí v Palackého ulici.
O uhelném patriarchovi kladenském, který do revíru selsky neodborně dobývaném přivedl havířské řemeslo a komunikoval česky, kolovaly zvěsti, že měl se dvěma ženami celkem deset synů. Bylo by zajímavé zjistit, jak vypadal - snad se jednou jeho podobizna někde nalezne…